Takto si EU, mnozí politici, sluníčkáři a parazitní neziskovky představují ono přínosné multikulturní obohacení? Mladá žena má jistě zážitek, na nějž do konce života nezapomene. A vzhledem k tomu, že se Itálie stále více plní africkými vetřelci, je dokonce možné, že něco podobného nezažila naposledy. Tristní je však i fakt, že tři ze šesti násilníků zůstali na svobodě a nikdo netuší, kde se nyní nachází. Jistě již dávno nejsou v Itálii…
Soudce Alessandro Azzaroli odsoudil dva ze šesti Nigerijců, kteří jeli večer 20. září 2020 vlakem, přičemž ještě ve vlaku osahávali, znásilnili a kopali mladou ženu. V pronásledování ženy pokračovali i na nádraží na Piazza Dante. Tři z nich byli později zatčeni státní policií. Prokurátor Leonardo De Gaudio požádal oba obviněné o šestiletý trest vězení. Tento otřesný případ vzbudil ve městě obavy a zděšení.
Soudkyni se ovšem zdál navržený trest příliš přísný.
Hlavní líčení se konalo ve zkráceném řízení, které stanovilo snížení trestu o jednu třetinu. Vyšetřování řídil zástupce prokurátora Claudio Curreli, který požádal GIP o okamžitý proces. Této žádosti vyhověla soudkyně Patrizia Martucciová, která posoudila důkazy odpovědnosti obžalovaných. Tato soudkyně 5. ledna 2021 vydala rozhodnutí o předvolání.
Kevin Ocose, narozený v Nigérii v roce 1996 a Monday Nosa, narozený v Nigérii v roce 1998, jsou stále zadržováni. Soudkyně v jejich případě shledala obecné polehčující okolnosti a odsoudila je k předběžné částce 5 tisíc eur jako náhradu škody znásilněné ženě.
Třetí obžalovaný Emek Ezea, který se narodil v Nigérii v roce 1996 a je stále ve vězení, bude čelit běžnému procesu.
Pro mladou ženu, která se toho večera kolem osmé hodiny chystala vystoupit z vlaku, který měl zastavit na nádraží Pistoia, to byly děsivé okamžiky. Mladá žena už byla terčem urážlivých a zastrašujících slov, když ještě seděla ve voze.
Skupina Afričanů byla zpočátku větší, bylo jich nejméně šest. Poté, co se k ní vyjádřili neopakovatelnými sprostými slovy, k ní přistoupili. Žena ihned vstala, aby mohla později co nejrychleji vystoupit z vlaku. Obklíčili ji a strčili do ní. Stále ji slovně uráželi a dělali gesta rukama a nohama, přičemž ji obklíčili a vrhli se na ni.
Mladá žena v tu chvíli neměla šanci během útoku utéct a doufala, že se dveře vlaku otevřou co nejdříve. Utrpení, které musela podstoupit ještě předtím, než vlak zastavil, však neskončilo, protože skupina ji dál sledovala před nádražím.
Ve prospěch mladé oběti však naštěstí hrály dvě okolnosti: její připravenost upozornit policii, která okamžitě zasáhla, a přítomnost některých lidí, kteří zasáhli, aby jí pomohli.
Tři ze šesti černochů zmizeli a nikdy nebyli identifikováni. Další tři začali utíkat směrem k Via Pertini a krátce poté byli zablokováni a zatčeni policií na základě obvinění z násilí gangů podle článku 609 trestního zákoníku.
Shrneme-li to, tak tři násilníci nikdy nebyli – a zřejmě už ani nebudou – dopadeni, dvěma byl výrazně snížen původně navrhovaný trest, přičemž posledního zatím verdikt čeká. Myslím, že snad nikdo nepochybuje, že ani ten poslední nedostane trest, který by mohl být jakoukoli výstrahou pro další násilníky…
Současné Italské vládě a jejím voličům je to jedno, jestli lidé trpí, asi je jí to stále málo a tak dováží další znásilňovače ve velkém dál. Opravdu nechci, aby na mé vnučky skákali takoví barbaři.