Dnes jsem narazila na velmi zajímavou analýzu Alastaira Crooka, která opět potvrzuje nejen koloniální pozici celé EU vůči USA, ale také poukazuje na „válku“ největší – tou je snaha o udržení dominance dolaru – a to za každou cenu.
Nyní máme sérii „válek“, z nichž má paradoxně Ukrajina možná menší strategický význam – byť má významný symbolický obsah. „Vlajka“, kolem které se točí příběhy a je vyžadována podpora.
Ano, probíhá ne méně než pět překrývajících se a vzájemně souvisejících „válek“ – a je třeba je jasně rozlišovat, aby byly dobře pochopeny.
V posledních týdnech došlo k několika zásadním změnám: summit v Samarkandu, rozhodnutí OPEC+ snížit těžbu ropy členských zemí o dva miliony barelů denně od příštího měsíce a výslovné prohlášení prezidenta Erdoğana, že „Rusko a Turecko jsou spolu a spolupracují“ .
Dosud klíčoví spojenci USA – Saúdská Arábie, Turecko, Spojené arabské emiráty, Indie, Jižní Afrika, Egypt a frakce jako OPEC+ dělají významný krok směrem k autonomii a ke sjednocení nezápadních zemí do koherentního bloku, který jedná v jejich rámci, za vlastní zájmy a dělá politiku „po svém“.
To nás přibližuje k multipolárnímu světu, který Rusko a Čína připravují několik let – jde o proces, který znamená „válku“ geostrategického oddělování od západního globálního „pořádku“.
Na jedné straně je vedena skutečností, že Rusko a Čína jsou vykreslovány jako příliš podezřelé na to, aby byly partnery. Za druhé, Rusko je vykreslováno jako tak slabé, tak nefunkční a nepředvídatelné (připravené k použití taktických jaderných zbraní), že binární strategie „s námi“ nebo „proti nám“ nutí státy, aby se postavily na stranu Západu. V tomto případě je Ukrajina prezentována jako zářivý „Camelot“, kolem kterého se člověk musí shromáždit v boji s „temnotou“.
To nás vede přímo k dlouhodobé globální finanční „válce“ – válce na dvou úrovních:
Na jedné úrovni hraje americká centrální banka „globální hru“. Zvyšuje úrokové sazby z mnoha důvodů. V tomto případě však jde o ochranu „dolarového privilegia“ možnosti směnit peníze, které tiskne z ničeho, za skutečnou práci a skutečné komodity po celém světě. Toto „privilegium rezervní měny“ je základem vysoké životní úrovně v USA (která je mnohem vyšší, než by jinak byla). To je obrovská výhoda a FED bude tuto výhodu chránit.
Aby toho bylo dosaženo, musí být co nejvíce států v dolarovém „kanálu“ a obchodovat v dolarech. A investovat své úspory do amerických státních dluhopisů. FED nyní dělá vše, co může, aby zhroutil podíl eura na trhu a přivedl do dolarového konsorcia eura a eurodolary. USA budou vyhrožovat Saúdské Arábii, státům Perského zálivu a Turecku, aby jim zabránily opustit tento dolarový kanál.
Toto je „válka“ proti Rusku a Číně, které stahují velkou část zeměkoule z dolarového syndikátu do nedolarové sféry. Nedodržení členství v dolarovém syndikátu je řešeno řadou prostředků, od sankcí přes zmrazení aktiv a cla až po změnu režimu.
Pokud FED neuchrání „dolarové privilegium“, riskuje, že všichni opustí dolarový kanál. Euroasijský blok se snaží opustit dolarový kanál, přinést ekonomickou stabilitu a obchod mimo kanál. Fed se tomu snaží zabránit.
Druhým rozměrem americké finanční války je dlouhý boj, který USA (Yellen a Blinken, nikoli FED) vedou, aby si udržely kontrolu nad energetickými trhy a schopnost USA určovat ceny paliv. Země BRICS (k nimž by se Saúdové chtěli připojit) chtějí vytvořit „koš“ měn a komodit, který by sloužil jako alternativní obchodní mechanismus k dolaru pro mezinárodní obchod.
Jádrem celé záležitosti je, že euroasijská skupina plánuje nejen obchodovat s národními měnami a ne s dolarem, ale navázat tuto obchodní měnu na komodity (ropa, plyn, potraviny, komodity), které mají vnitřní hodnotu – které samy o sobě jsou „měnami“. Více než to, skupina chce převzít dosavadní americkou kontrolu nad energetickými trhy a přesunout tyto trhy do Eurasie. Washington však chce znovu získat kontrolu nad cenami (prostřednictvím cenových kontrol).
A zde leží základní problém pro Washington: Sektor zdrojů – se svou inherentní hmatatelnou hodnotou – se sám o sobě stává velmi žádanou „měnou“. Takovou, která překoná znehodnocující se papírové peníze v důsledku rostoucí inflace. Karin Kneisslová, bývalá rakouská ministryně zahraničí, upozorňuje, že americký dolar vytiskl v roce 2022 více papírových peněz než za celou svou historii. Energii na druhou stranu nelze tisknout.
Tato „energetická válka“ spočívá v narušení nebo zničení dopravy – a toku – euroasijských výrobců energie k jejich zákazníkům. EU právě okusila tuto konkrétní „válku“ se zničením ropovodů Nord Stream.
