Kauza „Katargate“ zaplavuje nejen EP, ale i Evropskou komisi, některá jména podezřelých jsou velmi zajímavá

Z Evropského parlamentu sahají pracky katarských šejků a jejich miliard utracených především za islamizaci Evropy, také do Evropské komise. Zatím je velmi vážně podezřelý zejména řecký eurokomisař, nicméně jisté indicie naznačují, že v rámci EK zřejmě nebude sám. Mezi podezřelými pak najdete i jedno české a slovenské jméno.

Jména, která se v souvislosti s kauzou „Katargate“ objevují, nejsou pro toho, kdo dlouhodobě sleduje podvratnou činnost EU, nijak šokující. Ostatně, stačilo vidět, jak hlasovali stran vyšetřování někteří europoslanci, kteří byli proti dalšímu odhalování zkorumpovaných bruselských papalášů.  Podle hlasování bylo jasné, že se někdo snaží krýt sám sebe nebo někoho ze spolustraníků.

Existují náznaky, že vyšetřování úplatkářství v Kataru, které otřáslo Evropským parlamentem, se nyní šíří do Evropské komise, a v závislosti na tom, kdo skončí v pasti skandálu, by výsledky vyšetřování mohly být katastrofální pro celý na korupci založený Brusel.

Najednou europoslanci, stínové neziskovky a různé levicové sítě čelí velké části kontroly, na kterou nejsou vůbec zvyklí, včetně bývalého komisaře EU Dimitrise Avramopoulose.

V únoru 2017 Avramopoulos trval na tom, že EU-27 bude v nadcházejících letech potřebovat o 6 milionů přistěhovalců více, a že EU otevře imigrační úřady ve všech zemích na jižním pobřeží Středozemního moře a v západní Africe jako způsob boje proti nelegálnímu přistěhovalectví. Později dokonce hovořil o tom, že do EU přijde v příštích letech až 70 milionů muslimských přistěhovalců.

Avramopoulos, který tyto poznámky pronesl během akce na univerzitě v Ženevě, nebyl jen tak ledajakým komisařem v době, kdy vyzýval k přijetí dalších milionů muslimských migrantů do Evropy, ale komisařem odpovědným za přistěhovalectví, což znamená, že měl silný hlas, pokud jde o směr, kterým se EU ubírá v této rozdělující otázce.

Tentýž bývalý komisař je nyní hledán kvůli své potenciální roli v posledním skandálu EU, v němž byly v kufrech a papírových taškách levicových úředníků EU nalezeny úplatkym ve výši nejméně 1,5 milionu eur od Kataru a Maroka, včetně řecké europoslankyně Evy Kailiové, která byla dříve místopředsedkyní Evropského parlamentu a která nyní čeká na soud.

Ve světle pokračujícího korupčního skandálu existují také vážné obavy, že Avramopoulos mohl mít finanční motiv lobbovat za dovoz milionů muslimských migrantů do Evropy.

Jedna ze dvou zemí, které údajně sponzorovaly toto korupční schéma, je známým státním sponzorem islamismu. Deklarovanou strategií Kataru je vnutit své vyznání Evropě podporou masové emigrace muslimů do Evropy.

Zároveň, vzhledem ke všemu, co Avramopoulos řekl, napsal a udělal, když byl evropským komisařem pro migraci, vnitřní věci a občanství v Junckerově Komisi, existují spekulace, že Katar a další státy podporující islamismus již dlouho uplatňují svůj vliv korumpováním členů institucí EU.

Zde opět připomínám nejen dlouhodobé financování různých odnoží Muslimského bratrstva, ale i samotnou účast Muslimského bratrstva na různých jednáních v EU, propagaci hidžábu a poměrně úspěšnou snahu o zavádění stále tvrdších trestů za kritiku islámu.

Podle informací zveřejněných veřejnosti byl Avramopoulos jmenován do „čestné rady“ neziskovky „Boj za beztrestnost“, kterou založil bývalý poslanec Evropského parlamentu Pier Antonio Panzeri z Itálie, který je v centru korupčního skandálu.

Je také jasné, že Avramopoulos dostal pro toto jmenování zelenou od současné Evropské komise, a že se několikrát setkal jako člen představenstva neziskovky Boj za beztrestnost s úřadujícími komisaři, než uplynula dvouletá lhůta, během níž mu měla být zakázána účast na schůzích za účelem politických rozhovorů nebo lobbování.

