Nový výzkum dospěl k závěru, že neexistuje žádná významná korelace mezi CO2 a teplotou

Právě na lžích o působení CO2 na údajné klimatické změny je založena celá klimatická agenda, která je v současné době prosazována po celém světě. Výrazy jako „udržitelnost“ nebo „uhlíková stopa“ nás již pronásledují na každém kroku, abychom si na ně zvykli jako na běžnou součást nejen slovníku, ale i života.

Uhlíkovou stopu nám ostatně globalisté hodlají měřit, na čemž je založeno i několik testovaných systémů sociálních kreditů. Ve skutečnosti se však jedná o ovládání mas a jejich plné sledování, neboť při měření uhlíkové stopy se přesně sleduje nejen kde se pohybujete, ale také co nakupujete a tedy i konzumujete a jaké máte koníčky či zvyky.

Nutnost potlačení produkce CO2 je záminkou pro zavádění zeleného údělu EU, depopulaci, vybíjení dobytka, k přechodu od zvířecího masa k masu umělému nebo k hmyzu, k ukončení používání fosilních paliv, ale i k vyvlastňování nejprve farem a později i domovů v místech, která mají být v budoucnu coby součást tzv. zóny Natura 2000 zcela vylidněna.

Každý školák ví, že CO2 potřebují ve dne rostliny k dýchání, přičemž mnohem víc než lidskou činností se ho vyprodukuje například vlivem sopečné činnosti.

Celá uhlíková propaganda je tedy založena na lži, která je i nadále přiživována.

Zatímco klimatičtí fanatici označují oxid uhličitý za „skleníkový plyn“ a obviňují jej ze změny klimatu, dlouholeté výzkumné údaje neukazují žádnou skutečnou souvislost mezi globální teplotou vzduchu a stopovým plynem.

Náš vzduch se skládá z asi 78 procent dusíku a 21 procent kyslíku. Tyto dva plyny tvoří kolem 99 procent. Takzvaný „skleníkový plyn“ oxid uhličitý v současnosti představuje 0,0384 procenta (384 ppm). 

Je to hodnota, která za poslední miliony a dokonce stovky tisíc let opakovaně podléhala masivním výkyvům. Ukazují to i rozsáhlé studie. Posledních 15 000 let je velmi zajímavých, zvláště když skutečná průměrná koncentrace CO2 v atmosféře byla kolem 350 ppm a ne kolem 280 ppm, jak se často tvrdí. Navíc s kolísáním až 50 ppm v intervalech až 1000 let.

Takové přirozené výkyvy lze vysvětlit například takto: sopečné erupce způsobují raketový nárůst obsahu CO2, vegetace z toho těží a roste rychleji, a tak koncentrace plynu postupně opět klesá, až nová vlna sopečných erupcí způsobí stoupající hodnoty.

Pozitivní účinky vyššího obsahu CO2 ve vzduchu na flóru jsou již dostatečně prokázány. Navíc v tisíciletích před průmyslovou revolucí neměl člověk na obsah CO2 ve vzduchu žádný významný vliv, takže tyto výkyvy musely být přirozeného původu.

Nový výzkum publikovaný v Journal of Sustainable Development také poukazuje na nedostatek smysluplného spojení mezi atmosférickými hladinami CO2 a změnami globálních teplot. 

Wallace Manheimer, bývalý výzkumník z US Naval Research Laboratory, prostě nemůže najít žádnou korelaci z dostupných dat za posledních 400 milionů let. Vždy docházelo k poklesům globálních teplot, i když koncentrace CO2 byla dlouhodobě vysoká (ochlazovací efekty sopečného popela v ovzduší?), ale také k nárůstu teplot s klesajícími hodnotami CO2.

Uvážíte-li, že Arktida má nyní více ledu než před 3000 lety, že Římané pěstovali víno v Anglii (dnes je tam nepříznivé klima), a že Vikingové pěstovali oves v Grónsku (to už dnes není možné), nabízí se otázka proč je za takové přirozené kolísání teplot odpovědný oxid uhličitý a především člověk, zatímco jiné faktory (slunce, nesčetné mikroklimatické změny v důsledku urbanizace, zalesňování na severu na úkor zimní sněhové pokrývky, odlesňování deštných pralesů atd.) jsou marginalizovány nebo dokonce ignorovány.

Odpověď na tuto otázku je ovšem celkem snadná. Bez uhlíkových lží by se položila i celá propaganda, na níž je založena například Agenda 2030 o udržitelném rozvoji či ničivý zelený úděl EU.

Bez uhlíkového strašení by globalisté ztratili tento účinný nástroj moci, přes který zatím velmi úspěšně tlačí svoji šílenou agendu, která jim pomáhá ovládat svět…