„Zbraně dodané na Ukrajinu končí u kurdských YPG,“ říká v dalším rozhovoru britský žoldák, odsouzený k smrti

„Zbraně dodané na Ukrajinu končí u kurdských YPG,“ říká v dalším rozhovoru britský žoldák, odsouzený k smrti

Myslíte si, že zbraně dodávané na Ukrajinu měly být skutečně určeny pro Ukrajince? Vždyť celý svět moc dobře ví, jak přebujelá korupce v této zemi panuje – a to až po nejvyšší patro politiky. A je velmi obtížné uvěřit, že ti, kdo dodávky zbraní organizovali, netušili, kde všude většina z nich skončí.

Více právě k tomuto tématu se dozvíte z již třetího rozhovoru s britským žoldákem Aidenem Aslinem. Tentokrát byl již rozhovor veden přímo ve věznici – tedy ne po telefonu, ale z očí do očí – přičemž přítomen byl opět americký novinář John Marc Dugan a s ním i německý novinář Thomas Röper a dva novináři z RT.

Dále již vše tak, jak návštěvu a rozhovor popisuje jeden z přítomných novinářů – Thomas Röper, celé asi hodinové video v originále (anglicky) nejdete pod článkem:


Na Johna a mě udělalo vězení dojem, protože i když nebylo moderní, bylo čisté a uklizené a ve stavočekávaném pro starou budovu. Čekali bychom mnohem horší. Také, když jsme čekali na přijetí, byl jsem překvapen extrémní zdvořilostí a vstřícností, s jakou se personál choval k příbuzným vězňů, kteří přišli na návštěvu, chtěli informace o možném propuštění nebo měli jiné obavy. To bych nečekal.

Abychom se dostali do budovy v areálu věznice, kde měl rozhovor probíhat, museli jsme projít několika bezpečnostními kontrolami. Ale to bylo rutinní a rychlé. Bylo nám ukázáno několik místností a John si mohl vybrat, ve které chce rozhovor dělat, takže osvětlení a nastavení kamery mu vyhovovalo.

Poté, co John nastavil svou techniku, našel tým Russia Today dobré místo pro jeho techniku ​​za jeho fotoaparátem. Pak byl Aslin přiveden do místnosti, stráže zavřely (nezamkly) dveře a my, dva lidé z Russia Today, John a já, jsme byli s Aslinem sami.

Nejprve jsme se všichni představili podáním ruky (Aslin nebyl nikdy spoutaný) a promluvili si. Atmosféra byla neuvěřitelně pohodová a Aslin byl uvolněný a vtipkoval. Můj první dojem byl, že v zajetí vypadá mnohem lépe než na videích. Působí pohodově, uvolněně a vypadá mnohem zdravěji než na fotkách, které jsem zatím viděl.

John se pro pořádek nejprve zeptal Aslina, kdo je iniciátorem rozhovoru a jestli ho někdo nenutí, aby s námi mluvil. Pak se John Aslina zeptal na trest smrti. Aslin řekl, že odvolání bude projednáno v příštích několika dnech, a že jeho právník je optimistický, že trest smrti bude změněn na vězení.

Po tomto úvodu mluvil již téměř jen Aslin. Svůj příběh nám vyprávěl velmi podrobně. V rozhovoru byla chronologie trochu jiná, ale pro přehlednost to řeknu chronologicky.

Vyprávěl, jak poprvé v roce 2015 odjel z Velké Británie do Sýrie bojovat s Kurdy z YPG proti IS a Turecku. Když se asi po deseti měsících vrátil ze Sýrie do své domovské Velké Británie, byl policií sledován jako zločinec a – jak řekl – zacházelo se s ním mnohem hůř než s navrátilci z IS.

Z tohoto důvodu se rozhodl opustit Spojené království. To, že skončil na Ukrajině, byla podle něj čirá náhoda. Měl na mysli několik zemí, jediným důvodem, proč v roce 2018 odjel na Ukrajinu, bylo to, že se na internetu seznámil s Ukrajinkou. Jakmile byl na Ukrajině, narukoval do armády, protože to byl podle něj nejjednodušší způsob, jak získat občanství. Nebylo to však tak jednoduché, a proto musel stále prodlužovat smlouvu s armádou a odmítat lépe placená zaměstnání.