Nyní bylo zahájeno interní vyšetřování schůzek bývalého komisaře jako člena představenstva  neziskovky , která je  v centru úplatkářského skandálu „Katargate“, kde se údajně setkal s nejméně devíti členy komise Ursuly von der Leyenové.

Ačkoli Avramopoulos byl členem středopravé strany Nová demokracie, která vládne Řecku pod premiérem Kyriakosem Mitsotakisem od roku 2019 s tvrdším přístupem k imigraci, Avramopoulos zůstává silným zastáncem masové muslimské imigrace do Evropy.

Jeho výzva k dovozu 6 milionů (a později až 70 milionů) migrantů do Evropy zněla velmi podobně jako Sorosův plán, který často prezentuje v souvislosti s výměnou obyvatel Evropy.

Avramopoulos v té době připustil, že „nemůžeme pustit dovnitř každého“, protože by to jen živilo xenofobii, nacionalismus a populismus, ale později, v prosinci 2017, Avramopoulos publikoval článek, aby vysvětlil svým spoluobčanům, že nelegální „migranti jsou tu, aby zůstali“, že „nemůžeme a nikdy nebudeme schopni zastavit migraci“, a že bychom proto měli „kolektivně změnit náš způsob myšlení“.

V nové Komisi Ursuly von der Leyenové se nyní Avramopoulos o povinnosti dělí se svým řeckým kolegou a stranickým, kolegou Margaritisem Schinasem, místopředsedou Komise a komisařem pro podporu evropského způsobu života, který má na starosti integraci přistěhovalců, kulturu a sport, a švédskou socialistkou Ylvou Johanssonovou, komisařkou pro vnitřní věci odpovědnou za přistěhovalectví a azyl.

Nyní bylo zahájeno interní vyšetřování schůzek bývalého komisaře s nejméně devíti členy současné komise Ursuly von der Leyenové. Podle vlastních vnitřních pravidel Evropské komise nesmí mít komisař po skončení mandátu komisaře žádné kontakty politické povahy ani lobbovat u stávajících komisařů. Přesto se však s níže uvedenými eurokomisaři sešel!!

Avramopoulosovo funkční období v Junckerově Komisi skončilo v listopadu 2019 a jako člen čestné rady Panzeriho neziskovky Boj o beztrestnost se měl zdržet setkání s aktivními evropskými komisaři nejméně do konce listopadu 2021.

Jak však těsně před Vánocemi odhalily italské noviny La Stampa, Avramopoulos se v tomto zakázaném období setkal přinejmenším se svým krajanem Margaritisem Schinasem, s další komisařkou odpovědnou za otázky přistěhovalectví Ylvou Johannsonovou a s místopředsedy Komise Fransem Timmermansem (který měl v Junckerově Komisi na starosti otázky právního státu a nyní je odpovědný za boj EU proti globálnímu oteplování), Margrethe Vestagerovou, Marošem Šefčovičem (odpovědný za interinstitucionální vztahy) a Věrou Jourovou (odpovědná za „hodnoty“ a „transparentnost“), jakož i s komisaři Mariyou Gabrielovou, Stellou Kyriakidou a Johannesem Hahnem, komisařem pro rozpočet a správu.

Netřeba dodávat, že členové Komise Ursuly von der Leyenové, s nimiž se Avramopoulos setkal, se měli rovněž zdržet setkání s Avramopoulosem během dvouletého období po skončení jeho působení v Junckerově Komisi.

Aby toho nebylo málo, organizace Boj o beztrestnost, kde Avramopoulos působil jako člen její čestné rady, nebyla zaregistrována v rejstříku transparentnosti EU navzdory lobbistickým aktivitám, do nichž byla zapojena.

Jak se můžete dočíst na internetových stránkách Evropské komise, „rejstřík transparentnosti je databáze, která obsahuje seznam organizací, které se snaží ovlivnit proces tvorby právních předpisů a provádění politik orgánů EU. Rejstřík zviditelňuje, jaké zájmy jsou sledovány, kým a s jakými rozpočty. Tímto způsobem rejstřík umožňuje veřejnou kontrolu a dává občanům a dalším zájmovým skupinám možnost sledovat činnost lobbistů.“

Schůzky týkající se tvorby a provádění politik v EU se mohou konat pouze tehdy, jsou-li zástupci zájmových skupin zaregistrováni v rejstříku transparentnosti EU.

