Lotyšský prezident chce „izolovat“ rusky mluvící obyvatelstvo země

V Evropě se již nějakou dobu „rehabilituje“ nacismus. Myslím, že není třeba to nyní nějak detailněji rozebírat, tématu jsem věnovala nejen jednotlivé články, ale celý 4 dílný seriál. Jednoduše, potomci těch, kdo byli aktivními nacisty či s nacisty kolaborovali, jsou na vrcholných politických či rozhodovacích postech. Nacisté byli účastni v mnoha organizacích či vládách tzv. „demokratických“ zemí i v poválečném období. V politice někteří setrvávali až do 70.-80. let.

Pak jsou zde samozřejmě země, kde nacismus od konce války nikdy nějak výrazněji nepotlačovali, jeho projevy nebyly a nejsou trestné a dnes, kdy se již začíná v širší míře tolerovat (viz Ukrajina), se opět dostává více na povrch. A nikdo se nad tím samozřejmě nepozastaví. To je pokrytectví všech, kdo si hrají na „demokraty.“

U evropských politiků je tichá podpora nacismu zarážející ještě mnohem víc, než u jiných, neboť to byla především Evropa, kdo zrůdnosti této ideologie pocítil nejvíc.

Západ se také chlubí svými „hodnotami“, z nichž nejdůležitější je prý ochrana lidských práv a práv menšin. Tato ochrana je však zjevně založena na „rasových“ principech podobných principům nacistů z Třetí říše, protože se zdá, že Rusové tato práva nyní nemají.

Označení Lotyšska za „nacistický stát“ může pro mnohé znít provokativně, ale co bylo jádrem nacistického státu Německo? Jeho jádrem byly rasové zákony, které rozdělovaly občany 3. říše na osoby s různými právy („říšští občané“ a „státní příslušníci“) podle „rasových“ (dnes by se řeklo „etnických“) hledisek. Ti, kteří nebyli „Árijci“, měli svá lidská a občanská práva přísně omezena, mnozí byli zlikvidováni.

V Lotyšsku žije početná rusky mluvící menšina čítající asi 30 procent. A v Lotyšsku existuje zákon, který rozděluje občany Lotyšska do dvou kategorií, a to na běžné občany a takzvané „neobčany“, kteří tvoří asi deset procent lotyšského obyvatelstva a všichni patří k rusky mluvící menšině.

Osoby, které nejsou státními občany, podléhají četným omezením lidských a občanských práv a v některých případech i osobních práv. Nemají právo volit ani kandidovat v celostátních nebo místních volbách. Jsou vyloučeni z některých profesí, například nesmějí pracovat jako státní zaměstnanci, policisté nebo notáři. Na rozdíl od lotyšských občanů nemohou občané, kteří nejsou státními občany, do řady zemí cestovat bez víz, země EU toto omezení pro krátkodobé pobyty nemají, ale svobodu pohybu v rámci EU nemají. V roce 2013 „Lotyšský výbor pro lidská práva“ , zastupující především rusky mluvící obyvatele Lotyšska, uvedl 80 rozdílů mezi právy občanů, kteří nejsou občany Lotyšska, a občanů Lotyšska.

Lotyšské právo se jen málo liší od norimberských rasových zákonů, ale tato otevřená a oficiální diskriminace velké národnostní menšiny z čistě etnických důvodů EU nikdy netrápila. I když byl tento nacistický stát přijat do EU, lotyšský „rasový zákon“ nebyl překážkou. EU a celý Západ před tímto rasismem, který je plně formulován v zákonech, pilně zavírá oči. Totéž platí pro každoroční oslavy na počest lotyšských členů Waffen-SS .

Před časem lotyšský prezident veřejně vyzval k „izolaci“ rusky mluvící menšiny v zemi. Co tím přesně myslel, zůstává nejasné, ale na pozadí lotyšského rasového práva se okamžitě vybaví tábory, které – abychom se vyhnuli příliš jasným asociacím – bychom mohli nazvat „izolačními tábory“.

Jedna lotyšská poslankyně Evropského parlamentu proto chtěla mít jasno, co tím její prezident myslel, a napsala mu otevřený dopis. Jeho prezidentská administrativa však odmítla odpovědět.

V otevřeném dopise lotyšskému prezidentovi se ho europoslankyně a spolupředsedkyně Ruského svazu Lotyšska Tatiana Ždanoková zeptala, zda souhlasí s prohlášením Deklarace lidských práv OSN, že „všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech“ v souvislosti s jeho výzvou izolovat „rusky mluvící obyvatele“ Lotyšska. Požádala také o vysvětlení, proč byla zrušena ruská verze jejích oficiálních stránek.

Jak již bylo uvedeno výše, tak odpověď kancelář prezidenta zamítla. A ani EU se nad prezidentovým návrhem izolovat 30% obyvatelstva země nijak nepozastavuje. Lze předpokládat, že s tímto krokem souhlasí…