Nyní se dostáváme k velkým „válkám“: Za prvé, válka, která má přinutit FED přejít na nulové úrokové sazby a QE.
Sociální revoluce v USA, ve které radikalizovaná elita prosazovala diverzitu, klima a rasovou spravedlnost jako utopické ideály, našla svůj snadný cíl v EU, která již hledala „hodnotový systém“, který by zaplnil její vlastní „demokracii“.
Evropská buržoazie bez váhání skočila do amerického liberálního „rozjetého vlaku“. S přispěním posledně jmenované identity a politiky a „mesianismem“ Římského klubu pro deindustrializaci se zdálo, že spojení nabízí ideální imperiální „balíček hodnot“, který zaplní prázdnotu v EU.
Jenže američtí prováleční republikáni a neováleční demokraté už skočili do „tohoto vlaku“. Mobilizované kulturně-ideologické síly dokonale zapadly do jejich intervenčního projektu: „Naším prvním cílem je zabránit znovuobjevení se nového rivala“ (Wolfowitzova doktrína) – nejprve Rusko, teprve potom Čína.
Co to má společného s válkou proti FEDu? Hodně. Tyto proudy se zavázaly k tisku a VELKÉMU utrácení, jinak se jejich projekty zhroutí. Reset vyžaduje tisk. Zelená vyžaduje tisk. Podpora pro ukrajinský ‚Camelot‘ vyžaduje tisk. Potřebuje to i Vojenský průmyslový komplex.
Liberálové v USA a zelení v EU musí natočit kohoutky peněz na plnou kapacitu. Potřebujete tisk peněz à outrance. Proto musí „vydírat“ FED, aby nezvyšoval úrokové sazby, ale aby se vrátil do éry nulových úroků, aby peníze zůstaly bez tarifů a volně proudily. (A k čertu s inflací.)
UNCTAD, která prosí všechny centrální banky, aby přestaly zvyšovat úrokové sazby, aby se vyhnuly recesi, je frontou této války. Pokračování ukrajinské války s přidruženým obrovským fiskálním deficitem je dalším prostředkem, jak tlačit na FED. A donutit Bank of England přejít na QE byla další věc.
Jerome Powell ale zatím odolává.
Pak je tu další (z velké části neviditelná) „válka“, která odráží přesvědčení jistých amerických konzervativních proudů, že éra po roce 2008 byla katastrofou a vystavila americký ekonomický systém existenčnímu riziku.
Ano, ti, kdo stojí za Powellem, se jistě obávají inflace (a také chápou, že zvýšení úrokových sazeb bylo za křivkou s ohledem na trhovou inflaci), ale ještě více je znepokojuje „společenské riziko“ – tedy postup směrem k občanské válce v Americe.
FED by mohl ještě nějakou dobu pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb – i za cenu kolapsu trhů, hedgeových fondů a malých podniků. Powell má podporu některých velkých newyorských bank, které před sebou viděly konec jejich bankovního podnikání, protože finanční prostředky na záchranu jsou digitalizovány a posílány přímo na bankovní účty žadatelů (jak to navrhl guvernér Lael Brainard).
Powell říká málo (pravděpodobně se v této citlivé chvíli bude držet stranou od stranické americké politiky).
Federální rezervní systém by se však mohl pokusit zničit americkou bublinovou ekonomiku kontrolovaným způsobem, aby dostal Ameriku zpět na správnou cestu. Prolomit „kulturu investování s pákovým efektem“… Začněte řešit obrovské společenské nerovnosti, které FED vytvořil prostřednictvím QE, které podpořilo obrovské bubliny aktiv… Začněte omlazovat americkou ekonomiku ukončením deformací. Rozptylují touhu po občanské válce, protože už to není jen otázka těch, kdo mají a nemají.
Tato vize může být sama o sobě trochu utopická, ale ukončuje „bublinu všeho“ a kulturu dluhu a zastavuje zostřující se extrém příjemců bublin oproti 18 měsícům poklesu reálných mezd v USA.
Ale… to je možné pouze tehdy, pokud se nic systémového nezlomí.
Jaké jsou geostrategické důsledky? Je zřejmé, že hodně záleží na střednědobých výsledcích v USA. Již nyní se ukazuje (v závislosti na tom, kteří kandidáti republikánské strany si povedou lépe), že finanční prostředky na válku na Ukrajině budou kráceny. Do jaké míry tomu tak bude, závisí na úspěších tzv. „populistů“ z Republikánské strany.
Není proto pravděpodobné, že EU – která sama čelí ničivé krizi – bude nadále financovat Kyjev jako doposud.
Ale důležitost boje za návrat USA k ekonomickému paradigmatu 80. let naznačuje, že Západ se v nadcházejících týdnech velmi přiblíží systematickému zlomu.
Euroelity jsou příliš investované do své současné cesty, než aby v dohledné době změnily názor. Takže budou i nadále obviňovat a ponižovat Rusko – nemají moc na výběr, co dělat, pokud chtějí odvrátit hněv lidu. A je tu také málo známek toho, že mentálně asimilovaly katastrofu, kterou jejich chyby způsobily.
A pokud jde o Brusel, mechanismus rotace vedení EU z velké části neexistuje. EU nikdy nebyla vybavena zpátečkou – nutností, která byla v raných dobách nepředstavitelná.
Spíš je otázka, jaká bude situace v lednu a únoru v Evropě…
