Původně jsem extrémně rychlé rozhodnutí Ústavního soudu ve věci cesty Petra Pavla na summit NATO nechtěla komentovat, nicméně média vlastně nic jiného neprobírají a po rozsudku se objevila jedna zásadní otázka: máme u nás soudokracii?
Pokud si totiž ta bezpáteřní loutka zbrojní lobby kdykoli zamane, tak se může obrátit na Ústavní soud a jakékoli rozhodnutí vlády s jeho pomocí zvrátit. Sám Ústavní soud tak navíc vytvořil precedens.
To ostatně potvrdili jediní dva slušní soudci, kteří hlasovali proti: Wintr a Řepková, kupodivu oba jmenovaní Pavlem.
Tento precedens bude samozřejmě platit i do budoucna, bez ohledu na to, kdo bude obývat Hrad.
Také by se dalo říci, že se tím u nás vytvořil jakýsi poloprezidentský systém, který může v případě dalších podobných výstřelků komunistického rozvědčíka vést – ve spolupráci s ÚS – snad až k systému prezidentskému.
V rámci rozhodnutí, že Pavel na summit NATO pojede, je také nejasné, zda toto nařízení zahrnuje pouze rozvědčíka nebo i jeho 35členný doprovod.
Jak jsem také zjistila, tak řada našich občanů se v reakci na rozhodnutí ÚS rozhodla kontaktovat Trumpa, aby ho poinformovala o tom, co tato Kolářova loutka před časem o současném americkém prezidentovi prohlásila.
Tedy lze doufat, že se Trump konečně dozví, že podle Pavla je odpudivá bytost, které by ani ruku nepodal (nicméně džihádistovi, který řezal hlavy v Sýrii, ji s radostí podal, což hovoří samo za sebe).
Pokud se tato informace k Trumpovi skutečně dostane, pak může být Pavlovi na summitu pěkně horko. A to rozhodně ne z počasí. Všichni víme, že nad podobnými výroky rozhodně nemá Trump ve zvyku jen tak mávnout rukou.
V souvislosti s tím, co se nyní děje, by bylo dobré také připomenout, že takřka přesně za rok a půl (leden 2028) budou volby. Je nejvyšší čas, aby se našla osobnost, která bude přijatelná pro většinu lidí, nekontroverzní a rozhodně bez komunistické minulosti.
Pokud by v roce 2023 stál proti Pavlovi někdo s čistou minulostí a zcela nekontroverzní, měl by docela šanci ho porazit. Mnoha lidem vadilo, že ve finále museli volit mezi dvěma kariérními komunisty.
Na druhou stranu je mi jasné, že pokud se již nyní otevřeně označí kdokoli, kdo by mohl být oním protikandidátem, bude okamžitě korporátními médii, která jsou zásadně na straně Pavla, totálně strhán.
Budou na něm hledat cokoli, čím by ho mohli pošpinit, stejně jako se snažili zatajit minulost Kolářovy loutky z Hradu.
Nedávno jsem si ostatně všimla, že se mezi potenciálními protikandidáty objevilo jméno Tykačové a záhy se do ní pustilo hned několik korporátních médií, která ji řádně proprala.
Nicméně i bez této špíny by zřejmě příliš neuspěla, protože ji téměř nikdo nezná. Chce to někoho známějšího, kdo zaujme a bude schopen na sebe „nabalit“ i nějaké ty voliče Pavla. A to zejména ty, kteří píší, že jim vadilo, že museli vybírat „ze dvou komoušů.“ A takových je hodně.
Každopádně jméno takového kandidáta musí být známo nejpozději za půl roku, tedy rok před volbami, aby se stihla kampaň.
Rozvědčík ji již rozjel naplno a „jeho“ média mu již vybudovala slušný kult osobnosti.
To ani Stalin snad takový neměl…
