Většina Pákistánců, žijících ve Velké Británii, má za manželku vlastní sestřenici

Jde o staletí trvající zvyk, který způsobil i celkově nižší IQ v muslimské populaci. Nejde jen o vymývání mozků Koránem, jde jednoduše i o genetiku. Představte si, že  v běžné rodině je asi 5-6 dětí, v Pákistánu i víc. Nicméně v takové rodině je už po staletí zvykem, že jeden bratr, který má syna, se domluví s jiným, který má přiměřeně starou dceru, že se vezmou. Vždyť i jejich otcové a dědové si brali své sestřenice přesně tak, jak jim to dohodli zase jejich otcové…

Co musí způsobit po staletí zavedené sňatky v rámci rodiny? Zřejmě jde nejen o v průměru nižší IQ v muslimské populaci, ale také o častější výskyt různých tělesných i duševních vad.

Tahira Naqvi ve svém dvojdomku na severu Anglie stále truchlí pro své první dítě, které ztratila jako novomanželka v 21 letech.

Její syn se narodil mrtvý uprostřed těhotenství. „Nikdy na něj nezapomenu,“ říká smutně. Předporodní vyšetření v nemocnici ukázalo, že má špatné nohy, ale lékaři mě nevarovali, že by mohl o pár týdnů později zemřít.

Tahira je jednou ze stovek matek v Británii, kterých se tragédie dotkla poté, co si vzala bratrance. Nyní je jí 40 let a má další čtyři děti (dva chlapce a dvě dívky) se svým manželem z Mirpuru z pákistánské oblasti Kašmíru, který je synem bratra její matky.

 Stejně jako Tahira jsou dvě třetiny pákistánských žen v Británii vdané buď s prvními nebo druhými bratranci, což zvyšuje riziko, že jejich potomci zemřou nebo budou mít postižení.

Tato multikulturní část Yorkshiru není jediným místem, kde jsou úmrtí nebo nemoci dětí příčinou manželství blízkých příbuzných. Druhé britské město Birmingham nedávno oznámilo mimořádnou pracovní skupinu, která má vyšetřit vysokou míru dětské úmrtnosti poté, co úředníci v oblasti zdravotní a sociální péče odhalili, že úmrtí novorozenců jsou dvakrát vyšší než je celostátní průměr.

Pětina všech úmrtí kojenců je výsledkem genetických problémů způsobených sňatkem bratranců a sestřenic, uvádí zpráva městské rady v Birminghamu. Děti pákistánského a jihoasijského původu jsou neúměrně postiženy, přičemž jedno ze 188 dětí se narodí mrtvé ve srovnání s jedním z 295 bílých dětí.

Prominentní bojovnice za práva žen a dětí Nazíra Afzalová, jejíž vlastní rodiče přijeli do Británie z Pákistánu, deníku Mail vysvětlila: „První povinností vlády je chránit své občany před újmou. Existuje silný argument, aby zvážila, zda by sňatky mezi bratranci a sestřenicemi neměly být postaveny mimo zákon stejně jako incest. Už nás nebaví pohřbívat naše děti.“

Paní Afzalová, která úspěšně stíhala asijský znásilňovací gang v Rochdale ve velkém Manchesteru, dodala, že je směšné, že kulturní citlivost zastavila lidi, kteří hovořili o problému, který je již léta na očích a přináší utrpení desítkám rodin.

Její postoj je nejen otevřený, ale i odvážný, protože kritika sňatků bratranců se sestřenicemi je mezi pákistánskými a jihoasijskými komunitami tabu.  Problém je v tom, že děti narozené v manželstvích bratranců mohou trpět takzvanými recesivními genetickými poruchami spojenými s těžkým postižením a předčasnou smrtí.

Tyto poruchy jsou způsobeny variantními geny. Pokud zdědíte jeden recesivní variantní gen, neonemocníte ani nezemřete. Pokud však dítě zdědí stejný variantní gen od každého ze svých příbuzných rodičů, je zde vyšší riziko zdravotního problému.

Pravděpodobnost, že pár bude mít stejný variantní gen, je 100 ku jedné v běžné populaci. V manželstvích bratranců se to může zvýšit na jedna ku osmi, protože lidé, kteří jsou spolu příbuzní, mají větší pravděpodobnost, že budou mít stejné chyby ve své DNA. A problém se jen zintenzivňuje, jak manželství bratranců pokračují generace za generací.

