Výměny vězňů zprostředkované Saúdskou Arábií odhalují mnoho zahraničních žoldáků, kteří byli i v Sýrii

V minulosti jste zde mohli shlédnout výpovědi některých zahraničních žoldáků, působících na Ukrajině, včetně jednoho z těch, kteří byli původně odsouzeni k trestu smrti, Jak již jistě víte, tak trestu smrti se nakonec vyhnuli, neboť byli součástí vzájemné výměny zajatců.

Zajímavé je ovšem zjištění, že mnozí žoldáci, kteří působili či ještě stále působí na Ukrajině, pobývali jako žoldáci také v Sýrii, kde většinou bojovali proti ISIS. Ovšem zatímco za boje po boku Kurdů proti ISIS bylo mnoho z nich po návratu domů vězněno, případně dostali podmíněné tresty, tak coby žoldáci bojující na Ukrajině jsou ve svých domovských zemích oslavováni, byť mnozí působí po boku neonacistických bojůvek.

Ang Woodová oslovila ruského prezidenta Vladimira Putina v éteru britských státních médií BBC. Její syn Aiden Aslin se několik dní před jejím apelem vzdal ruským silám.

„Aiden je členem ukrajinských ozbrojených sil a jako takový válečný zajatec, s nímž se musí zacházet lidsky,“ prosila. „Jsem v koncích. Můj syn se bude bát stejně jako my.“

Aslin, 28letý Brit z Nottinghamu v Anglii, který se připojil k ukrajinské armádě, bojoval v pobřežním městě Mariupol. Jeho jednotka byla nucena kapitulovat poté, co jim došly zásoby, proti výrazně lepší ruské armádě a jejím čečenským bojovým brigádám.

Aslin, který také používá jméno Johnny Wood, není na Ukrajině žádným nováčkem. V roce 2018, když ukrajinská válka na Donbasu vstoupila do pátého roku a tehdejší americký prezident Donald Trump povolil dodávky smrtících zbraní, Aslin opustil Sýrii, aby se zapojil do boje. Na Ukrajině je od roku 2018, tedy od doby, co získal ukrajinské občanství a zasnoubil se s ukrajinskou přítelkyní, která chtěla na Ukrajině zůstat dlouhodobě.

Po příchodu na Ukrajinu ze Sýrie v roce 2018 se Aslin připojil ke Gruzínské národní legii. Na letišti ho vyzvedl Alexander Tobiassen a odvezl na základnu Gruzínské národní legie. Podle Tobiassena v následujících letech sloužili v bojových misích na Donbasu, kde bojovali proti Luhanské a Doněcké lidové republice.

Aiden zveřejnil 21. ledna 2019 příspěvek na Instagramu týkající se jeho vojenského výcviku na Ukrajině: „Den 1 Orbitalu, poznávání standardů NATO v britské armádě.“ V květnu 2020 mu byl udělen Zelený baret ukrajinské námořní pěchoty.

Aiden se zúčastnil cvičení Sea Breeze 21 v Oděse na Ukrajině od 28. června do 10. července 2021 spolu se Shaunem Pinnerem a Alexanderem Tobiassenem, všichni ukrajinští mariňáci. Cvičení Sea Breeze je každoroční námořní cvičení NATO Partnerství pro mír (PFP), které se koná v Černém moři a zahrnuje černomořské země, spojence a partnery NATO.

Je spoluhostitelem ukrajinského námořnictva a US Naval Forces Europe-Africa/US Sixth Fleet se sídlem v Neapoli v Itálii.

Cvičení podle amerického námořnictva zahrnovalo několik prvků válčení, včetně obojživelného válčení, pozemních manévrů, potápěčských operací, námořních operací, protivzdušné obrany, integrace speciálních operací, protiponorkového válčení a pátracích a záchranných operací. Cvičení se zúčastnilo 5000 vojáků, 32 lodí, 40 letadel a 18 speciálních sil a potápěčských skupin.

Cvičení Sea Breeze 21 mělo největší počet zúčastněných zemí v historii cvičení, zúčastnilo se ho 32 zemí, včetně: Egypta, Albánie, Austrálie, Brazílie, Bulharska, Dánska, Estonska, Francie, Gruzie, Řecka, Izraele, Itálie, Japonska, Kanady, Lotyšska, Litvy, Maroka, Moldavska, Norska, Pákistánu, Polska, Rumunska, Senegalu, Španělska, Jižní Koreji, Švédska, Tuniska, Turecka, Ukrajiny, Spojených arabských emirátů, Spojeného království a Spojených států amerických.

 

Po cvičení Sea Breeze 21 Aiden pokračoval ve své službě u ukrajinské námořní pěchoty. Podle nedávných zpráv médií Aiden bojoval s ruskými jednotkami v Mariupolu, kde prohlásil, že se nikdy nevzdá. Nejenže se vzdal, ale jeho matka a další nyní argumentují, že s ním musí být zacházeno v souladu s Ženevskou konvencí.

Před televizními kamerami v Moskvě dostal Aiden otázku, zda během bojů někoho zabil. „Ne, nebojoval jsem,“ odpověděl.

