Digitální ID již vydává 186 ze 198 zemí světa

V posledních letech se po celém světě zavádí doklady, které mají být v budoucnu základem pro plně kontrolovaný a bezhotovostní svět. Jde o digitální identitu, která je provázána s biometrickými daty a zahrnuje (či postupně bude zahrnovat) mnohem víc údajů než běžné doklady.

Všechny tyto digitální doklady jsou navíc vydávány tak, aby byly v budoucnu propojitelné s digitální měnou (CBDC). A to i tam, kde CBDC zatím neprošla ani pilotním provozem. Počítá se s tím, že jednou budou ID s CBDC propojeny.

Právě na tomto principu totiž CBDC funguje: pro její použití je ID nezbytná. Někde je ID již nyní vydávána nejen namísto běžného identifikačního dokladu, ale je v ní zahrnuto mnohem víc: biometrická data, cestovní pas, řidičák, očkovací průkaz, zdravotní karta a mnoho dalších údajů, které se jinak v běžném dokladu nevyskytovaly.

Ve většině zemí jsou součástí ID nejen otisky prstů, ale i sken duhovky a obličeje.

Ve většině z oněch 189 zemí, kde se již ID vydává, je dobrovolná, nicméně mnohde se tato „dobrovolnost“ již nyní podobá té, kterou si pamatujeme z „doby covidové“ a covid pasů.

Kdo jej neměl, tomu byl zabráněn přístup na některá místa či akce. Podobné je to již nyní v některých zemích s ID: bez něj se nedostanete na některá místa či k určitým službám, mnohde se však bez ID nespojíte s úřadem, nemůžete si podat přihlášku na školu, nepřihlásíte se na sociální sítě nebo si nevyřídíte dávky či důchod.

Vydávání ID se během několika málo let masově rozšířilo.

186 z 198 zemí již má digitální ID systémy. Pouze velmi malá hrstka zemí postrádá základní národní digitální průkazy.

Globální tlak na digitální průkazy je již pravděpodobně za hranicí bodu, odkud není návratu, což odpovídá cíli OSN do roku 2030: univerzální právní identitě a umožní globalistický systém digitální měny, který by mohl kontrolovat přístup ke všemu.

K dokončení výstavby věznice digitálního sledování nejsou vyžadována vládní nařízení. Občané dobrovolně odesílají své biometrické údaje, aby mohli přistupovat k sociálním sítím. To má být povinné například pro přístup na Facebook.

Uživatelé jsou stále častěji vyzýváni, aby odevzdali video selfie a otočili hlavu různými směry, aby systém mohl mapovat geometrii obličeje a „dokázat, že jste skutečná osoba“ nebo obnovit přístup.

Společnost uvádí, že toto používá k boji proti podvodům a kompromitovaným účtům a tvrdí, že video je po ověření smazáno. Kdo tomu věří?

A to není ojedinělý případ. Rychle se stává běžným způsobem, jak firmy řeší obnovu účtu, zakládání nových účtů, podezření na podezřelou aktivitu nebo dokonce základní přístup k článkům a informacím na mnoha webových stránkách.

Vaše biometrická data z obličeje jsou zasílána soukromé společnosti, která již uchovává obrovské množství uživatelských informací, je pod neustálým tlakem a často spolupracuje s vládami a mezinárodními standardizačními organizacemi.

V USA například musíte v případě objednání Uberu  předložit selfie plus sken přední i zadní strany svého řidičského průkazu či jiného dokladu.

V různých zemích již  některé banky rutinně používají rozpoznávání obličeje nebo ověřování selfie pro přihlášení do mobilních aplikací, převody s vysokou hodnotou, otevírání účtů či jiné transakce.

Telekomunikační poskytovatelé ve stále více zemích vyžadují selfie při výměně SIM karet či úpravách účtu.

Zastánci tvrdí, že to snižuje krádeže identity, urychluje procesy a zlepšuje bezpečnost ve srovnání s hesly nebo jednorázovými kódy. Výsledek je však stejný: vaše tvář se stává klíčem k vašim penězům a službám.

A je základem pro vaši digitální identitu.

Dále zde máme zákony o ověřování věku na internetu, které platí ve stále více zemích světa. Ve skutečnosti však nejde o děti. Jde o to, aby semusel úplně každý „ověřit.“ A ti, kteří nemají zájem o neustálé ověřování skenem obličeje či fyzických dokladů, si zřídí „pohodlnější“ digitální ID.

A to je cílem těchto zákonů. Děti jsou podružné, poslouží jen jako záminka.

To vše se neděje izolovaně. Je v souladu s cílem OSN pro udržitelný rozvoj 16.9, který prosazuje univerzální právní identitu do roku 2030,  s širšími rámci Velkého resetu / Agendy 2030.

Soukromé firmy vykonávají nákladnou, politicky riskantní práci normalizace biometrického ověřování a budování interoperabilních databází.

Jakmile data existují ve velkém měřítku, tváře spojené s licencemi, účty, transakcemi a online aktivitou se přidávají k požadavkům na nákupy, služby nebo přístup k internetu.

Říká se nám, že jde o bezpečnost, pohodlí, prevenci podvodů a ochranu zranitelných. Kumulativní efekt je však svět, ve kterém je odhlášení stále obtížnější, anonymita se rozpadá a každou interakci lze sledovat, ověřovat a případně hodnotit nebo omezit pomocí biometrických identifikátorů.

Postupně se buduje infrastruktura systémů, ve kterých nemůžete nakupovat ani prodávat bez dokladu totožnosti. To se často děje ještě předtím, než vlády vůbec přijmou konečné zákony.

Byli jsme varováni.

Otázkou nyní je, zda budeme systému nadále poskytovat naše nejosobnější biometrická data ve jménu pohodlí nebo zda past rozpoznáme, dokud je ještě prostor k odporu, odhlásíme se, kde je to možné, budeme požadovat skutečnou ochranu soukromí a podpoříme alternativy, které nevyžadují biometrická data či ID.