Jak EU ničí váš život – 1. díl: Zelený úděl

Zatímco goebbelsovská úderka z EU se ani ne rok před eurovolbami rozhodla propagovat „báječnou EU“ prostřednictvím reklam a z důvodu umlčení opozičních hlasů zavádět drakonickou cenzuru opozičních názorů, chybí zde jakákoli protiváha, která by poukázala na to, jak nesmírně EU ničí životy Evropanů.

To velmi připomíná agitku z doby před referendem o vstupu do EU. Brutální jednostranná propaganda vedla k tomu, že lehce manipulovatelný národ zvolil vstup.

Jednostranná propaganda, kterou nás nyní budou stále častěji krmit mainstreamová média, by tedy měla být vyvážena informacemi, které rozkryjí skutečný účel této zločinecké organizace.

Nyní proto přicházím s novým seriálem, který bude mít za cíl tuto agitku vyvážit. V každém díle si představíme některou ze součástí politiky EU.

Politiky, jejímž cílem je vymazat evropské národy, deindustrializovat Evropu, udělat ji konkurenceneschopnou a díky výměně obyvatel podnítit lokální konflikty v podobném stylu, jako nedávno ve Francii.

Dnes začneme tím, co je nyní na předních příčkách zájmů EU: Zeleným údělem neboli Green dealem…

Politika zeleného údělu je založena na masově šířených klimatických lžích, jejichž původ najdeme  v Římském klubu.

Již před více než 50 lety se tato globalistická organizace rozhodla, jakou cestou se v budoucnu vydá, aby dosáhla svých zásadních cílů: depopulace.

Tou cestou měl být klimatický alarmismus. O něco později Římský klub uvedl:

„Hledali jsme společného nepřítele, proti kterému bychom se mohli sjednotit, přišli jsme s myšlenkou, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně by se pro ten účel hodily. Společně a ve svých interakcích tyto jevy skutečně představují společnou hrozbu, kterým musíme všichni společně čelit.

Ale nazveme-li tato nebezpečí nepřítelem, padneme do pasti, před kterou jsme varovali před zaměňováním příznaků za příčiny. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy do přírodních procesů a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Takže skutečným nepřítelem je lidstvo samo.“

Ano, přesně odtud pochází politika EU.

Základem je již mnohokrát vyvrácená povídačka o tom, jak CO2 produkovaný člověkem (resp. lidskou činností) způsobuje údajné globální oteplování.

I přes mnoho důkazů o tom, že tento vliv není prakticky žádný až zanedbatelný (viz např. zde, zde, zde nebo zde), je tato politika základem Agendy 2030 a s ní velmi úzce souvisejícího zeleného údělu EU.

EU, jejíž členské státy ve skutečnosti produkují v celosvětovém měřítku pouze 9% CO2, se zavázala k postupnému směřování k politice tzv. „čisté nuly.“ To je politika zcela nesmyslná, která jde proti jakémukoli pokroku a lidstvo víceméně navrací o nějaké to století nazpět.

Mimo uhlíku je na pranýři také dusík, v důsledku čehož je omezováno hnojení a chov zvířat, který by se měl postupně ukončit.

Máte pocit, že se vás politika zeleného údělu nijak nedotkne? Pak věřte, že se vás již dotýká.

Například mnoho firem je nuceno platit stále dražší uhlíkové povolenky, což se pak odráží i ve zvýšené ceně mnoha produktů. Ovšem brzy mají platit uhlíkové daně i téměř všichni občané EU, zejména pak ti, kdo vlastní auta na fosilní paliva nebo „neekologické“ nemovitosti.

EU také členským státům diktuje, jakým způsobem mají produkovat elektrickou energii. Ta je povolena jen ze zdrojů, které EU určí jako „udržitelné.“

Původní plán EU byl takový, že budou povoleny jen elektrárny větrné, solární a na biomasu. Mimo uhelných či plynových elektráren se měly na „black listu“ objevit také elektrárny jaderné.

Tento plán EU se naštěstí jako jeden z mála podařilo zmařit díky výjimečně odmítavému hlasování europarlamentu. Jenže příště stačí více zelených, pirátů, socanů a podobné sebranky v EP – a tento plán se EU prosadit podaří.

Politika zeleného údělu nám také diktuje, čím máme topit.

V budoucnu by podle představ EU měla být přijatelná výhradně tepelná čerpadla, která si však idioti z EU nedávno nepřímo zakázali, takže pokud by to mělo být bráno do důsledků, museli bychom zmrznout a vytápět jen živočišným teplem, například sdílením příbytků s dobytkem či jinými zvířaty.

