Demagogové z mainstreamu napadají Jakuba Vágnera, aniž by měli o problémech západní Evropy sebemenší ponětí

Možná také sledujete výplody sluníčkářů, napadajících známého rybáře Jakuba Vágnera za jeho zcela pravdivé, navíc politicky plně korektní komentáře. Přiznám se, že jsem na ně zatím nechtěla reagovat, nicméně dnes jsem narazila na nehorázný „výblitek“ (jinak ono dílko snad ani nelze nazvat), který mne podnítil k reakci.

Jedna velká snůška nesmyslů se objevila v bulvárním plátku Extra, kde jakýsi fanatický sluníčkář napadá Jakuba Vágnera a tvrdí, že jeho velmi mírná vyjádření jsou „přes čáru.“

Plátek, který v minulosti tvrdil různé nesmysly, jako například ten, že EU brání migraci (což je samozřejmě přesně naopak), nyní napadá člověka, který se provinil tím, že mluví pravdu a nezapadá do řad angažované umělecké úderky, která je názorově vždy v plném souladu se systémem.

Autor například píše: „Je zřejmé, že se situace mění před očima, rozhodně za to ale nemohou migranti.“ A kdo jiný za to tedy může než muslimové, kteří přijeli již před lety, aby dané země obsadili – a to s jasným úmyslem je islamizovat?

Je samozřejmé, že se mezi nimi našly i výjimky, které se integrovaly a podobné úmysly nemají, jde ovšem o poměrně zanedbatelnou menšinu.

Autor také plácá nesmysly o tom, že různých nepokojů se účastní pouze 2. a 3. generace (což je jen polopravda, protože k nepokojům se přidávají i nově příchozí a někdy také Antifa a podobné bojůvky), nicméně i tyto 2. a 3. generace jsou opět muslimové, jejichž ideologie se nikdy nemůže přizpůsobit evropskému způsobu života.

Právě tím, že žijí v ghettech (kde se také narodili), mají přesně takovou výchovu, jaká je předem odrazuje od jakékoli integrace, která je ostatně v případě pravověrných muslimů nepřijatelná.

A mají-li třeba matku z řad původního obyvatelstva, tak pak i ona je plně přizpůsobená životu v ghettu. Tedy integrovala se k nově příchozím a ne k (zatím) většinové společnosti.

V zemích, které jsou „multikulturně obohacovány,“ dochází k velmi prudkému nárůstu kriminality, která je ovšem zastírána například tím, že mnoho násilníků není odsouzeno vůbec nebo spadá mezi „psychicky nemocné.“

Rozdávání občanství je pak způsobem, jak zastřít fakt, že za mnohými násilnými činy stojí právě dovážení jedinci. Tento fakt tak lze často dokázat jen tehdy, pokud se podaří zjistit křestní jména zločinců, mezi nimiž pak obvykle výrazně dominuje jméno Mohamed.

Korunu demagogickým žvástům pak autor nasazuje prohlášením, které je ovšem mezi sluníčkáři celkem běžné, cituji:

Jeho tvrzení, že se na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve, je ihned nazván rasistou a xenofobem, je nehorázné, protože to vypadá, že za veškerou násilnou činnost v Evropě mohou migranti a bez nich by byl Starý kontinent doslova rájem na zemi. Pokud toto tvrzení nemá náznaky xenofobie, což je strach z cizinců spojený s pocitem ohrožení a nedůvěry, tak je Jakub Vágner jenom pokrytec, který ohýbá skutečnost.

Tolik úryvek z článku autora, který je buď odtržený od reality nebo je sám součástí aktuálně probíhajícího evropského džihádu. Jinak si to vysvětlit nelze.

Ano, každá země má své kriminálníky, ale mezi těmi dováženými je jich nepřiměřeně mnoho. Není tedy ŽÁDNÝ důvod si přivážet k těm, kteří již v Evropě jsou, další. Je také velmi dobře známo, že nově příchozí patří velmi často k nějakým islámským bojůvkám a v Evropě působí coby spící buňky.

