Horní Rakousy vyzvaly 438 obcí, aby se hlásily o žadatele o azyl, zájem měla jen jedna

Pokud zde čtete pravidelně články na téma „invaze“, nemohli jste si nepovšimnout, že Rakousko zaznamenává zejména v posledních letech nebývalou invazi. Vloni dokonce zažilo Rakousko největší počet nově zaregistrovaných žadatelů o azyl ze všech zemí EU, předčilo – v přepočtu na počet obyvatel, – dokonce i Německo, které bylo druhé, před třetím Švédskem.

Více jste si o skutečné politice rakouské vlády – napojené na Sorose – mohli přečíst například zde, zde, zde nebo zde.

Po výzvě spolkové země Horní Rakousy obcím, aby přijímaly přistěhovalce, se dobrovolně přihlásila pouze jedna – Sandl v Mühlviertelu (viz titulek), okres Freistadt, se starostou SPÖ (sociální demokracie) Gerhardem Neunteufelem.

Horní Rakousy hledaly ubytování pro migranty, kteří pocházejí převážně z Blízkého a Středního východu a Afriky. Prostor je potřebný, protože počet žadatelů o azyl od černozelené vlády opět prudce vzrostl a pašerácká auta jsou na hranicích nebo v jejich blízkosti identifikována téměř denně – hranice jsou otevřené jako dveře od stodoly, invaze je nyní srovnatelná s tou v roce 2015. Přicházející ilegálové jsou většinou muslimové, kteří hledají „azyl“ v Rakousku tisíce kilometrů od svých domovů, přičemž předtím prošli mnoho bezpečných zemí.

Rostoucí počet žádostí o azyl nutí federální státy hledat nové ubytovny. V Horním Rakousku bylo všech 438 obcí kontaktováno odborem integrace. Úřad se zeptal, kdo by byl ochoten přijmout žadatele o azyl. Úspěch této akce by se dal popsat – mírně řečeno – jako „skromný“, protože se přihlásila pouze jedna obec: Sandl v Mühlviertelu.

Horní Rakousy se po tomto debaklu rozhodly přistoupit k obcím rázněji. Na příkaz odboru integrace tak jsou povinny nabídnout střechu nad hlavou potřebným obohacovačům i obce Windischgarsten a Kirchdorf v Traunviertelu.

Při hledání ubytování dochází také k zajímavým konstelacím. V obci Suben, okres Schärding v Horním Rakousku, byl jistý dům napůl pronajat provozovateli nevěstince a Charitě, která spravuje azylová zařízení. V jednom domě tak budou v přízemí ubytováni žadatelé o azyl, zatímco v patře budou své služby poskytovat lehké děvy.