Dnes pokračuje druhým dílem série článků, které nám objasňují především to, jak se podařilo nejen nacistům před více než 80 lety, ale také těm současným doslova „oblbnout“ široké masy natolik, že i přes nepřeberné množství důkazů nejsou tyto jakoby „zhypnotizované“ masy většinou schopny procitnout a uvědomit si, jaká špinavá hra se s nimi hraje. Probuzení však nakonec bude o to horší, neboť vůbec nejsou připraveni na budoucnost, kterou nám mnohdy potomci tehdejších nacistů či jejich přisluhovačů připravují.
Ale nyní již pokračujeme druhým dílem, kde se dozvíte především tom, že ti, kdo nejvíc podporovali Hitlera a celých 6 let podněcovali válku a nesou tedy plnou zodpovědnost za všechny mrtvé i zničené země, nikdy nebyli potrestáni. Naopak, válka je v mnohém posílila a dnes jsou jejich potomci ještě bohatší, než byli jejich předkové, kteří otevřeně kolaborovali s nacisty. Ostatně, jejich země se válka prakticky nedotkla…
Kde se bere tato nečekaná exploze nacistických témat a vlivů? Koneckonců, nacisté byli údajně poraženi v roce 1945 a konec Sovětského svazu měl znamenat konečný triumf západního liberalismu. Zde navrhovaná odpověď zní, že Wall Street – vrchol mezinárodního finančního kapitálu a „dominantní komplex“, který zahrnuje nejen banky a právnické firmy, ale také velké ropné společnosti – přijal nacismus jako hlavní nemilosrdný prostředek k drcení odporu dělnické třídy.
Poté, co Wall Street proměnila Sovětský svaz v kolosální příležitost, jak získat finanční kontrolu nad znárodněnými průmyslovými odvětvími podle modelu dříve zavedeného v Latinské Americe, chtěla totéž udělat v Německu a Spojených státech.
Vzorem byl korporativismus, který zahrnuje centralizaci moci v majetkových zájmech mezinárodních bankéřů, čehož lze nejlépe dosáhnout „v kolektivistické společnosti“. Stalinův „socialismus v jedné zemi“, Hitlerův nacismus a Rooseveltův „New Deal“ byly všechny formy korporativismu, v nichž je státní moc zpřístupněna velkým podnikům. Tímto způsobem je eliminována konkurence ve prospěch oligopolu velkých společností, jejichž podniky jsou financovány (a nakonec kontrolovány) Wall Streetem.
Roosevelt i Hitler nastoupili do úřadu v březnu 1933 a „Hitlerův New Order i Rooseveltův New Deal podpořili stejní průmyslníci. New Deal byl výsledkem plánu Swope, pojmenovaného po prezidentovi General Electric Gerardu Swopeovi, jehož společnost se také podílela na financování Hitlera a elektrifikace Sovětského svazu.
Od července 1933 do roku 1934 plánovali finančníci z Wall Street a bohatí průmyslníci převrat ve Spojených státech – tzv. „obchodní spiknutí“, jak se tomu říkalo. To financovali Irénée duPont, JP Morgan a další bohatí průmyslníci včetně Williama Knudsena (prezident General Motors), Roberta Clarka (dědice Singer Sewing Machine Corporation), Graysona Murphyho (ředitel Goodyear) a Pew family of Sun Oil.
Kdyby neúspěšný státní převrat nebyl zmařen zamýšleným vůdcem, generálem Smedley Butlerem, Spojené státy by pravděpodobně následovaly nacistické Německo a Sovětský svaz na cestě k totalitarismu a možná by otevřely svět „posádkových států“ podle představ Harolda Lasswella v roce 1939, podle něhož měla být zrušena politická opozice, legislativa a svoboda projevu a disidenti měli být posíláni do táborů nucených prací. Takže plán na zničení demokracie v zájmu finančního kapitálu je starý asi osm desetiletí.
Přestože obchodní spiknutí a nacistické Německo byly poraženy, představitelé Wall Street pokračovali po druhé světové válce v náboru bývalých nacistů ve Spojených státech. Prostřednictvím národního bezpečnostního aparátu, který vytvořili v roce 1947 – zejména CIA v srdci nadnárodního Deep state – přistoupili k nemilosrdnému rozdrcení odporu dělnické třídy pomocí metod odvozených od nacistů, včetně eskader smrti, mučení, terorismu pod falešnou vlajkou, biochemické války, sledování politických odpůrců a masového zabíjení civilistů.
Zánik Sovětského svazu znamenal, že bylo nutné najít nového nepřítele. V roce 1991 Římský klub navrhl nového „společného nepřítele, proti kterému se můžeme sjednotit“, totiž lidstvo samo – a to kvůli jeho údajně fatálnímu zapletení se do přírodních procesů. Ale zatímco zelená agenda, která sama sahá až do nacistického ekologismu, se snaží prosadit, navrhují „transformační událost“ což by rozdělilo naši minulost a budoucnost na „před“ a „po“.
