Pro ty z vás, kterým zatím uniká souvislost, jen připomínám, že oba guvernéři posílají plné autobusy migrantů (a nedávno i letadlo) rovnou do demokratických bašt, tedy těm, kdo si toto obohacení přejí, neboť volí demokraty. Obohacen tak byl nejen Washington, kam byly odesílány první várky migrantů, ale i další bašty demokratů jako například New York, Chicago nebo Seatle.
A jak s tím souvisí Evropa? možná si pamatujete, že jsem občas poznamenala, že by měli být invazisté odesílání podobným způsobem do Bruselu nebo Berlína, tedy tam, odkud vychází celá vítací politika Bruselu.
Jenže to by stále zůstali na našem kontinentu, takže opět se nic neřeší. Zde je třeba si uvědomit, kdo ve skutečnosti za celou invazí stojí. Ona totiž celá neslavná EU je jen poslušnou kolonií.
Podívejme se nyní tedy na to, kdo do Evropy vstupuje. Iráčané, Syřané, Afghánci, či Pákistánci, ale také hordy Afričanů. V mnoha případech jsou jejich země původu přesně ty, které NATO – pod velením největšího světového agresora USA – zdecimovalo. A to většinou pod falešnou záminkou.
Tzv. false flag stál za téměř každou větší válkou za posledních zhruba 70 let. A protože to světovému drábovi procházelo – a stále prochází – agrese pokračují. Jen se o nich příliš nepíše. Nebo pokud ano, tak jako o „dovozu demokracie.“
Sýrie, Afghánistán, Irák: to jsou hlavní země původu mas mužů, kteří zaplavili Evropu v roce 2015 a nyní je invaze opět na vrcholu. Očekávat vděk nelze, neboť Evropany nenávidí. Patřili totiž k těm, kdo zničil jejich země. K těm, kdo na jejich zem uvalili sankce. Pamatujete si na půl milionu mrtvých iráckých dětí, jejichž „smrt za to stála?“ Pokud ne, zde připomínám:
To vše se odehrálo v oddaném lokajství agresivnímu hegemonovi. Navíc pod falešnými záminkami a bez jakýchkoli ohledů na civilní obyvatelstvo.
Nejen Němci, ale i lidé v hlavních koloniálních mocnostech si ovšem sypou popel na hlavu za jakési historické křivdy – ať už koloniální nebo z dob druhé světové války. I proto je v těchto zemích tolik vítačů. Další jsou již jen produkty vymývání mozků – podobně jako ve Švédsku, které nemá z výše uvedených důvodů sebemenší důvod vítat.
Ale nikdo neukáže na hlavního viníka. Naopak, k němu všichni vzhlíží jako k modle. Ve skutečnosti jsou to totiž především USA, kdo zničil a destabilizoval právě tyto země v nesmyslných agresivních válkách. V Africe pak měli nemalou roli na většině agresí i Francouzi (Libye, Mali).
Ovšem zničená Libye byla společným „dílem“ Francie, USA a Velké Británie. Právě ta uvolnila invazi z Afriky. Do té doby byla trasa z Afriky do Evropy uzavřená.
Byli to právě tito dobyvatelé, kdo těžil z nerostných surovin na dobytých územích a kontroly nad geopolitickou situací. Kdyby USA neokradly Afghánistán o zlato v hodnotě sedmi miliard dolarů, země by na tom dnes byla pravděpodobně lépe.
Ale místo sankcí proti americkému válečnému štvaní jsou pod sankcemi země, které se staly obětí agresí – Sýrie, Afghánistán a Irák. Přetrvávající přísné sankce EU zpomalují hospodářský růst těchto zemí. A nestačí jen sankce, ale například Sýrie je na okupovaných územích (okupantem je Turecko a USA) okrádána o ropu.
Pro majitele malých podniků v Sýrii je proto obzvláště obtížné postavit se na vlastní nohy. Syřanka v exilu Rasha Corti nedávno vysvětlila, že sankce proti Sýrii jsou jedním z hnacích motorů migrace ze Sýrie. Ovšem i v samotné Sýrii není žádným tajemstvím, že v celé invazní vlně se svezli především krvaví džihádisté z ISIS, kteří byli zejména v Německu nadšeně přivítáni.
Kdyby Evropa nebyla jen poslušnou kolonií amerických válečných štváčů, mohla by se inspirovat v úvodu zmíněnými americkými guvernéry. Namísto vítání by měli Evropané žadatele o azyl přemístit do USA – třeba prostřednictvím agentury Frontex. Konečně by byla i tato instituce, placená z daní Evropanů, k něčemu užitečná…
