Stále více zemí umožňuje eutanazii, která je většinou nabízena jen nevyléčitelně nemocným, ale v několika zemích je již situace taková, že se může nechat zabít takřka kdokoli.
Ti, kdo mají zájem o ukončení utrpení například při těžké nemoci, samozřejmě počítají s tím, že budou zabiti tak, aby zemřeli pokojně a bezbolestně.
Jak ovšem ukázal aktuální případ z Belgie, zřejmě ne vždy tomu tak skutečně je…
Šestatřicetiletá Alexina Wattiez obdržela zdrcující zprávu, že jí byla diagnostikována rakovina v konečném stadiu. V roce 2021 jí lékaři řekli, že nepřežije další rok.
Na jaře 2022 se její zdraví zhoršilo do té míry, že si vybrala kontroverzní belgický program eutanazie, aby ukončila svůj život. Tak jako ostatní zájemci o eutanazii doufala, že to bude klidnější a méně bolestivý způsob smrti, než kdyby čekala na smrt přirozenou.
Belgie legalizovala eutanazii v roce 2002. Zákon umožňuje pacientům, kteří trpí neléčitelnými nebo nesnesitelnými fyzickými nebo psychickými stavy, aby se rozhodli ukončit svůj život.
Belgické právo specifikuje, že aby osoba mohla podstoupit eutanazii, musí být v „lékařsky beznadějném stavu neustálého a nesnesitelného fyzického nebo duševního utrpení, vyplývajícího z vážné a nevyléčitelné poruchy způsobené nemocí nebo nehodou, které nemůže být zmírněno.“
Naneštěstí pro Alexinu byla její smrt všechno, jen ne pokojná. Poté, co koktejl drog neukončil její život, Alexinu zdravotní sestry udusily polštářem, zatímco její blízcí v jiné místnosti slyšeli její křik.
Le Soir uvedl, že Alexinin partner Christophe Stulens a jeho 15letá dcera Tracy byli u toho, když lékař a dvě sestry přišli do domu, aby provedli protokol o eutanazii.
„Po krátkém nočním spánku mě probudila zdravotní sestra, která mi řekla, že Alexina je na tom velmi špatně,“ řekl Stulens. „Pak doktor vzal nějaké injekční stříkačky a ptali se nás, jestli se chceme rozloučit.“
Stulensovi a jeho dceři bylo řečeno, aby počkali venku, a tak šli na terasu, ale to, co považovali za pokojnou smrt, se rychle změnilo v něco děsivého: slyšeli křik.
„Poznal jsem její hlas,“ řekl. „Potom jsme ji viděli ležet na posteli s otevřenýma očima a ústy.“
De Telegraph uvedl, že pitva zjistila, že Wattiezová zemřela na udušení, nikoliv na koktejl eutanazie, který měl ukončit její život, a že zdravotní sestry střídavě používaly polštář, aby ji udusily.
Drogy používané při asistované sebevraždě jsou často stejné jako u poprav a je známo, že často selhávají. Navíc, zatímco proces umírání může vypadat klidně, ve skutečnosti existuje značná možnost silné bolesti.
Jak již dříve vysvětlil Dr. Joel Zivot, docent anesteziologie a chirurgie na Emory School of Medicine:
„Trest smrti samozřejmě není totéž jako asistované umírání. Popravy mají být trestem, ale eutanazie je o úlevě od utrpení. Přesto se pro eutanazii i popravy používají paralytické drogy.
Tyto léky, podávané v dostatečně vysokých dávkách, znamenají, že pacient nemůže pohybovat svaly, nemůže vyjádřit žádné vnější nebo viditelné známky bolesti. Ale to neznamená, že je osvobozen od utrpení.“
Ve skutečnosti se plíce mohou naplnit tekutinou, což způsobuje, že se pacient v podstatě utopí, zatímco je paralyzován.
„Zastánci asistovaného umírání mají povinnost být vůči veřejnosti pravdiví, když hovoří o podrobnostech zabíjení a umírání,“ pokračoval Zivot. „Lidé, kteří chtějí zemřít, si zaslouží vědět, že se mohou utopit, ne jen usnout.“
A tohle se nazývá civilizovaná společnost. Hnus.