Korupční bažina EU: Bude kauza „Katargate“ zametena pod koberec?

V EU, která je sama o sobě založena na korupci (co jiného jsou velmi vysoké platy eurokomisařů a tučné dotace vybraným firmám), můžete brát bokem miliony eur a zřejmě se nic zásadního nestane.

Asi nejkřiklavější je nechuť EU řešit případ tajemných SMS mezi Lejnovou a Bourlou a podezřelý způsob uzavírání smluv s Pfizerem.

Vzhledem k tomu, že již v dobách, kdy byla současná šéfka EU ministryní obrany, se v Německu objevil podobný „SMS skandál,“ ve kterém bylo vysloveno podezření na korupci, se zdá, že se Lejnová vydala již osvědčenou cestou.

Její případ sice zatím nebyl odložen, ale pokud se podíváme na směřování kauzy „Katargate,“ v níž se podařilo korupci odhalit, pak se zdá, že se Ursula von Lejno nemusí ničeho obávat.

Případ těžce zkorumpovaných socanských politiků totiž bude podle všeho postupně zameten pod koberec s výmluvou, že při vyšetřování došlo k procedurálním chybám…

Skupina aktivních a bývalých poslanců Evropského parlamentu spolu se zaměstnanci lidskoprávní neziskovky nalévala velké částky peněz do různých úřadů EU, aby vyvolala politické nálady příznivé k emirátu. 

Odtud tedy všechny ty příspěvky Muslimskému bratrstvu, pozvánky členům jeho odnoží na různé akce v EU, program proti islamofobii, propagace hidžábu a politika otevřených hranic.

Europoslanci – a zcela jistě i výše postavení eurokomisaři – byli upláceni Katarem, což se podařilo dokázat jen malé hrstce. Ovšem propaganda islámu a snahy o islamizaci Evropy ze strany EU jsou natolik urputné, že je patrné i zainteresování výše postavených bruselských byrokratů.

Nejvýše postavenou ze všech obžalovaných byla socanská politička, místopředsedkyně europarlamentu, Eva Kailiová. U ní byly nalezeny pytle plné peněz. Její tučná výplata nejen jako europoslankyně, ale i jako členky vedení europarlamentu, jí očividně nestačila.

Jako místopředsedkyně parlamentu měla Kailiová k dispozici veškeré vybavení, které sněmovna nabízí, včetně řidiče a lepší stravy poslanců.

Ona a její spoluspiklenci, z nichž bylo odhaleno několik europoslanců téže frakce, hromadili“svazky bankovek v soukromých domech, uskutečňovali šifrované telefonní hovory a setkávali se se zahraničními diplomaty v dobře monitorovaných hotelech. 

Nakonec se krátce před zatčením Kailiové v prosinci 2022 údajně kromě Kataru zapojilo do korupčního skandálu Maroko a další mimoevropské státy. Znovu a znovu byla ústřední osobou celého korupčního skandálu Kailiová.

O to překvapivější však pro mnohé bylo zrušení domácího vězení v květnu tohoto roku, které bylo sociální demokratce uloženo během probíhajícího vyšetřování. Od té doby Kailiová opět působí v Evropském parlamentu a mimo něj, přišla pouze o post místopředsedkyně. 

Nyní se zdá, že čtyřicátnice přechází do protiofenzívy. Její právníci nedávno uvedli, že vyšetřování porušilo standardy právního státu a porušilo poslaneckou imunitu Kailiové.

Stejné obvinění vznesli i její spoluobžalovaní a pravděpodobně zničí celou vyšetřovací práci. 

Rozhodnutí v této věci se v Belgii neočekává dříve než v roce 2024, ale mezi novináři a externími pozorovateli se ve skutečnosti postupně objevují skutečné nesrovnalosti.

V červnu se odpovědný soudce Michel Claise prohlásil za podjatého. Pro Kailiovou a její spoluobžalované to byl milník, protože Claise měl ve skutečnosti osobní kontakty s poslankyní Marií Arenovou. Její syn podniká společně s Nicolasem Claisem, synem Michela. 

Výbušné je, že  jméno Arenové bylo původně na stejném zatykači, který poslal Kailiovou nakrátko za mříže. Belgické socialistce Arenové, která popírá, že by se na případu podílela, se ale nic nestalo.

Proslýchá se, že Claise a Arenová mají společného víc než jen profesionální přátelství, jak tvrdí, ale ironií osudu byl Claise vypátrán novináři ve Štrasburku několik dní po jeho rezignaci v nejlepší společnosti a v opilecké náladě.

Byl ve Štrasburku údajně proto, aby učil na univerzitě, ale skutečnost, že parlament zasedal ve Štrasburku ve stejnou dobu, byla „čirá náhoda.“ Zdroj z belgické justice prozradil, že Arenová dosud nebyla vážně vyslýchána. 

Právě takové nesrovnalosti zajišťují, že Kailiová a její právníci doufají, že se celé řízení zhroutí – kvůli formálním nedostatkům. V bruselských hospodách se už šušká, že „Katargate“ přeroste v další belgický soudní skandál.

Země je nechvalně proslulá mnoha temnými tajemstvími pohřbenými mezi Justičním palácem, vládou a Evropským parlamentem. Od Dutrouxových let, kdy se v zemi podařilo zamést pod koberec pedofilní skandál obřích rozměrů, byla důvěra belgické veřejnosti ve vlastní soudnictví vážně poškozena. 

Hlavní obžalovaný v procesu, bývalý poslanec Evropského parlamentu Pier Antonio Panzeri, se mezitím stal klíčovým svědkem obžaloby a pravděpodobně mu byl slíben nižší trest, ale nyní je sám pod tlakem kvůli vývoji posledních měsíců.

Jedno je jisté: V kauze Katargate existují natolik neprůstřelné důkazy, že by v právním státě neměl být problém obžalované odsoudit a poslat na dlouhé roky do vězení, případně najít jejich další komplice.

Pro již tak churavějící belgické soudnictví se však „Katargate“ stává stále větší zátěží. A zatím to vypadá tak, že i tato kauza potvrdí, že si svoji nepříliš dobrou pověst tamní soudnictví zaslouží…