Klimatický podvod: Jak ve skutečnosti působí CO2 v atmosféře?

Včera jsem přinesla první díl volné série článků, které mají upozornit na zřejmě největší podvod v dějinách lidstva. Podvod, který má vést k novému světovému řádu a přeměně současné společnosti na společnost neofeudální, bude mít dopad na několik generací.

Vše je natolik dobře promyšlené, že v momentě, kdy dojde k poslední fázi přeměny společnosti, nebude z digitálního otroctví cesty ven.

Aby ovšem bylo možné k tak razantní přeměně světa přistoupit, je potřebná absolutní podpora mas, které mají být zotročeny. A zatím se zdá, že masy jsou skutečně velmi lehce manipulovatelné, což si globalisté ověřili během dění posledních tří let.

Po covidismu přichází na scénu klimatický alarmismus, který byl médii i politiky alespoň podprahově protlačován již asi 50 let. Jak jsme si připomněli již v předchozím díle, tak v minulosti se objevilo již mnoho apokalyptických vizí, aniž by došlo k naplnění jedné jediné z nich.

Jenže nikdo si dnes nepamatuje, co kdo řekl před 30, 40 nebo 50 lety. Ale nepamatují si ani předpovědi několik let staré. Aby ovšem mohli na něčem klimatické lži založit, našli si jako hlavního viníka CO2.

A  lidstvo na to opět naletělo. Mnoho lidí si již dokonce nechává dobrovolně – zatím jen v testovacím režimu – měřit uhlíkovou stopu. Časem bude toto měření povinné.

Boj proti CO2 je záminkou pro vyvlastňování farem, likvidaci chovů zvířat a přeměnu stravovacích návyků (místo masa hmyz a laboratorní maso), ale i k zavádění emisních povolenek – tedy uhlíkových daní, postupný zákaz čehokoli na fosilní paliva (auta, sekačky, apod.), přechod na elektromobilitu a mnoho dalších omezení souvisejících s tzv. „bezuhlíkovou politikou.“

O nezbytnosti CO2 pro zelené rostliny jsem se již zmiňovala opakovaně. O čem se ovšem mnoho nehovoří je právě působení CO2 v atmosféře. Je skutečně jeho zvýšení vlivem lidské činnosti tak velkým problémem? Zdá se, že tak hrozné, jak nám tvrdí klimatičtí alarmisté, to rozhodně nebude.

Údaje níže budou spíš technického typu, ale podstatné jsou výstupy, které ukazují, že proklamovaná průměrná teplota by došla do stavu, před kterým nás dnes klimaalarmisté varují, asi až za 200 let – a to jen v případě, že nedojde k nějakým zásadním změnám…

Jak je to tedy s CO2 ve skutečnosti?

Nejprve se podívejme na fyziku CO2 v atmosféře. Pokud existuje jediná molekula CO2 a záření ze Země na ni dopadne na správné frekvenci, molekula pohltí část záření, přejde do excitovaného stavu, téměř okamžitě se rozpadne a znovu emituje, přičemž část tohoto záření pošle zpět na Zemi. 

Pokud existuje mnoho molekul CO2, někdo by mohl být v pokušení jednoduše sečíst zahřívání každé molekuly, ale to je nesprávné. Za prvé, bez ohledu na to, kolik molekul tam je, nikdy nemůže vyzařovat více v tomto frekvenčním rozsahu než černé těleso při dané teplotě. Jinými slovy: Záření v tomto frekvenčním rozsahu se může saturovat.

Aby bylo možné vypočítat tzv. radiační působení související s CO2, potřebujeme počáteční a koncové datum (nebo odpovídajícím způsobem počáteční koncentraci CO2 a konečnou koncentraci). 

Potom se vypočítá dodatečné záření, které dopadá na Zemi v důsledku této dodatečné koncentrace, ve W/m ² . Níže je uveden výpočet IPCC z jeho Šesté hodnotící zprávy. Jejich obrázek  ukazuje vypočítané radiační působení od roku 1900 (koncentrace CO2 ~280 ppm) do roku 2020 (~420 ppm):

Nedávno provedli Wijngaarden a Happer (W&H) velmi podrobný výpočet přenosu záření s ohledem na 5 nejběžnějších látek znečišťujících atmosférické skleníkové plyny. Jejich nejdůležitější výsledky jsou znázorněny na obr. níže. Hladká modrá křivka je záření černého tělesa Země o teplotě 287 stupňů Kelvina. 

To je záření, které by Země odrážela zpět do vesmíru, kdyby atmosféra neměla žádný vliv. Skleníkové plyny způsobují, že skutečná křivka je nižší než křivka černého tělesa, což znamená, že Země absorbuje část svého záření a zahřívá planetu. Zelená křivka je záření v přítomnosti všech skleníkových plynů kromě CO2. Černá křivka je záření při koncentraci CO2 400 ppm, což zhruba odpovídá dnešní koncentraci. Červená křivka je záření, pokud by se koncentrace CO2 zdvojnásobila.