To je v rozporu s měsíčními zprávami v západních médiích a na Aslinových sociálních sítích, že dnem i nocí bojoval na frontě v Mariupolu proti ruským silám. Před speciální vojenskou operací bojoval na frontě v Donbasu a brzy poté na frontě v samotném městě Mariupol.

Ukrajina nebyla prvním místem, kde Aiden bojoval. V roce 2015 Aiden, rodák z Newarku v hrabství Nottinghamshire, odešel z Velké Británie do Sýrie, aby se připojil k YPG, Lidovým ochranným jednotkám, kurdským milicím působícím pod hlavičkou „Syrských demokratických sil“ po dlouhou dobu s americkou armádou a jeho koalice.

Po návratu v roce 2016 byl na letišti zatčen a měsíce držen, než byl puštěn na kauci. V médiích vyprávěl o jeho bojích v Sýrii a se svou babičkou se objevil v pořadu Good Morning Britain, aby mluvil o svých zkušenostech.

Nakonec se mu podařilo opustit Spojené království a vrátil se do Sýrie, aby bojoval s YPG v Tactical Medical Unit (TMU) nebo YBT. Koncem roku 2017 byl Aslin zatčen ve Spojeném království za cestu do Sýrie a boje s YPG a obviněn z účasti na teroristických činech podle zákona o terorismu. Po údajném pětiletém vyšetřování jeho bojů v Sýrii Spojené království stáhlo obvinění.

V četných rozhovorech po kapitulaci Aiden hovořil o zločinech spáchaných praporem Azov v Mariupolu. Popsal, jak byli ukrajinskými silami zajati dva civilisté za údajnou špionáž pro ruské síly. Byli svázáni a se zavázanýma očima odvedeni do místnosti v bunkru. Aiden, který měl v té době strážní službu, ji už nikdy neviděl.

Tyto rozhovory jste mohli shlédnout celé zde, zde nebo zde.

Aidena vyzpovídal Graham Phillips, který se ho zeptal na zločiny proti ruským válečným zajatcům. Aiden se přiznal, že některé hrůzné činy viděl na internetu, a tvrdil, že toto chování nepodporuje a že kdyby tato zvěrstva viděl na vlastní oči, pokusil by se zasáhnout. Zmínil také, že tato zvěrstva byla spáchána „nacistickými skupinami, jako je prapor Azov a Pravý sektor, a také mnoha nacionalisty“. Aiden tvrdil, že nikdy nepracoval s Azovem, než přišel do Mariupolu bojovat proti ruským silám. Až v Mariupolu si uvědomil, že prapor Azov je nacistická organizace.

Po kapitulaci Aiden v rozhovoru s Grahamem Phillipsem uvedl, že se bojí vzdát se ruským silám ze strachu, že bude zastřelen. Uvedl, že s ním bylo zacházeno dobře, mnohem lépe, než očekával. Aiden dokonce požádal o rozhovor s novináři, čemuž ruské úřady vyhověly. Celkově bylo jeho zacházení v souladu s Ženevskou konvencí, zatímco zacházení ukrajinských ozbrojených sil s ruskými válečnými zajatci bylo mnohdy brutální.

Aiden Aslin se u soudu přiznal mimo jiné k „terorismu, spáchání trestného činu jako součást zločinecké organizace a zabavení nebo udržení moci násilím“. Soud odsoudil Aidena Aslina k smrti 9. června 2022. Prostřednictvím svého obhájce vzkázal, že se proti verdiktu odvolá.

21. září 2022 byli Aiden Aslin, John Harding, Shaun Pinner a další zahraniční bojovníci propuštěni v rámci rusko-ukrajinské výměny zajatců zprostředkované Saúdskou Arábií.

Aslin je jedním z mnoha zahraničních bojovníků, kteří cestovali tam a zpět mezi Sýrií a Ukrajinou, z nichž někteří mají vazby na západní síly, jednotky NATO a neonacistické skupiny.

Role internacionalistů na Ukrajině a v Sýrii vyvolává vážné obavy o roli sil USA-EU-NATO a zpravodajských operací na místě v obou zemích v souvislosti s jejich probíhajícími operacemi ke změně režimu. Aslin je jedním z mnoha zahraničních bojovníků, kteří bojovali v Sýrii i na Ukrajině.

V Sýrii se spřátelil s dalšími internacionalisty, včetně Shauna Pinnera, který se s ním později setkal na Ukrajině jako člen praporu Azov a později ukrajinský mariňák.

Ukrajinská vláda záhy po vypuknutí konfliktu na Ukrajině proměnila své diplomatické mise po celém světě na náborové stanice pro svou legii mezinárodních žoldáků. Tuto výzvu k mezinárodním dobrovolníkům zachytila ​​velká část západních médií, která se zaměřila na příběhy těch, kteří cestovali na Ukrajinu bojovat proti Rusku.

Výzva pro mezinárodní bojovníky připomněla mnoho dalších současných konfliktů po celém světě, které také spoléhají na nábor zahraničních bojovníků k posílení řad místních sil. To byl a je zejména případ Sýrie, kde měli mezinárodní bojovníci na výběr z různých skupin, ke kterým se mohli připojit, od kurdských jednotek YPG po různé džihádistické skupiny, včetně nechvalně známého ISIS. Tato různorodost skupin odráží různé ideologické tendence různých skupin v terénu, od komunistických přes anarchistické až po wahhábistické.

