U LGBTQ to nekončí: Stále více mladých se identifikuje jako zvířata

Možná jste si mysleli, že indoktrinace dětí již od jeslí genderovou propagandou je vrcholem a nic horšího snad „genderoví inženýři“ nemohou vymyslet. To jste se ovšem mýlili. Zejména anglosaskými zeměmi doslova zmítá „epidemie“ zvířecích identit – a to především (ale nejen) u dětí a mládeže.

Začalo to propagandou tzv. „furries“ (dospělí lidé, co se převlékají za zvířata, s nimiž se identifikují) ve školkách a na školách: Tam se děti dozvěděly, že si nemusí vybírat jen pohlaví, ale dokonce mohou být třeba kočkou nebo psem – a namísto řeči používat štěkání či mňoukání.

Již před časem jsem vás zde informovala o bizarním případu americké učitelky, která byla vyhozena ze školy jen proto, že odmítla na žáka, který se identifikoval jako kočka, mňoukat.

V jiném případě pak naštvaná matka přišla do jedné woke školy oblečená jako kočka, aby dala najevo, že s podobným vymýváním mozků dětem nesouhlasí.

Mezitím se podobných případů vyrojilo bezpočet, takže tak, jak si muselo mnoho pedagogů zvyknout na oslovování dětí na základě preferovaných zájmen, musí si zvykat i na to, že některé děti jsou kočky, psi, křečci či klokani.

Začalo to ve Spojených státech, ale nyní do rozjetého vlaku naskakují i Britové či Australané.

Deník The Sun na svých stránkách napsal, že britská skupina „Bezpečnější školy“ (Safer Schools) nabádá učitele a rodiče, aby měli oči na stopkách a sledovali děti, které poskakují jako chlupáči.

Rada? Nevysmívejte se a nedělejte povyk.

Snadno se jim to řekne – nemají dítě v kočičím kostýmu, které by vrnělo na jejich jídelním stole!

Mezitím ve Wollongongu, satelitním městě nedaleko Sydney, se státní škola stala skutečnou zoologickou zahradou.

Jak uvádí Herald Sun, děti lezou po stolech, mňoukají ve smečkách a pečují o sebe navzájem, jako by to byl kočičí salon krásy.

Ve světě sociální platformy X bije na poplach senátor UAP Ralph Babet. Domnívá se, že právě to se stane, když „radikální levice“ zešílí a její agenda se nekontrolovaně a nezkrotně šíří.

Napsal: „Můžeme prostě zastavit tento odpad právě teď? Chodíte do školy, abyste se naučili číst, psát a počítat.“

Pak je tu Michael Carr-Greg, dětský psycholog, který již také zaznamenal, že těchto mladých lidí v kožešinách je už očividně přehršel.

Jak uvádí Herald Sun, říká, že je to vzácná podívaná. Tihle chlupatí jedinci, jak si všiml, vedou docela normální životy, až na občasné mňoukání.

Velkou otázkou podle něj je, zda se jedná pouze o přecházející mrak nebo o plně rozvinutou bouři duševních chorob.

V tom zatím není jasno, ale pan Carr-Greg přemýšlí o tom, jaký dopad to má na tři hlavní pilíře jejich života: přátelství, školu a rodinu.

To se zřejmě pozná za pár let.

Pokud děti z těchto šíleností nevyrostou, pak budou další z mnoha případů pro psychiatra, nicméně je pravděpodobné, že normální rodinu mít nikdy nebudou (což je ostatně hlavním cílem zavádění těchto zvráceností).

Na druhou stranu se z toho může stát postupně podobná norma, jakou jsou biologičtí muži ve sportech nebo dámských šatnách.

Za pár tak bude let v některých zemích celkem normální na někoho místo běžného hovoru mezi řečí mňoukat nebo štěkat a v rámci plnění ESG budou mít firmy stanoveny kvóty na daný počet zaměstnanců z řad psů, koček nebo medvědů…