Na úvod upozorňuji, že do výše uvedeného čísla nejsou započítáni Ukrajinci, ale jde čistě o Araby, Afghánce, Pákistánce, Afričany – jednoduše o muslimy.
Započítáno však není ani několik dalších milionů ilegálů, kteří pobývají v různých evropských zemích v ghettech, kde se na ně zpravidla nepřijde. Sice neberou dávky, ale většinou se zapojují do obchodu s drogami.
Jen v relativně malém Švédsku odhadují, že takových ilegálů se v různých ghettech skrývá 200-250 tisíc. Ještě menší Rakousko vydalo dokonce o něco vyšší odhady, podle nichž by mělo být těch, kdo se nikde nenahlásí a žijí v zemi bez vědomí úřadů, o něco víc než samotných žadatelů o azyl.
V mnohem větším Německu nebo Francii jich pak musí být i milion nebo víc. Zde je třeba připomenout informaci od německého policisty, který potvrdil, že asi půl milionu džihádistů je v zemi jen proto, že čekají, až dostanou příkaz k útoku.
Masová muslimská invaze právě letos navázala na dosud rekordní rok 2015 a zdá se, že rok 2023 prolomí další rekord (tedy alespoň v Itálii již byl prolomen rekord lednový).
Z uvedených 6,5 milionu tak může být na konci roku 7,5 – 8 milionů…
Ochrana vnějších hranic EU nefunguje, vnější hranice EU jsou otevřené jako vrata od chléva. To samozřejmě přitahuje ilegály, kteří chtějí kouzelným slovem „azyl“ získat právo zůstat v bohatých členských státech Evropské unie.
Podle nedávné zprávy EU o údajích o azylu z roku 2022, která ještě nebyla oficiálně zveřejněna, bylo v EU loni zaregistrováno kolem 924 000 žádostí o azyl, což odpovídá nárůstu o 47 procent oproti roku 2021 a nejvyšší hodnotě od roku 2016.
Postiženo je zejména Rakousko. V předchozím roce bylo evidováno kolem 108 000 žádostí o azyl, výrazně více než v předchozím rekordním roce 2015, kdy bylo podáno 88 000 žádostí o azyl.
Podle vedoucího delegace rakouské FPÖ v Evropském parlamentu Haralda Vilimského je naléhavá potřeba jednat: „Poslední rekordní počty žádostí o azyl velmi jasně ukazují: konečně potřebujeme účinná opatření na ochranu vnějších hranic EU proti nelegální migraci. To musí konečně zahrnovat možnost odmítnutí.“
Vilimsky také uvádí, že počty žadatelů o azyl za posledních 7 let výrazně vzrostly: „Od roku 2015 bylo v Evropě podáno přibližně 6,5 milionu žádostí o azyl. To je téměř tolik, kolik je obyvatel Bulharska.“
Europoslanec navíc kritizuje, že kdokoli, kdo se dostane na vnější hranici, může stále požádat o azyl – bez ohledu na to, kolik bezpečných třetích zemí už do té doby překročil. A většina žádostí o azyl nemá šanci být uznána.
„Přesně víme, že téměř dvě třetiny žádostí jsou zamítnuty, protože tito lidé nemají nárok na ochranu. To musí konečně skončit,“ požaduje Vilimský.
Odmítnutí žadatelé o azyl se ovšem v naprosté většině případů odvolávají – a to i opakovaně – a v Evropě i nadále zůstávají. A to i tehdy, kdy je již zamítnutí azylu definitivní, jednoduše pak zapadnou do stejných kriminálních struktur, ve kterých se nachází ti ilegálové, kteří nikdy o azyl nežádali a třeba i dlouhé roky žijí v Evropě bez vědomí úřadů.
To tedy znamená, že kdo již jednou do Evropy vstoupí, většinou v Evropě také zůstane…
