Douglas Macgregor: USA obviňují Izrael z obzvlášť agresivního shromažďování zpravodajských informací (video)

V dalším rozhovoru s plukovníkem Douglasem Macgregorem se vynořuje aktuální obraz americké politiky na Blízkém východě. Ta je  rozpolcená mezi Íránem, ztrátou kontroly v zemích v oblasti Perského zálivu a izraelským tlakem.

Macgregorova ústřední teze: Takzvané příměří s Íránem není příměří. USA už nemají strategickou převahu v Perském zálivu, kterou Washington po desetiletí považoval za samozřejmost.

Macgregor hned na začátku jasně říká, že situaci nevidí jako skutečnou deeskalaci. Pokud bude Írán  pokračovat v útocích na cíle spojené s USA v Perském zálivu a zároveň Washington bude usilovat o vojenskou přítomnost přes Hormuzský průliv, pak to nebude příměří, ale válka s různou intenzitou.

Jeho střízlivé hodnocení: USA nechtějí otevřenou velkou válku, ale Írán je zřejmě připraven takovou válku vést, pokud by k ní byl donucen.

Podle Macgregora leží jádro problému v Hormuzském průlivu. Írán průliv, který je jedním  z nejcitlivějších bodů světové ekonomiky, fakticky kontroluje.

Washington se stále může chlubit letadlovými loděmi, torpédoborci a základnami, ale tyto symboly imperiální moci ztratily svůj odstrašující účinek v době přesných raket, dronů, senzorů a sledovacích systémů.

Starý mýtus o americké nezranitelnosti se rozpadá, když Írán vojensky svazuje supervelmoc s relativně malými prostředky.

Macgregorova analýza států Perského zálivu je obzvlášť explozivní. Kuvajt, Bahrajn a emiráty jsou extrémně zranitelné, protože umožňují americkou a částečně izraelskou přítomnost na svém území.

Z íránského pohledu, řekl Macgregor, je hranice mezi americkou armádou, americkými zpravodajskými službami a projekcí izraelské moci rozmazaná. Ti, kteří zpřístupňují svou infrastrukturu Washingtonu a Tel Avivu, se sami stávají terčem.

Macgregor si tedy klade nepříjemnou otázku: Dokáží USA stále ochránit své spojence v Perském zálivu? Jeho odpověď je jasná: ne.

Monarchie v Perském zálivu se nemohou trvale spolehnout na Washington, že je zachrání. Diplomacie s Íránem pro ně není morální možností, ale otázkou přežití.

Ti, kteří se spojí s nepřítelem svého nejsilnějšího souseda, dělají stejnou chybu jako státy, které spoléhají na vzdálené ochranné síly a nakonec zůstanou sami.

Druhým hlavním tématem rozhovoru je Izrael. Podle nedávných zpráv Pentagon nastavil izraelské riziko kontrarozvědky na nejvyšší úroveň, tedy jako „kritické.“

Američtí představitelé obviňují Izrael z obzvlášť agresivního shromažďování informací o vnitřních jednáních Trumpovy administrativy o Íránu a Libanonu. Izrael obvinění odmítl.

Podle Macgregora tato zpráva není přeřeknutím, ale příznakem. Zdůrazňuje, že mezi USA a Izraelem neexistuje formální smlouva o alianci. Vztah byl politicky konstruovaný, finančně zabezpečený a stabilizovaný vlivovými sítěmi v Kongresu.

Fakt, že stát, který je oficiálně považován za nejbližšího partnera, je nyní považován za nejvyšší riziko z pohledu kontrarozvědky, ukazuje vnitřní rozpor tohoto vztahu.

Macgregor jde ještě dál: Izrael získal v průběhu let mimořádný přístup k americkým strukturám. Nikoli však kvůli společným zájmům, ale kvůli politické korupci, tlaku lobbistů a strategické naivitě.

Podle něj je dosaženo bodu, kdy se USA musí zeptat, zda stále sledují své vlastní zájmy nebo zda vedou zahraniční války, jejichž cenu nakonec zaplatí americký lid.

Jeho závěr je pochmurný: Největší nebezpečí pro USA nespočívá v Íránu, Rusku nebo Číně, ale uvnitř: ve státním dluhu, politickém rozdělení, průmyslovém rozkladu, ztrátě kontroly nad hranicemi a zahraniční politice, která slouží zahraničním agendám.

Válka v Perském zálivu je jen viditelným příznakem hlubšího úpadku.

Macgregorovo poselství je, že svět viděl, že Amerika už nemůže chránit, kontrolovat ani si vynucovat všechno. Írán tuto slabinu odhalil. Izrael ji využívá. A Washington stále odmítá nést následky.