Vyprávěl o korupci v ukrajinské armádě. Baráky se stavěly z nejlevnějších materiálů, záchody a sprchy se rychle rozbily a tak dále. Pak řekl, že ze zbraní dodávaných ze Západu dostali vojáci jen ty nejstarší, třeba protitankové střely starších generací. Řekl, že vysocí ukrajinští důstojníci prodávají moderní zbraně.

Podle jeho vyprávění do toho byla zapojena i ukrajinská tajná služba SBU, zmínil důstojníka SBU, kterého pouze nazval „Mr. Grey“, protože vždy chodil v šedých košilích. Nejmodernější zbraně prostě zmizely ze skladů.

To je v souladu s varováním ze strany USA nebo Europolu, kteří říkají, že jakmile zbraně překročí ukrajinskou hranici, zmizí v „černé díře“ – Europol také varuje, že zbraně skončí u teroristů nebo organizovaného zločinu v Evropě.

Během svého působení v ukrajinské armádě byl Aiden Aslin stále v kontaktu se svými starými přáteli v kurdských YPG. Poté „Mr. Gray“  navázal kontakt s Kurdy přes Aslina, aby prodal zbraně YPG. Aslin o tom podrobně vyprávěl.

V tuto chvíli rozhovor probíhal už docela dlouho. John a já jsme byli najednou úplně vzhůru, protože to bylo víc než nečekané. John pokračoval a Aslin řekl, že jde v podstatě o „okresní záležitost“: USA dodávají zbraně na Ukrajinu, odtud část zbraní putuje Kurdům z YPG, kteří zase obdrží peníze od vlády USA na nákup těchto zbraní, které ukrajinská armáda prodává za zlomek jejich oficiální ceny.

To znamená, že USA tajně vyzbrojují Kurdy bojující proti Turecku v severní Sýrii. Turecko je formálně spojencem USA v NATO. John to několikrát zpochybnil a Aslin se podělil o některé podrobnosti, které zažil na Ukrajině a které mu řekli jeho kurdští přátelé.

Takový přístup ze strany USA by nebyl nový. Pro připomenutí, ve skandálu Iran-Contra z 80. let kryla CIA pašování drog ze Střední Ameriky do USA a získané peníze použila na dodávky zbraní Íránu, který byl ve válce s tehdejším americkým spojencem Irákem. Je to nemorální a cynické, ale dává to geopolitický smysl, protože USA oslabily dva potenciálně silné státy na Blízkém východě, aby si udržely a rozšířily svou vlastní mocenskou pozici v regionu.

Za skandál Iran-Contra nakonec nebyl nikdo potrestán, protože důstojníci americké armády, kteří za něj byli odsouzeni, byli téměř okamžitě omilostněni. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádnému skutečnému vyšetření skandálu – včetně potrestání organizátorů – je více než pravděpodobné, že USA takové „hry“ hrají i dnes.

Není také divu, že USA zasahují proti Turecku. Erdogan je totiž neposlušný vůči USA. Koupil ruský systém protivzdušné obrany S-400, kvůli kterému USA vykoply Turecko z programu F-35 a uvalily určité sankce na jejich „spojence“ – Turecko. Pokus o puč proti Erdoganovi v roce 2016 také s největší pravděpodobností plánovaly USA a USA členy hnutí Gülen, kteří prý pokus o puč organizovali, dodnes do Turecka nevydaly.

Není žádným tajemstvím, že USA mají zájem se Erdogana zbavit. Pro USA by bylo – zejména s ohledem na nadcházející prezidentské volby v Turecku v roce 2023 – tak akorát, kdyby byl Erdogan oslaben na domácí půdě, například vojenskými neúspěchy proti Kurdům z YPG na severu Sýrie. Erdogan právě nedávno oznámil vojenskou operaci proti YPG v severní Sýrii.

To, že USA využívají vysoce zkorumpovanou Ukrajinu k nejrůznějším neprůhledným aktivitám, není nic nového. Jediné, co mě napadá, je plyn  nebo laboratoře biologických zbraní . Tak zkorumpovaná země jako Ukrajina je pro takové aktivity ideální.