Navzdory zdravotním rizikům se však odhaduje, že 55 procent párů pákistánského původu – jako Tahira a její manžel z Bradfordu – je příbuzných.

A zatímco britské pákistánské páry jsou ve Velké Británii zodpovědné za 3 procenta porodů, představují třetinu – 33 procent – dětí s genetickými vrozenými vadami. Oficiální vládní údaje pro Anglii odhalily, že sňatky příbuzných jsou klíčovým faktorem v průměru dvou úmrtí dětí týdně. Mnoho přeživších dětí těchto párů má fyzické nebo duševní problémy.

Patří mezi ně slepota, hluchota, onemocnění krve, jako je thalassemie , srdeční nebo ledvinové selhání, onemocnění plic nebo jater a nesčetné komplexní neurologické nebo mozkové poruchy. Lékaři pracující se studií Born In Bradford v minulosti identifikovali 140 různých genových poruch mezi místními dětmi, ve srovnání s 20 až 30, které byste očekávali mezi širokou populací.

Není divu, že Shabana Qureshi, manažerka komunitního projektu Ashiana na podporu žen jihoasijského původu v Birminghamu, uvítala městskou pracovní skupinu pro boj proti úmrtím dětí. Říká: „Ticho nikomu nepomůže. Vidím zničující dopad na rodiny, které trpí ztrátou svých dětí, někdy i vícenásobnými ztrátami.

Qureshi dodává, že otázka genetických problémů spojených s manželstvím příbuzných není diskutována ani v případě, že rodiny ztratí dítě nebo mají těžce postižené dítě.

Naproti Pennines v Bradfordu, v bývalém lancashirském mlýnském městě Nelson, jsme mluvili s 28letým Azmahtem Mahmoodem. Vede obchod se školními uniformami, který vlastní jeho rozvedená matka Parveen, která si vzala bratrance. Narodil se se vzácnou, ale život ohrožující genetickou nemocí jater, zvanou propionová acidémie. V 15 měsících byl Azmaht tak nemocný, že musel na transplantaci jater.

I když je veselý, je jasné, že jeho zdraví není dobré. Každý den bere koktejl silných pilulek, aby mu pomohl přežít. Jeho starší sestra Sirah má větší štěstí, protože je zdravá.

Azmaht řekl: „Vím, že moji rodiče jsou bratranci, a proto jsem takový. Taky mám něco se srdcem. Chodím často na nemocniční prohlídky,“ říká. „Ale sleduji Manchester United, hraju kulečník a chodím do mládežnického klubu, kde jsou i ostatní postižení. Rozumíme si dobře.“

Jeho matka je také proti příbuzenským sňatkům, i když chápe, že úzké svazky bratranců jsou součástí kultury její rodiny. „Narození Azmahta mě odradilo od toho, abych zůstala se svým exmanželem, protože jsem si tím nemohla znovu projít, mít další dítě se stejným problémem. Vím, že není zaručeno, že se to stane. Je to ale vysoké riziko,“ řekla.

Tak koho si Azmaht jednoho dne vezme? „Nebude to sestřenice,“ říká důrazně, když vysvětluje, že nevěstu ještě nenašel. „Možná mám dohodnutý sňatek, ale ne s jednou z mých příbuzných. Nechtěl bych, aby se něco podobného, co se mi stalo, stalo jednomu z mých dětí.“

V Yorkshiru a Humberu, v Bradfordu, Kirklees, Leedsu, Sheffieldu a Rotherhamu – lékaři říkají, že se zabývají přibližně 600 případy ročně. Podle dokumentů zveřejněných v oblasti veřejnými zdravotnickými úředníky však očekávají, že toto číslo do roku 2031 vzroste na 2 400 ročně.

Tolik z článku, který popisuje ještě několik dalších případů podobných manželství s postiženými dětmi. Ovšem tento problém se netýká jen pákistánské komunity, úplně stejné zvyklosti jsou i v rámci komunity arabské nebo v Africe.

Nevěřím, že kdekoli podobné sňatky postaví mimo zákon, vždyť příbuzenská ženitba je běžná i v arabských zemích nebo v Africe. A nyní se spíš zdá, že se země EU snaží těmto komunitám vycházet vstříc. S jejich zvyšujícími se počty tak budou vzrůstat i počty postižených. Jenže o tom se musí mlčet, neboť v rámci politické korektnosti se nahlas nesmí hovořit o ničem negativním v souvislosti s islámem..