Zářným příkladem toho, kdo může za rostoucí kriminalitu, je Švédsko. Tedy země, která nemá koloniální minulost a veškerá zahraniční mimoevropská migrace tam začala teprve relativně nedávno.

Dokud se Švédsko neprohlásilo za multikulturní zemi a nezačalo přijímat ve velkém muslimy ze zemí Středního a Blízkého východu a z Afriky, tak patřilo k nejbezpečnějším zemím v Evropě, ne-li na světě.

Ty doby si my starší pamatujeme, neboť ještě někdy začátkem 90. let bylo Švédsko pověstné jako země, kde netřeba zamykat, přičemž v té době figurovalo na dně žebříčků kriminality. V současné době se však v tomto směru dostává na jejich vrchol.

Za posledních 20 let nezřízeného přijímání muslimů je země plná no-go zón a byla opakovaně vyhodnocena jako jedna z nejméně bezpečných zemí nejen v Evropě.

Švédsko nyní vede v počtu znásilnění, bombových útoků a pouličních přestřelek.

V bombových útocích je dokonce v rámci všech zemí světa, ve kterých aktuálně neprobíhá válečný konflikt, na druhém místě v bombových útocích – předčí ho pouze Mexiko.

Také v celosvětovém žebříčku si díky počtu znásilnění vysloužila tato severská země druhé místo – hned za JAR – mezi nejnebezpečnějšími zeměmi pro ženy.

O situaci Francie, Německa či Nizozemska snad psát netřeba, v těchto zemích za vše hovoří volební preference těch, kteří tam žijí a ono „obohacování“ zažívají na vlastní kůži.

Právě jedinci, kteří smýšlejí podobně jako pisálek z českého bulváru, jsou hlavní příčinou nárůstu kriminality a tíživé situace v zemích, které si dřív či později převezme právo šaría.

Jemu podobní jedinci volili (a mnohdy stále volí) strany, které roky vlastní země zaplavovaly muslimy, mnohdy s tím, že si vozí vlastní voliče. Kriminalita rostla a nyní ji mají logicky na svědomí nové generace muslimů.

O těch se však pisálek nikde nezmiňuje, nicméně právě oni jsou tím jádrem problému. Právě oni se chystají vytvořit v zemích, které okupují, chalífáty pod právem šaría.

A ta malá hrstka, která se integrovala, bude považována za odpadlíky. Jak dopadají odpadlíci snad netřeba vysvětlovat.

Ať je to jak chce, tak právě příklad Jakuba Vágnera, který velmi umírněným způsobem zhodnotil reálnou situaci v západoevropských zemích, ukazuje, jak netolerantní jsou systémoví pisálci, ale také různé rádoby „celebrity“ k jiným názorům.

Navíc, chtějí-li tyto oponentní názory napadat, nepřinesou žádné protiargumenty, pouze demagogické žvásty, které lze jasnými důkazy strhat.

Ať je to jak chce, je třeba kvitovat odvahu, s jakou se Jakub Vágner pustil do analýzy reálné situace v západoevropských zemích. Předpokládám, že on sám nepotřebuje souhlas celebrit nebo pisálků z korporátních médií.

Pokud se podíváte na volební preference v postižených zemích, pak tamní obyvatelstvo se jasně přiklání k těmto názorům. Ať už jde o Švédsko, Holandsko, Německo, Rakousko, Francii nebo Belgii – všude nabírají na oblibě protimigrační strany.

A to v situaci, kdy je již v daných zemích mnoho „dovezených“ voličů, kteří jejich hlasy „přebíjí.“ Právě tyto volební preference směřující k protimigračním stranám nejlépe ukazují, kdo má v tomto sporu pravdu.

Pisálek placený za propagandu tímto nositelem pravdy ovšem skutečně není…