To by znamenalo mírové ztráty na životech a majetku s tím, že by byla využita drakonická opatření, omezování občanských svobod, větší dohled nad občany, zadržování odpůrců a použití smrtící síly. Podobně Projekt pro nové americké století tvrdil, že přestavba americké obrany by byla zdlouhavá záležitost „s výjimkou nějaké katastrofické a kataklyzmatické události – jako nový Pearl Harbor“. 11. září posloužilo nejen jako záminka k imperialistickým válkám v zahraničí, ale také k posílení autoritářství doma,
Rostoucí sociální napětí na Západě po letech „úsporných opatření“ a rostoucí nerovnost po finanční krizi v roce 2008 se setkaly s eskalací počtu teroristických útoků, které mezi lety 2015 a 2017 znovu ukáznily obyvatelstvo, zejména ve Francii, kde byl po masových útocích v roce 2015 na několik let zaveden výjimečný stav. Ale když protesty v letech 2018–2019 po celém světě nabyly sociálně progresivní formy, kterou „populistická“ hnutí nemohla snadno přijmout, bylo jasné, že je zapotřebí nové paradigma sociální kontroly.
„Covid-19“ poskytuje záminku k vytvoření tohoto nového paradigmatu. Jak píše Agamben:
Pokud se mocnosti, které řídí svět, rozhodly využít tuto pandemii – ať už skutečnou nebo simulovanou – jako záminku k zásadní změně paradigmat svého vládnutí, pak to znamená, že tyto modely jsou v progresivním, nevyhnutelném úpadku. – Agamben 2021
Momentálně se nacházíme uprostřed pokusu o změnu paradigmatu. Liberální demokracie se již přeměnila v korporátní fašismus, který je přechodovou formou do technokracie, což je totalitní systém kontroly založený na datově řízené vědecké diktatuře. Bude-li technokracie úspěšně zavedena, bude horší, než cokoli, co si představovali Hitler nebo Stalin, protože se scvrkává na digitální zotročení lidstva prostřednictvím biometrických nanotechnologií, neustálého sledování a kontroly v rámci „internetu těl“, digitálních měn centrálních bank a sociálních kreditů. Takový výsledek by byl potenciálně nevratný.
Nacisté by se nikdy nemohli dostat k moci, vybudovat svůj průmysl nebo jít do války, kdyby je nepodporoval Wall Street. Sutton dokumentuje finanční stopu spojující Wall Street se vzestupem Hitlera, sahající až k Dawesovu plánu z roku 1924 podporovanému JP Morgan, který měl údajně pomoci Německu zaplatit reparace.
Půjčky poskytnuté Německu v rámci Dawesova plánu byly použity k založení a konsolidaci obřích chemických a ocelářských koncernů IG Farben a Vereinigte Stahlwerke, kartelů, které podporovaly nejen Hitlera, ale také válečné hry v letech 1935-6, organizovaly a dodávaly hlavní válečný materiál za druhé světové války (včetně syntetického benzínu, 95 % výbušnin a Cyklonu B). Přibližně 75 % těchto půjček pocházelo od pouhých tří amerických investičních bank: Dillon, Read Co, Harris, Forbes & Co a National City Company, které zase sklízely většinu zisků.
Byli to především investiční bankéři z Wall Streetu a Henry Ford – a ne „velká masa nezávislých amerických průmyslníků“ – kdo umožnil rozvoj nacistického průmyslu:
General Motors, Ford, General Electric, DuPont a hrstka amerických společností úzce spojených s rozvojem nacistického Německa byly – s výjimkou Ford Motor Company – ovládány elitou z Wall Street – JP Morgan Company, Rockefeller Chase Bank a , v menší míře Warburg Manhattan Bank.
Například dva největší výrobci tanků v nacistickém Německu, Opel a Ford AG, byly dceřinými společnostmi amerických společností kontrolovaných JP Morgan a Fordem. V rámci této struktury DuPont také podporoval prohitlerovské skupiny ve Spojených státech.
Henry Ford financoval Hitlera od počátku 20. let a Hitler do Mein Kampf začlenil doslovné pasáže z Fordovy knihy „Mezinárodní žid.“ Hitler udělil Fordovi v roce 1938 Velký řád německého orla, nacistické vyznamenání pro zasloužilé cizince, a vystavil Fordův portrét ve své kanceláři. Ford vyráběl během druhé světové války vozidla pro americkou armádu i Wehrmacht a těžil z obou. Továrny Ford AG, stejně jako ty německé General Electric, nebyly cílem bombardování během druhé světové války, která byla zřejmě příliš zisková na to, aby skončila předčasně.