V tu chvíli jsem byl moc rád, že jsem ten rozhovor nedělal, ale měl jsem čas přemýšlet. Jakkoli mě šokovaly Aslinovy ​​výroky, z pohledu geopolitiky, která je celá o moci a ne o morálce, to, co Aslin říkal, bylo ve skutečnosti velmi logické a divil jsem se, proč mi nedošlo toto spojení mezi  Ukrajinou, zbraněmi a Kurdy z YPG.

YPG je vlastně uvězněna v severní Sýrii, protože na severu je Turecko, na západě a jihu syrská armáda a pouze na východě je území ovládané USA. Asad ani Erdogan nemají zájem dodávat YPG zbraně a munici, zatímco USA s YPG spolupracují. Je jen logické, že YPG buď získá své zbraně z USA, nebo že USA přimhouří oči před YPG přijímajícími (západní) zbraně.

Poté, co John a Aslin toto téma obsáhle probrali, Aslin si začal stěžovat, že ho Ukrajina podvedla. Od doby, co v roce 2018 vstoupil do ukrajinské armády, věřil, že bojuje za dobrou věc. Ale dopadení a pobyt ve vězení obrátily jeho pohled na svět vzhůru nohama.

Bál se, že ho Rusové umučí nebo zastřelí. Místo toho byli Rusové, kteří ho vyslýchali, uctiví a profesionální, řekl. Zacházelo se s ním dobře, jídlo ve vězení bylo dobré, zacházení také.

A ve věznici v Doněcku každý den vidí, jak silně ukrajinská armáda ostřeluje město, kde nejsou žádné vojenské cíle. Exploze v Doněcku jsou slyšet neustále a často jsou tak hlasité, že je lze slyšet přes zavřená okna jako bouřku. Ukrajinské ostřelování zabíjí civilisty v Doněcku téměř každý den. Řekl, že dělostřelci přesně věděli, na co střílejí, koneckonců dělal se průzkum. A v Doněcku Ukrajina střílí výhradně na civilní cíle.

To, že situace je ve skutečnosti úplně jiná, než jak mu bylo řečeno na Ukrajině, ho štve a cítí se zrazený odpovědnými na Ukrajině.

Řekl také, že něco takového, tedy cílené ostřelování civilistů, už znal od odpůrců Kurdů, tedy IS a Turecka. Připadal mi upřímný (nebo by si zasloužil Oscara jako herec) a téma uzavřel tím, že jediné, co může udělat, je odradit kohokoli ze zahraničí od vstupu do ukrajinské armády.

Potom mluvil o každodenním životě ve vězení a o tom, že každé ráno při budíčku se hraje ruská hymna. Mnozí zpívali a spoluvězni mu řekli, že má dobrý zpěv, čehož si nebyl vědom. John žertoval, že by to rád slyšel. Aslin nejprve zaváhal, ale když chtěl John změnit téma, Aslin se zeptal, zda má zpívat, a požádal o svolení, aby to udělal. John řekl, že je to jeho rozhodnutí, ale Aslin vstal a přezpíval všechny verše ruské národní hymny. A museli jsme uznat, že má opravdu dobrý hlas.

Aslin zpíval velmi hlasitě a já se podíval okýnkem ve dveřích, abych zjistil, jestli nám stráže nedají znamení, abychom skončili. Ale ti se naopak usmívali, tiše zpívali a na můj překvapený pohled odpovídali zvednutým palcem. Jak mi později řekli, Aslinův talent byl ve vězení skutečně problém.

Přesto to byla docela surrealistická scéna slyšet muže odsouzeného k smrti zpívat hymnu země, se kterou nedávno bojoval. Ale zdá se, že si to Aslin užil, protože jsme se na něj všichni nevěřícně usmáli.

Poté už John neměl žádné otázky, protože rozhovor už trval hodinu. John se zeptal, jestli se chci zeptat na další otázky. Na základě všeho, co jsem během rozhovoru slyšel, jsem se omezil na pár otázek o každodenním životě a denním režimu ve vězení. Bylo také vidět, že Aslin chce mluvit, protože jeho odpovědi byly podrobné a dlouhé.

Rozloučili jsme se a vyšli z vězení s velmi smíšenými pocity.

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 8 Průměrně: 5]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tyto stránky využívají soubory cookies, další informace naleznete zde.

View more
Přijmout