Vyšší stupně škol sice ještě nějaký důraz na znalost švédštiny kladou, nicméně zdá se, že s tím, jak islamizace země postupuje, dojde již brzy k situaci, kdy bude země nejprve dvojjazyčná, aby se časem plně arabizovala. Obzvlášť pak v případě, že další vláda nezmění již roky stejně nastavenou vstřícnou vítací politiku. Švédsko je nyní v rámci Evropy jednou z nejméně bezpečných zemí, vede zejména statistiky znásilnění, bombových útoků a přestřelek gangů…
Tak, jako ve všech evropských zemích, mají i ve Švédsku nejvíce muslimů v nejmladší generaci a nejméně v té nejstarší. Tedy zatímco původní obyvatelé postupně vymírají, u cizinců z muslimských zemí je tomu naopak. Mezi nejmladšími dětmi už v mnoha oblastech Švédska malí Arabové výrazně převažují, čemuž se přizpůsobuje i daná obec a její instituce, často již vedené muslimy.
Jedním z příkladů jsou „švédské“ mateřské školky, v nichž často umí personál jen arabsky, přičemž v těchto školkách se jinak než arabsky nehovoří. A přenáší se to i na školy základní, nedávno jsem zde upozornila na to, jak jistá „švédská“ škola hledala školníka se znalostí arabštiny, přičemž, jak se zdá, švédština až tak podstatná nebyla. Tou se totiž zřejmě na některých školách příliš nehovoří.
Problémem jsou ovšem už samotné školky, kam dochází právě potomci Arabů a Afričanů. Tyto děti hovoří doma arabsky a ve školce také. Doma mají jistě satelit, kde si opět vyhledají pořady v arabštině. To je tedy ona integrace, o níž se neustále hovoří? Nebo se jednoduše budou muset časem integrovat původní obyvatelé do jazyka a zvyklostí dobyvatelů?
Není to ovšem jen škola a školka, kde nabízí těm nejmenším arabštinu. Například knihovna ve městě Skåne uspořádala pro děti pohádkové pásmo v arabštině. Tato akce se má navíc pravidelně opakovat, přičemž na dotaz novinářů, zda se pořádají podobné akce i ve švédštině, bylo sděleno, že nikoliv.
Takže takto vypadá integrace v praxi. Už odmala se u dětí podporuje jejich rodný jazyk, avšak nejen v rodině, ale i ve veřejných institucích, které by naopak měly mít snahu děti naučit i úřednímu jazyku země, kde se většina z nich narodila arabským rodičům. Přechodu k arabštině, coby druhému úřednímu jazyku a časem možná i jedinému, tak dává i švédský vládní establishment, který tyto skutečnosti přehlíží či dokonce podporuje, své požehnání.
Dva nedávne príklady brutálnej politickej korektnosti práve voči Arabom a arabčine /nezabúdajme,že arabčina je jazykom Koránu/. Síce mnohí moslimskí prisťahovalci v Európe nie sú Arabi /z Nigérie, Pakistanu, Turecka a podobne/, ale podľa všetkého arabčinu musí už teraz ovládať každý.
1. Skupina The Cure vyhlásila, že už nikdy nebude hrať naživo svoj debutový singel Killing An Arab /Zabiť Araba/.
2. Vedenie futbalového klubu Newcastle United varovalo fanúšikov,aby sa neobliekali do napodobenín tradičných arabských odevov a nezosmiešňovali a neurážali tak nových saudskoarabských majiteľov.
A bohužel, i u nás většina lidí, voličů, nepovažuje imigraci a is lam za reálné nebezpečí, ale jen za jakousi smyšlenou chyméru a strašení, jako např. Gen. Pavel, a mnoho dalších.