Protože má být aktuálně testované digitální euro již brzy reálným platebním prostředkem, věnuje se mu stále více pozornosti. Dosud jste si zde mohli přečíst jen informace od lidí, kteří se tématem zabývají, ale digitální měnu nepodporují.
Mnohem zajímavější je však vyjádření nizozemského ekonoma, který je napojen na ECB a digitální euro – stejně jako přechod na bezhotovostní společnost – bezvýhradně podporuje.
EU tvrdí, že digitální euro není programovatelné, ale toto tvrzení bylo opakovaně vyvráceno. Již několik zdrojů potvrdilo, že ECB vyčlení část prostředků jen na povolené nákupy.
Toto však podle ECB není „programovatelnost“ digitální měny. Otázka je, co to tedy je ve skutečnosti? Jak tomu máme říkat? Měnový diktát?
Také výše zmíněný nizozemský ekonom přiznává, že poté, co bude digitální euro hlavní (a zřejmě i jedinou) měnou, část peněz občanů zemí eurozóny bude automaticky vyhrazena jen na „povolené“ nákupy. Ekonom to podává jako něco báječného, co plně podporuje…
Digitální euro je nyní opět v centru pozornosti, protože se blíží jeho zavedení. V souvislosti s tím se masivně šíří i rozhovor s gentským ekonomem Koenem Schoorsem.
To, co v něm Schoors říká, mnozí vnímají jako nechtěně upřímný pohled za oponu toho, co Evropská centrální banka skutečně zamýšlí s penězi občanů udělat.
V daném rozhovoru je profesor velmi nadšený ze zavedení digitální měny vydávané ECB.
Jeho argumentace: pokud bude mít každý občan přímý účet u centrální banky, tradiční banka zmizí jako prostředník. To otevírá dveře tomu, co nazývá „helikoptérovými penězi;“ tedy penězi, které vláda může přímo vložit do peněženek občanů.
Zatím to může znít neškodně. Ale pak přichází klíčový bod: Schoors výslovně popisuje, jak lze tyto peníze vyčlenit.
Občané budou mít stanovenu částku, kterou bude možné utratit pouze za to, co je klimaticky šetrné.
Tedy danou část peněz nebude možné utratit například za klimatizaci, maso, benzín, letenku či za cokoli jiného, co sami považujete za užitečné, ale ECB to pokládá za klimaticky škodlivé.
Vyhrazenou částku bude možné utratit jen za to, co vláda nebo ECB v danou chvíli označí za klimaticky šetrné.
Potvrzuje se tak, že digitální euro umožní určit, za co můžete utratit své peníze. A není to potvrzeno nějakým „konspirátorem,“ ale akademikem, který systém přijímá a je na něj napojen. Nepovažuje to za hrozbu, ale systém bere jako výhodu.
Evropská centrální banka pracuje na vývoji digitálního eura již řadu let. Oficiálně je to prezentováno jako moderní a bezpečný způsob platby, doplněk k hotovosti. ECB zdůrazňuje, že digitální euro nemá nahradit hotovost, a že soukromí uživatelů bude zaručeno.
Ale to jsou jen politické sliby. A sliby se mění. To, co je dnes prezentováno jako záruka, může být zítra změněno legislativou.
Postačí jakákoli záminka, třeba v podobě další pandemie či jiné nouzové situace, která urychlí přechod na CBDC a rušení hotovosti.
I když euro zatím nemáme, z jistých politických i mediálních kruhů je tlak tímto směrem stále patrnější.
Právě hrozba rychlého přechodu na CBDC a postupného zrušení hotovosti je dalším velkým varováním před přijímáním eura.