W&H zjistila radiační sílu ~3 W/ ^m2. Výpočet W&H a výpočty IPCC se týkají různých časových období nebo různých počátečních a konečných výpočtů CO2, takže je obtížné určit, do jaké míry souhlasí nebo nesouhlasí. Pro naše účely zde použijeme výpočet W&H, protože je podrobnější. Společnost W&H mimo jiné vyvinula numerické algoritmy, které jim umožňují individuálně zkoumat a analyzovat stovky tisíc molekulárních rotačních a vibračních stavů, a to vše pouze s jedním počítačem. 

V každém případě jsou vědci (IPCC a Wijngaarden) v podstatě na stejné straně, jen politici a pracovníci médií mají úplně jiné výklady. Obrázek ukazuje jeho graf předpovídající, že zvýšení atmosférického CO2 o 400-800 ppm by zvýšilo teplotu Země o asi 1,5 ^o C, což není daleko od odhadu W&H.

Pokud bude svět nadále spotřebovávat 10 TW fosilních paliv, jako je tomu dnes, do atmosféry se každý rok dostanou asi 2 ppm CO2. Jinými slovy, trvalo by 200 let, než by se koncentrace CO2 zdvojnásobila a teplota stoupla o stupeň nebo dva. Ale dlouho předtím pravděpodobně  svět přejde na jadernou energii. V žádném případě není „jedna minuta do půlnoci,“ jak tvrdil Boris Johnson a ani nejsme v přijímacím pokoji poslední šance, jak tvrdil princ Charles).

Opravdu úžasné však je, že skleníkový efekt vypočítaný vědci IPCC (klimatičtí alarmisté) a skleníkový efekt vypočítaný W&H (skeptikové) se až tak neliší. Vědci se v podstatě shodují! Kdyby počítali skleníkový efekt pro stejná časová období (tj. pro stejné počáteční a konečné hodnoty koncentrací atmosférického CO2), kdo ví, jak blízko by se jejich výpočty blížily, možná by dokonce došli k téměř stejnému výsledku. 

Jsou to jen různé předpovědi založené na podobných výsledcích. Byrokraté IPCC předpovídají, že nárůst o 0,3 % bude znamenat katastrofu. Skeptici předpovídají, že zvýšení o 0,3 % pravděpodobněji bude představovat zvýšení teploty o 0,3 % na Kelvinově stupnici, což je asi 1 až 2 °C. 

Účinek vyvíjení CO2 lze velmi zhruba zkontrolovat na základě vesmírných měření teploty spodní atmosféry za posledních 45 let. Obrázek níže ukazuje měření této teploty od roku 1979 (koncentrace CO2 ~335 ppm) do roku 2022 (~415 ppm), což představuje nárůst o 80 ppm.

Během tohoto období se teplota, zprůměrovaná přes mnoho kolísání, jasně zvýšila o pouhých 0,6 ^° C.  W&H odhadla, že jejich 0,3% nárůst by zvýšil teplotu asi o 0,3-0,6%, což není daleko od  odhadu. Zdá se, že to všechno do sebe zapadá.

Obrázek samozřejmě nelze brát jako potvrzení odhadu W&H na 1-2 stupně. Atmosféra je příliš komplikovaná na to, aby ji bylo možné jednoduše popsat pomocí hladin CO2. Například obrázek níže ukazuje teplotní graf NOAA od roku 1880 do současnosti, založený na měření na mnoha pozemních stanicích.

Většinu času, kdy byla tato měření provedena, předcházela éře vesmírných měření, o kterých se autor domnívá, že jsou nejpřesnější. V tomto období před vesmírnými měřeními a před významným nahromaděním CO2 v atmosféře však stále docházelo k velkým teplotním výkyvům. 

Všimněte si, že od roku 1920 do roku 1950, kdy byly hladiny CO2 poměrně nízké, vzrostla teplota poměrně dost výrazně, což je nárůst větší než v roce 1979 – jak ukazuje obrázek níže. 

Všimněte si také, že pozemní (obr. níže) a vesmírná měření (obr. výše) od roku 1979 do dnešního dne nejsou v žádném případě úplně stejná. I porovnávání jedné metody měření s jinou s sebou nese značnou nejistotu.

To vše, tyto teorie a měření rozhodně nepodporují tvrzení o rychle se blížící klimatické krizi.

V historii naší planety se teplota velmi razantně měnila a nemělo to nic společného s obsahem CO2. Ostatně, jeho obsah v ovzduší byl mnohem vyšší například v dobách, kdy se na naší planetě projevovala značná vulkanická činnost.

Zítra se tedy budeme věnovat podnebí v dobách dávno i nedávno minulých. Zejména si pak potvrdíme fakt, že v dobách, kdy se planeta oteplovala a třeba v Grónsku se běžně pěstovaly plodiny mírného pásma, lidstvo prosperovalo mnohem lépe než v malých dobách ledových…