Soud v Haagu chce přinutit všechny země světa, aby následovaly klimatickou agendu: „Klimatická hrozba je akutní a existenční“

Soudní dvůr v Haagu, který se často prezentuje jako „soud OSN,“ neuznávají dokonce i některé velmoci – včetně USA a Ruska – rozsudek tak bude cílen na členské země, což jsou mimo jiné i země EU (ty musí být členy ICC povinně) a mnohé další, které již v podstatě tuto agendu dávno plní.

Nicméně klimatická agenda je především agendou OSN – a ta ji bude prosazovat například již jen v rámci požadavků na plnění Agendy 2030.

Rozsudek ICC – byť (zatím) nezávazný – si však může vzít právě EU jako mustr pro prosazení tvrdšího Green Dealu, o kterém mnozí tvrdí, že jde o skomírající politiku, nicméně při pohledu na činnost EU či OSN se to tak rozhodně nejeví.

Spíš se zdá, že budou vyvíjeny mnohem silnější snahy o prosazení této politiky za každou cenu, třeba i pod hrozbou vysokých sankcí.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, ve svém ostře sledovaném, ale (zatím) nezávazném stanovisku zdůraznil to, co nazývá „akutní a existenční hrozbou“ změny klimatu.

Soud tak činí první krok k tomu, aby jednal jako legislativní síla, která má ambici prosazovat globální, politicky zabarvenou klimatickou agendu na úkor národního sebeurčení.

Ve středu začal Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), často označovaný jako Světový soud, číst stanovisko k údajným právním povinnostem států jednat proti změně klimatu. Klima podle soudu představuje „akutní a existenční hrozbu.“

Je to návrh, ze kterého jsou mnozí (jako třeba Brusel) nadšeni, ale jiní jej považují za další projev rostoucího klimatického alarmismu v systému OSN, který značně zveličuje problémy a děsí lidi – zejména mladé – do život omezující klimatické úzkosti.

Ačkoli prohlášení není v současné době právně závazné, stále se očekává, že bude mít zásadní vliv na budoucí právní případy a politické procesy, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, protože pochází od silného mezinárodního právního orgánu.

„Emise skleníkových plynů jsou jednoznačně způsobeny lidskou činností a neznají žádné územní hranice,“ řekl soudce Yuji Iwasawa.

Na začátku prohlášení ještě nebyly představeny závěry soudu, ale tón byl od prvního okamžiku jasný.

Klimatické protesty před soudem

Před čtením rozsudku se klimatičtí alarmisté shromáždili před soudem v Haagu a vykřikovali hesla jako: „Co chceme? Klimatickou spravedlnost! Kdy ji chceme? Teď!“

Formální nezávazné stanovisko je mnohými právníky považováno za téměř závazné. Podle odborníků se s tím budou muset pravděpodobně potýkat budoucí soudní případy týkající se otázek souvisejících s klimatem.

Jedním z těch, kteří toto hodnocení provádějí, je Joie Chowdhury, právník z Centra pro mezinárodní environmentální právo.

„Mohl by to být jeden z nejvýznamnějších právních názorů naší doby, vzhledem k tomu, že se týká otázek v srdci toho, co se nazývá klimatická spravedlnost,“ řekl.

Otázky položené přes Soudní dvůr Organizací spojených národů

Základ stanoviska ICJ tvořily dvě otázky, obě iniciované kritizovaným Valným shromážděním OSN:

1. Jakou odpovědnost mají státy podle mezinárodního práva za ochranu klimatu před emisemi skleníkových plynů?
2. Jaké jsou právní důsledky, pokud státy poškozují klimatický systém?

Bohaté země z globálního severu během jednání v prosinci 2024 tvrdily, že základem posouzení odpovědnosti by měly být existující, většinou dobrovolné dohody o klimatu – zejména Pařížská dohoda z roku 2015.

Chudší státy a malé ostrovní státy naopak požadovaly tvrdší opatření a v některých případech závazná pravidla, včetně požadavků na finanční podporu od největších znečišťovatelů.

Pařížská dohoda nestačí?

V Paříži se v roce 2015 více než 190 zemí dohodlo, že se pokusí omezit globální oteplování o 1,5 stupně Celsia. Navzdory tomu se emise nadále zvyšují, upozorňuje OSN.

Podle vlastní zprávy OSN „Emissions Gap Report“ z konce roku 2024 by současná světová klimatická politika vedla ke zvýšení teploty do roku 2100 o více než 3 stupně, což je dvakrát více, než je cíl Pařížské dohody.

Jde samozřejmě o předpovědi, které nejsou založeny na žádných vědeckých závěrech, ale pouze na počítačových výstupech, které vždy vyjdou podle toho, jaké proměnné se zadávají.

Již opakovaně se ukázalo, že počítačové modely situaci záměrně vysoce nadsazují a mnoho vědeckých studií je již dokázalo vyvrátit.

Je to přesně tento typ spekulativních a tendenčních předpovědí, na kterých nyní ICJ zakládá část svých úvah. To podle kritiků dělá z celé věci de facto politický dokument, spíše než právní.

Stále více případů týkajících se klimatu v soudních síních

Žaloby související s klimatem rychle rostou prostřednictvím takzvaných „lawfare“, kdy se klimaaktivisté, alarmisté a extremisté snaží obejít demokraticky přijatá rozhodnutí o klimatické politice.

Podle Granthamova výzkumného institutu bylo do června letošního roku zahájeno téměř 3 000 takových soudních kauz v téměř 60 zemích. Úspěchy se mísily s nezdary.

V květnu letošního roku například německý soud zamítl případ, ve kterém peruánský zemědělec žaloval energetický gigant RWE za dopad na klima. Přesto environmentální hnutí interpretovalo výsledek jako „úspěch“, který by mohl vydláždit cestu k dalším podobným žalobám.

Začátkem července bylo také vydáno poradní stanovisko Meziamerického soudu pro lidská práva, které vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na řešení klimatických výzev, což je další příklad zvýšené role právních systémů v klimatické politice.

Bod obratu nebo porušení zákona?

Mezi členy klimatické sekty je prohlášení ICJ považováno za možný průlom. Podle některých budou soudy nyní přikládat váhu argumentu, že podle jejich názoru by nedostatečná opatření v oblasti klimatu měla být považována za trestná.

„Soud může potvrdit, že klimatická nečinnost, zejména ze strany velkých znečišťovatelů, není jen politickým selháním, ale také porušením mezinárodního práva,“ řekl Vishal Prasad, jeden ze studentů práv z Vanuatu, který stál za iniciativou procesu ICJ.

Ačkoli poradní stanoviska ICJ mohou být formálně ignorována, podle právních expertů je neobvyklé, aby tak země činily.

„Toto stanovisko uplatňuje závazné mezinárodní právo, ke kterému se země již zavázaly,“ uvedl Joie Chowdhury.

Mocenské centrum OSN pro klimatickou politiku

Celkově akce ICJ ukazují, že instituce OSN se stále více staví do pozice globálních mocenských center v otázce klimatu – s ambicí nejen koordinovat, ale v praxi kontrolovat národní environmentální a energetickou politiku.

Kritici se právem obávají, že přesouvá rovnováhu sil od volených vlád k nevoleným mezinárodním právním strukturám.