Schůzky mezi Avramopoulosem a současnými členy Evropské komise (včetně Jourové!!), o kterých nyní říká, že byly „soukromé“ povahy, vyšly najevo až díky internímu vyšetřování, které bylo zahájeno 21. prosince poté, co byly zveřejněny informace o Avramopoulosově roli v neziskovce, která je jádrem skandálu „Katargate“.

Sám Avramopoulos řekl, že za svou pozici v neziskovce dostal zaplaceno 60 000 eur, ale tvrdí, že neprováděl žádnou lobbistickou činnost, a že jeho role byla bez výkonných nebo manažerských odpovědností. Ačkoli bývalý evropský komisař byl jediným čestným členem představenstva, který byl odměňován 5 000 eury měsíčně před zdaněním, jeho role, jak sám přiznal, byla omezena na propagaci neziskovky.

„Moje účast v organizaci Boj o beztrestnost byla od počátku bez exekutivních nebo manažerských odpovědností. Výbor, kterého jsem se zúčastnil – s osobnostmi jako bývalá vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, bývalý francouzský premiér Bernard Cazeneuve a senátorka Emma Bonini, mimo jiné – byl zcela čestný. Za svou účast a doprovodný poplatek jsem požádal o souhlas Evropskou komisi a ten mi byl písemně předán předsedkyní von der Leyenovou,“ uvedl Avramopoulos v prohlášení.

V Itálii zabavila prokuratura na žádost belgické justice 240 000 eur z bankovních účtů Piera Antonia Panzeriho. Tato částka se může přičíst k částce 600 000 EUR v hotovosti zabavené belgickými vyšetřovateli v Panzeriho domě v Bruselu jako součást celkem 1,5 milionu EUR nalezených během policejních razií provedených 9. prosince.

Tyto razie vedly k zatčení bývalého poslance Evropského parlamentu Piera Antonia Panzeriho, úřadující místopředsedkyně Evropského parlamentu Evy Kaili, jejího partnera a asistenta S&D Francesca Giorgiho, stejně jako několika dalších osob spojených se skupinou S&D v Evropském parlamentu.

Belgická policie toho dne také provedla razii v Panzeriho neziskovce Boj o beztrestnost a je vyšetřována kvůli své ústřední roli v korupčním schématu údajně financovaném Katarem a Marokem.

Dnes Avramopoulos na svou obranu říká, že obvinění proti němu jako členovi představenstva Panzeriho neziskovky jsou italským spiknutím, jehož cílem je dostat ho ze soutěže o roli zvláštního zástupce EU pro vztahy se zeměmi Perského zálivu, což je pozice, na kterou si myslí i bývalý italský ministr zahraničí Luigi di Maio.

Konzervativci po celé Evropě již poukázali na korupční skandál jako na do očí bijící známku hniloby a zákulisních obchodů, které jsou v Bruselu zřejmé, ale jak se skandál šíří, může to znamenat obrat v historii toho, jak je Brusel vnímán širokou veřejností.

„Být zkorumpován Katarem,  nervovým centrem Muslimského bratrstva, je velezrada,“ řekl Nicolas Bay, francouzský europoslanec, který stál za zprávou skupiny Identita a demokracie v Evropském parlamentu o přítomnosti Muslimského bratrstva v Evropě.

Nicolas Bay měl původně na mysli současné a bývalé poslance S&D a parlamentní asistenty, kteří jsou obviněni z přijímání úplatků z Kataru a Maroka, ale další vyšetřování belgických úřadů nyní ukázalo, že také Evropská komise je s největší pravděpodobností do určité míry zapojena do tohoto korupčního skandálu „Katargate“.

Jeden prvek případu je jasný: poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou v současné době obžalováni, také lobbovali za snížení vízových omezení pro Katar, což by umožnilo Kataru bezvízový styk s Evropou, což ukazuje přímou souvislost mezi přistěhovalectvím a lobbistickým úsilím ze zemí Středního východu.

Peníze z úplatků možná tekly už dlouhá léta a i při nejlepším úsilí belgických vyšetřovatelů se možná nikdy nedozvíme skutečný rozsah korupce v nejmocnějších institucích EU.