Paralely mezi internacionalisty cestujícími na Ukrajinu a do Sýrie jsou nápadné. Na Ukrajině se přes noc zformovaly jednotky různých politických frakcí, včetně anarchistických jednotek bojujících po boku neonacistů. Anarchistická skupina CrimethInc. znovu publikovala článek anarchistů a antifašistů na Ukrajině, ve kterém se uvádí:

„Při absenci masivní organizace šli první anarchističtí a antifašističtí dobrovolníci do války jednotlivě jako osamělí bojovníci, vojenští zdravotníci a dobrovolníci. Snažili se vytvořit vlastní síly, ale to bylo neúspěšné kvůli nedostatku znalostí a zdrojů. Někteří dokonce vstoupili do praporu Azov a do OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů). Důvody pro to byly banální: připojili se k nejdostupnějším jednotkám. V důsledku toho někteří lidé konvertovali k pravicové politice.“

Totéž platilo v severovýchodní Sýrii, pro někoho známé jako Rojava, kde se objevily různé skupiny s různými politickými ideologiemi. Někteří vstoupili do výslovně anarchistických, marxisticko-leninských nebo maoistických formací, včetně MLKP, TKP/ML, MLSPB a BÖG. Jiní se připojili k YPG pod SDF a bojovali po boku lidí různých politických ideologií.

Ti, kteří prosazovali pravicovou politiku, se explicitně obrátili na křesťanské milice nebo, jako v případě Shengal (Sinjar), vytvořili mezinárodní formaci pod YBS .

 

Soria Monfort, bývalý neonacistický vůdce Alianza Nacional ve Valencii, byl také zatčen jako vůdce neonacistického ozbrojeného gangu Pánzer. Tvrdí se také, že byl ve španělské armádě. Odcestoval do Iráku bojovat proti ISIS v Sindžáru (Shengal) a prohlásil se rytířem Krista Krále. Na obrázku výše je vyobrazen s vlajkou zobrazující Nejsvětější Srdce Ježíšovo, na níž je napsáno: „Reinaré en España“ a „¡Viva Cristo Rey!“ Pomohl založit mezinárodní jednotku, která aktivně rekrutovala falangisty a další neonacisty.

Pablo Garrido Mancebo, také známý jako „Turbito“, je valencijský neonacista a známý militantní bojovník, který byl nějakou dobu vězněn. Má četná fašistická tetování, včetně svastiky na hrudi, a lze ho vidět na různých fotografiích sdílených na krajně pravicových sociálních sítích s různými zbraněmi, včetně bazuky a AK-47. V roce 2021 opustil Španělsko a připojil se ke kurdským silám v Iráku a Sýrii. Po odchodu z Iráku se vrátil do Španělska, kde byl pod dohledem španělských bezpečnostních sil.

Zatímco komunisté z Marxisticko-leninské strany (Komunistická přestavba), kteří cestovali do Sýrie, aby se připojili k Mezinárodnímu praporu svobody (IFB) nebo podporovali ty, kteří tak učinili, byli zatčeni a uvězněni, Turbito po svém návratu nečelil žádným právním problémům. Turbito cestoval na Ukrajinu v roce 2022, aby se zúčastnil války proti Rusku a byl natočen, jak žertuje při přebíjení jeho AK-74M.

Následující seznam osob spojených s Ukrajinou a Sýrií není vyčerpávající, ale představuje informace dostupné veřejnosti spolu s dalšími potvrzujícími důkazy. Je jisté, že na Ukrajině bojovali další lidé, stejně jako další fašistické skupiny jako internacionalisté ze Španělska.

Je ironií, že zahraniční stíhací jednotky v severovýchodní Sýrii a na Ukrajině byly přirovnávány k mezinárodním brigádám španělské občanské války. Tato historická souvislost poskytuje nezbytné ospravedlnění pro vyžadování vojenské pomoci, humanitární pomoci a politických a ekonomických tlaků, jako jsou sankce.

Tato historická paralela je však obrácená, neboť právě zahraniční bojovníci přicházejí na pomoc ukrajinským neonacistům a ultranacionalistům podporovaným USA, EU a NATO. Dokonce i Lucas Chapman (Armanc Bawer), jeden z anarchistů zobrazených v Rolling Stone, který se vrátil do severovýchodní Sýrie pracovat pro PYD poté, co pracoval pro kurdskou organizaci ve Washingtonu, DC, zveřejnil na své sociální síti „Silava Ukraine“.

Bylo identifikováno mnoho dalších jednotlivců, kteří bojovali jak na Ukrajině, tak v Sýrii. To se podařilo zjistit prostřednictvím rozhovorů s bývalými bojovníky, pomocí sociálních médií a zpravodajských zdrojů, stejně jako snímků obrazovky, fotografií a důkazů z osobních blogů, kanálů YouTube a dalších zpravodajských kanálů.