Jenže v rámci uhlíkové politiky jsou na pranýři i samotná zvířata. Chovy hospodářských zvířat se mají postupně značně zredukovat, což se již děje v Holandsku, kde nedávno oznámili, že více než 3000 farem musí ukončit svoji činnost s tím, že vyvlastnění zemědělci již nesmí nikde na území EU ve svém oboru podnikat.

S likvidací hospodářských zvířat nyní přichází neméně pokrokové Irsko, kde hodlají v první fázi vybít asi 200 000 kusů dobytka. Likvidace chovů a odklon od masa, který je již v programu EU, souvisí se současnou propagací hmyzu a brzy také umělého masa.

V EU v té souvislosti schválili ke konzumaci již 4 druhy hmyzu (cvrček, larva potemníka, moučný červ a kobylka) a několik dalších právě prochází schvalovacím procesem.

Ve schvalovacím procesu je aktuálně také Gatesovo laboratorní maso, které má spolu s hmyzem nahradit maso skutečné. V EU se zřejmě počítá s jeho prodejem ve velkém, neboť aktuálně se ve Španělsku staví největší továrna na výrobu umělého masa na světě.

Postupně tak bude maso zvířat stále méně dostupné, brzy na něj EU uvalí značnou spotřební daň a časem se stane velkou vzácností. Mezitím bude výrazně klesat cena hmyzu a výrobků z něj, stejně jako cena masa umělého, aby byly tyto náhražky dostupnější než maso skutečné.

Podobné to bude i s dalšími živočišnými produkty jako mléko a vejce, za něž budou také nabídnuty syntetické náhražky (ty již prodávají v USA, opět z Gatesovy provenience). A mléko má dokonce už i hmyzí náhražku.

Ovšem produkcí elektrické energie, nařízeným vytápěním, uhlíkovými daněmi a omezením chovu hospodářských  zvířat – potažmo změnami jídelníčku – rozhodně zelený úděl nekončí.

Velmi kontroverzní je také nedávno schválené nařízení, podle něhož bude povinná rekonstrukce starších budov tak, aby do roku 2033 odpovídaly energetické kategorii A-D.

Rok 2030 je pak mezníkem, kdy bude na přechodnou dobu akceptovatelná i třída E. Ovšem desítky milionů nemovitostí v EU má energetický štítek F-G. Dá se říct, že této kategorii odpovídá velká většina budov postavených před rokem 2000.

A co se stane, pokud starší nemovitost patřičně nezrekonstruujete? Pak bude nejprve uvalena velká uhlíková daň, přičemž tyto budovy bude zakázáno prodávat i pronajímat.

Mnoho lidí tak bude dohnáno k vyvlastnění, neboť majitelé nemovitostí, které nebudou kvalifikovány jako „udržitelné“, nebudou časem schopni platit ničivé daně.

Stát pak zřejmě tyto již de facto bezcenné a neprodejné nemovitosti vyvlastní, případně nabídne dotaci na příslušnou rekonstrukci pod podmínkou, že majitel bude poté nemovitost sdílet.

Sdílená – čili tzv. „oběhová“ –  ekonomika je totiž také součástí plánů Agendy 2030 a je zmíněna i v rámci plánů politiky nulového uhlíku.

Zelený úděl se pak poměrně citelně dotkne i motoristů. Ti budou muset postupně přecházet na elektromobily a v roce 2035 se již nesmí na území EU prodat ani jedno auto na fosilní paliva.

Odklon od vozidel se spalovacím motorem bude iniciován i různými omezeními, uhlíkovými daněmi a jinými restrikcemi motoristů, kteří budou nuceni přejít na elektromobily nebo veřejnou dopravu.

Součástí zelené politiky jsou také tzv. 15minutová města, která mnozí právem nazývají 15minutové koncentráky. Mnoho evropských měst se již do tohoto projektu zapojilo.

V případě klimatických lockdownů by se pak tyto zóny staly doslovným vězením.

Klimatická politika je velmi rozsáhlá a dřív či později zasáhne každého. V mnohém je také provázána s jinými politikami, které prosazují globalisté – a tedy i EU.

Velmi úzce souvisí s výměnou obyvatel (tzv. klimatičtí uprchlíci), zaváděním sociálních kreditů (v testovacím režimu se zaměřuje na měření uhlíkové stopy) či depopulací (čím méně je lidí, tím méně CO2 se produkuje).

A na závěr připomínám, kdo pro zavedení této ničivé politiky hlasoval v europarlamentu a pomohl ji tak v celé EU zavést:

Jednalo se o všechny europoslance od Pirátů, ANO, TOP09 a STAN.

Ve druhém díle se podíváme na další agendu EU: výměnu obyvatel.