Kvůli justičnímu pochybení je Nigerijec, který uštědřil Italce 23 bodných ran, na svobodě

V tomto případě sice pachatele neosvobodil verdikt, který by hovořil o psychickém onemocnění, jako je tomu obvykle, nicméně pokud je to zapotřebí, tak způsob, jak udržet obohacovače mimo vězení, se vždy najde.

Připomínám, že k incidentu došlo vloni, kdy 15letý Nigerijec přepadl 26letou Italku nedaleko od jejího domova, přičemž jí bezdůvodně zasadil 23 bodných ran. Mladá žena tento masakr přežila jen díky tomu, že k činu došlo blízko silnice, kde si jí záhy po činu všimli svědci, kteří jeli kolem místa masakru.

Po zjištění, že byl Afričan před pár dny propuštěn na svobodu a nezůstává ve vazbě údajně kvůli procedurální chybě, napsala nyní již zotavená oběť dopis, kterým na propuštění zločince reaguje:

„Náhodou jsme se dozvěděli“ – tak začíná otevřený dopis dívky – „zprávu o propuštění chlapce a jeho návratu domů.“

„Moje myšlenky“ – píše studentka zasažená sérií bodných ran při běhání na venkovské cestě nedaleko jejího domova – „směřovaly ke všem těm ženám, které už nahlásily jiného útočníka, možná dokonce pachatelé dostali i nějaký krátký trest po dlouhém a bolestném soudním procesu, aniž by jim to bránilo v následném páchání dalších násilných činů nebo dokonce vražd. A to kvůli neúčinnosti opatření určených k ochraně bezpečnosti obětí.“
Vysokoškolačka z Mogliana pak podtrhuje nepřípustnost chyby tohoto typu. A to je vlastně další silná pasáž jejího otevřeného dopisu, který včera zveřejnila místní média: „Byrokratické chyby nebo nedbalost tohoto typu jsou nepřípustné a nepochopitelné, zvláště jde-li o bezpečnost člověka a celé komunity“.

„Jakožto pro oběť“ – uzavírá svůj dopis Marta – „bylo pro mne destabilizující a skličující přijmout tuto zprávu. Výsledná psychická zátěž je nesmírná a ztěžuje již tak dlouhou, obtížnou, únavnou a nákladnou cestu, jejímž cílem je obnovení normálního životního stylu po prodělané epizodě násilí. Toto zotavení je dále komplikováno a ztěžováno situacemi jako je tato.  Výsledný dojem je nedostatečná pozornost příslušných úřadů k bezpečnostním potřebám oběti, a to i přes existenci trestu druhého stupně, který nebezpečnému násilníkovi potvrdil již prvoinstanční soud.“

Tolik z dopisu oběti, která přežila snad jen díky souhře mnoha náhod. Měla štěstí, že pachatel nezasáhl – ani při tak velkém počtu bodných ran – žádný životně důležitý orgán a také měla štěstí, že ji záhy po činu našli ležet u cesty.

Realita je taková, že italský stát a jeho soudci uplatňují právo pouze ve vzácných případech, kdy je obětí imigrant. Kdykoli jsou oběti Italové a útočníky obohacovači, pak se zákon neuplatňuje.

A byrokratická chyba s tím nemá nic společného. Už i prvoinstančním soudem původně schválený trest pár let vězení byl směšný. Ovšem propuštění zločince na svobodu, aniž by si odseděl byť jen zlomek trestu, je výsměchem oběti. Podle všeho verzi o procedurální chybě již většina Italů (a zřejmě ani oběť sama) nevěří.

Marta je jen jedním z mnoha podobných případů…