Macron na dně: Francouzi ho nenávidí, ztratil Afriku a objevily se spekulace o jeho vztahu s Trudeauem

V poslední době je hodně častým předmětem debat ve Francii regulérnost voleb. Konkrétně se debatuje o tom, že volby byly zfalšované a Macron ve skutečnosti nevyhrál – a to dokonce ani v roce 2017.

A hovoří pro to i podivný průběh voleb v roce 2022. Jisté je, že většina původních Francouzů ho nevolila.

V zemi je nyní velmi nenáviděn a – jak mnozí Francouzi uvádí – nikdo nezná takřka nikoho, kdo by ho volil. Nenávist lidu vystupňovalo i to, že on sám ze sebe udělal nedotknutelné božstvo poté, co bylo zatčeno několik Francouzů, kteří si dovolili ho parodovat nebo o něm napsat na sociálních sítích negativní názor.

Stále více lidí si je vědomo toho, že ve Francii dochází k velmi rychlé výměně obyvatel, která je doprovázena islamizací, což je také jedním z hlavních témat v zemi.

Důchodová reforma pak byla zřejmě jen posledním „hřebíčkem od rakve.“

Ale Macronovi se to nehroutí jen doma. Právě za jeho vlády se podařilo odpoutat od Francie Africe a do toho se stal terčem posměchu po celém světě…

V podstatě celé jeho vládnutí se zřejmě jednou velmi nechvalně zapíše do historie dnes již snad jen bývalé mocnosti.

Od roku 2017 vedl bývalý bankéř Rothschildů Emmanuel Macron své prezidentství Francie z jedné velké krize do druhé.

Počínaje mnoha týdny protestů „Gillet Jaunes“ (Žlutých vest), pokračujícím velkým povstáním kvůli jeho tyranské penzijní reformě, téměř okamžitě následovaným katastrofickým rabováním a nepokoji kvůli zastřelení muslima policií.

A pokud jde o zahraniční politiku, ani zde se mu příliš nedaří. Jen v posledních několika dnech zpochybnila smršť negativních událostí jeho vůdčí postavení na světové scéně.

Za prvé, byl opomíjen z nadcházejícího setkání BRICS v Johannesburgu v Jižní Africe, které se uskuteční koncem srpna. Svou účast již potvrdilo nejméně 34 zemí spolu s generálním tajemníkem OSN a zástupci dalších organizací.

Ale nebude tam Macron, i když dal světu vědět, že si žádá pozvání. Jenže on není v JAR pouze ignorován, je tam dokonce zesměšňován.

Jihoafrická ministryně zahraničí Naledi Pandor reagovala na adresu Macrona poté, co si zažádal o pozvánku na setkání BRICS, následovně:

„Je to docela zábavné,“ řekla Pandor na otázku, zda se francouzský vůdce zúčastní. „V tomto ohledu nebylo vydáno žádné pozvání.“

V odvetě Macron zrušil svou účast na summitu v Amazonii, který se měl konat v Brazílii od 7. do 9. srpna – ale upřímně, koho to zajímá?

Nejzávažnějším vývojem poslední doby je však státní převrat v bývalé francouzské africké kolonii Niger. Francouzské velvyslanectví bylo napadeno a Macron musí nařídit pokračující evakuaci všech francouzských občanů.

Následně pučistická junta zrušila všechny vojenské dohody s Francií a dala Paříži 30 dní na stažení všech svých sil a vojenského vybavení z Nigeru.

Stalo se tak poté, co Mali a Burkina Faso – v letech 2021 a 2022 – také donutily stáhnout francouzské jednotky.

Převrat v Nigeru je pro Macrona obzvláště problematický poté, co se snažil udělat ze země zvláštního spojence a byla i centrem pro francouzskou přítomnost v regionu po převratu v Mali.

V reálném čase sledujeme kolaps francouzské strategie udržet si slábnoucí africký vliv.

V prosinci 2018 Macron slíbil, že Francie zůstane zapojena do boje proti džihádistům v oblasti Sahelu v Africe „dokud nebude vítězství úplné“, což je slib, který se nyní objevuje na vratké půdě.

Neúspěchy přicházejí tvrdě a rychle ve prospěch rozvíjejících se regionálních partnerů. Bývalé francouzské kolonie ruší francouzštinu jako úřední jazyk, zcela se odpoutávají od bývalého kolonizátora, připoutávají se k Rusku a Francie v zemích ztrácí i své hlavní zájmy – konkrétně uran a zlato.

A situace ve Francii také nevypadá dobře. Pro drtivou většinu původních Francouzů je tématem č. 1 tvrdá migrační politika, nicméně zdá se, že Macron již o přízeň Francouzů nestojí, snaží se zřejmě podlézat muslimům.

Migrační politika je totiž zničující, z velkých měst – zejména z Paříže, kterou čeká již za rok Olympiáda – se na příkaz Macrona ve velkém stěhují tlupy ilegálů do malých obcí, kde často přečíslí původní obyvatelstvo.

Nejsou to jen občané, kteří jsou naštvaní. Totéž platí pro policisty, z nichž mnozí nelibě nesou to, co považují za nedostatek podpory ze strany složek soudnictví a někdy i svého prezidenta.

Pak je tu reptání uvnitř armády. Macron se dostal na špatnou stranu armády během několika týdnů poté, co se dostal k moci, a vyhnal populárního a respektovaného náčelníka generálního štábu, generála Pierra de Villierse.

Pokud si myslíte, že je to všechno, je toho víc: nyní se Macron stal terčem vtipů a fám na internetu o tom, že má poměr s nedávno rozvedeným kanadským premiérem Justinem Trudeauem:

O obou se již dlouho tvrdí, že ve skutečnosti jsou na muže. Obrázky někdy řeknou více než tisíce slov a v kontextu informací o jejich oficiálních vztazích se také nabízí hodně otázek.

Jde tedy skutečně jen o fámy??