Významní němečtí průmyslníci a finančníci, zlákáni Hitlerovými sliby o zničení odborů a politické levice, tajně financovali nacistickou stranu, kupř. B. Alfried Krupp, Günther Quandt, Hugo Stinnes, Fritz Thyssen, Albert Vögler a Kurt Baron von Schröder. Tito průmyslníci byli převážně ředitelé kartelů s americkou příslušností, vlastnictvím, účastí nebo nějakou formou dceřiné společnosti. Například zatímco firmy German General Electric (AEG) a Osram (s Gerardem Swopem a Owenem D. Youngem na vlivných pozicích) financovaly Hitlera, Siemens, který neměl žádné americké ředitele, nikoli.
McCormack-Dicksteinův výbor (1934/35) zjistil, že lodní společnost Hamburg-America Line, vlastněná W. Averellem Harrimanem, poskytla americkým novinářům ochotným psát pozitivně o Hitlerově nástupu k moci bezplatné cestování do Německa a zároveň přivezla mnoho fašistických sympatizantů do Spojených států. Ředitelem firmy WA Harriman & Co. byl George Herbert Walker, jehož zeť Prescott Bush (otec a dědeček dvou pozdějších amerických prezidentů) sloužil v představenstvu.
Bush byl také ředitelem (a bývalým viceprezidentem) Union Banking Corporation, která byla založena v roce 1924 jako dceřiná společnost WA Harriman & Co. a jejíž majetek byl zkonfiskován americkou vládou v roce 1942 na základě zákona o obchodování s nepřítelem z roku 1942. V roce 1917 se stal. Bush členem tajné společnosti „Skull & Bones“ – stejně jako Harriman. Byl také partnerem společnosti Brown Brothers Harriman (založeno v roce 1931), která fungovala jako americká základna pro průmyslníka Fritze Thyssena, který podporoval Hitlera. Harrimani byli úzce spojeni s prominentními nacisty Kouwenhovenem a Groeningerem a nacistickou frontovou bankou, Bank voor Handel en Scheepvaart.
Advokátní kancelář Sullivan and Cromwell, která původně radila Johnu Pierpont Morganovi při založení Edison General Electric v roce 1882 a vynalezla koncept holdingové společnosti k obcházení antimonopolních zákonů, měla rozsáhlé obchodní vztahy s mnoha německými korporacemi a bankami podporujícími třetí říši.
Fejetonista Drew Pearson vyjmenoval německé zákazníky firmy, kteří darovali peníze nacistům, přičemž jmenoval i Johna Fostera Dullese (který byl partnerem ve firmě se svým bratrem Allenem) jako základní pilíř bankovních kruhů, které Adolf Hitler vyzvedl z finančních hlubin a díky nimž vybudoval svou nacistickou stranu jako fungující podnik. Sullivan a Cromwell uvedli na trh první americké dluhopisy vydané společností Krupp AG, rozšířily dosah IG Farben jako součást mezinárodního niklového kartelu,
Společnost Standard Oil, řízená rodinou Rockefellerů, společně s IG Farben vyvinula hydrogenační proces potřebný k výrobě syntetického benzínu pro Wehrmacht; dodávala také etyl-olovo a syntetický kaučuk. Podle Suttonova odhadu Standard Oil více než deset let podporoval nacistickou válečnou mašinérii, zatímco odmítal pomoc Spojeným státům a bez této podpory by wehrmacht nemohl jít do války v roce 1939. Rockefeller Chase Bank byla obviněna ze spolupráce s nacisty ve druhé světové válce.
Tato složitá síť vzájemných finančních a obchodních závislostí nade vší pochybnost dokazuje, že vládnoucí třída USA hluboce sympatizovala s Hitlerem a nacistickým projektem. Potvrzuje také správnost marxistické analýzy z 30. let, že fašismus je „nástroj v rukou finančního kapitálu“, nic menšího než „otevřená teroristická diktatura. Je to eden z nejimperialističtějších prvků finančního kapitálu.
Tolik druhý díl seriálu, který má dokázat, že nacisté nikdy neodešli, vládli vždy – ať už oni sami, jejich loutky, podporovatelé či v dnešní době již potomci. Vždyť jen zmínění Rockefellerové, bez nichž by zřejmě ani 2. světová válka nevypukla (nebo by měla jen velmi krátké trvání) jsou stále ve vedení většiny mamutích korporací a bez nadsázky lze říci, že ovládají svět.
Právě v dalším díle, který si přineseme zítra, se dozvíte o tom, jak údajná denacifikace na celé čáře selhala. Nacisté se ve většině případů nedočkali trestů – a už vůbec ne ti, kdo s nimi kolaborovali a po dobu šesti let válku záměrně udržovali. Dozvíte se šokující informace o tom, že to byli právě oni, kdo se dostal na nejvyšší politické posty v rámci vedení světa a další zajímavé informace, které vám možná zase o něco víc otevřou věci pro pochopení stávajících dějů.
Doba se mění, ale historie se opakuje….
