Větrné a solární elektrárny jsou nám stále prezentovány jako „ekologické a udržitelné.“ Nicméně důkazů o opaku se objevuje nepřeberně.
V záplavě důvodů, které jasně dokazují, že se ve velké míře nejedná o ekologický zdroj energie (snad vyjma solárů na vlastní střeše), se najdou i takové příčiny ničení životního prostředí, které jsou společné pro oba druhy energetických zdrojů.
Mimo zde již mnohokrát zmiňované neekologické výroby a likvidace jde také o nadměrný zábor mnohdy zemědělské půdy, ale kvůli větrníkům či solárům se vykácela i spousta lesů, včetně zásahů v přírodních rezervacích…
Příklad, který dnes pro názornost přináším, je z USA. Mnozí z vás žijí v domnění, že zelené šílenství je čistě evropský problém, ale ve skutečnosti jde do značné míry i o politiku, která je prosazována v USA, zejména v některých státech.
A totožná politika je prosazována také v celé EU, ale i v Austrálii, Kanadě a na Novém Zélandě…
Co je šetrnější k životnímu prostředí – zdroj energie, který využívá jednu jednotku půdy k výrobě jedné jednotky elektřiny nebo zdroj, který využívá 100 jednotek půdy k výrobě jedné jednotky elektřiny?
Odpověď by měla být zřejmá.
Nicméně zastánci „zelené“ energie volají po obrovském rozšíření větrných, solárních a dalších obnovitelných zdrojů, které využívají obrovské množství půdy, aby nahradily tradiční elektrárny, které využívají poměrně malé množství půdy.
Václav Smil, emeritní profesor na University of Manitoba v Kanadě, rozsáhle analyzoval hustotu výkonu alternativních zdrojů používaných k výrobě elektřiny. Definoval hustotu výkonu jako průměrný tok elektřiny vyrobené na metr čtvereční vodorovného povrchu (pevniny nebo moře).
Odhad hustoty výkonu je složitý. Smil zahrnul do své analýzy plochu závodu, skladovací dvory, těžební lokality, zemědělská pole, potrubí a dopravu a další související pozemní a mořské oblasti.
Smilova práce nám umožňuje porovnat energetickou hustotu zdrojů elektřiny.
Pokud nastavíme jadernou elektrárnu na jednu jednotku půdy potřebnou pro jednu jednotku výstupu elektřiny, pak elektrárna poháněná zemním plynem potřebuje asi 0,8 jednotky půdy k výrobě jedné jednotky výkonu. Uhelná elektrárna využívá asi 1,4 jednotky půdy k dodání jedné jednotky energie.
Obnovitelné zdroje však vyžadují mnohem více půdy. Samostatné solární zařízení vyžaduje asi 100 jednotek půdy, aby dodalo stejný průměrný výkon elektřiny jako jaderná elektrárna, která využívá jednu jednotku půdy.
Větrné zařízení využívá asi 35 jednotek půdy, pokud se počítají pouze betonové podložky větrných věží a obslužné komunikace, ale více než 800 jednotek půdy pro celou oblast pokrytou typickým větrným zařízením.
Výroba elektřiny z biomasy má nejhorší energetickou hustotu, vyžaduje více než 1 500 jednotek půdy k výrobě jedné jednotky elektřiny.
Jako praktický příklad porovnáme solární elektrický systém Ivanpah ve východní Kalifornii s jadernou elektrárnou Diablo Canyon poblíž Avila Beach v Kalifornii.
Zařízení Ivanpah produkuje asi 793 gigawatthodin ročně a pokrývá plochu 3 500 akrů. Zařízení Diablo Canyon generuje asi 16 165 gigawatthodin ročně na ploše 750 akrů.
Jaderná elektrárna dodává více než 20násobek průměrného výkonu na přibližně jedné pětině půdy, nebo 100násobek hustoty výkonu solárního zařízení.
Abychom se přiblížili i 50 procentům obnovitelné elektřiny primárně pomocí větrných a solárních systémů, jsou požadavky na půdu gigantické.
Studie „Net-Zero America“ z roku 2020 zveřejněná Princetonskou univerzitou požaduje, aby větrná a solární energie dodávala do roku 2050 polovinu elektřiny v USA, oproti dnešním asi 14 procentům.
Studie odhaduje, že toto rozšíření by vyžadovalo asi 228 000 čtverečních mil nové půdy, bez další oblasti potřebné pro přenosové vedení.
To je větší než kombinovaná plocha Illinois, Indiany, Iowy, Kentucky, Západní Virginie a Wisconsinu. Tato oblast by byla více než 100krát větší než fyzická stopa uhelných a plynových elektráren, které by byly nahrazeny.
Využívání půdy pro větrnou a solární energii může mít vážný dopad na životní prostředí.
Samostatné sluneční systémy pokrývají pole a pouště, blokují sluneční světlo a vyhánějí rostliny a zvířata. Od roku 2000 bylo ve Skotsku pokáceno téměř 16 milionů stromů, aby uvolnily místo větrným turbínám, to je celkem více než 1 700 stromů pokácených denně.
Tato devastace životního prostředí se bude zvyšovat, čím déle budou sledovány cíle tzv. čisté uhlíkové nuly.
Větrná a solární energie vyžadují obrovské množství půdy k výrobě elektřiny potřebné pro moderní společnost. Bez obav z člověkem způsobené změny klimatu by tyto systémy byly považovány za škodlivé pro životní prostředí.
Plány na nulové exhalace CO2 do roku 2050, poháněné větrnou a solární energií, narazí na překážky v oblasti přenosu, zónování, místní opozice a prostého prostoru, které je pravděpodobně nemožné překonat.
Vašík by měl navštívit Severočeský hnědouhelý revír nebo spočítat kolik plochy jaderné elektrárny lze pokrýt FV panely, kde umístit větrné rotory, či jaká vrstva fekálijí odstíní záření, radost číst jeho závěry, jsou tak užitečné.
Ještě zapomněli připočítat zesílená elektrická vedení k vykrývání špiček a záložní uhelné elektrárny, které jedou je poloviinú času a mají tudíž poloviční rentabilitu.
Řešením je to, co zavedli už před 10 lety v Japonsku, a sice palivové články pro domácnosti na plyn s účinností 70%. To je skoro 2x víc než tepelná elektrárna. Elektřina se vyrábí v místě spotřeby, a tak se ušetří za elektrická vedení. Rozhodně je to lepší než fotovoltaiky na střeše, které zahřívají aglomeraci, protožre mají účinnost max 20% a 80% je odpadní teplo.