Rok 2015 byl v porovnáním s invazí, která čeká Evropu 2021-22 jen malou “rozcvičkou”

Rok 2015 byl v porovnáním s invazí, která čeká Evropu 2021-22 jen malou “rozcvičkou”

Zkusme si nyní detailněji rozvést, jak je v letošním roce (a totéž už nyní můžeme převést na příští rok) organizována invaze, která v součtu mnohonásobně předčí tu z roku 2015. Předně je důležité si  uvědomit, že celá invaze je skutečně organizovaná a je součástí plnění plánů agendy 2030, v níž se počítá se stěhováním až miliardy lidí z rozvojových zemí. Tato miliarda má být přestěhována právě do roku 2030, ovšem samozřejmě jen část z těchto obohacovačů by měla být dovezena do Evropy. Svůj podíl získá i USA, Kanada či Austrálie.

Rok 2015 byl zřejmě jen jakousi zkouškou, mělo se zjistit, jak bude která země reagovat na invazi, jaká bude úloha politiků i médií. Politici pak dokázali flexibilně reagovat i na nálady v jejich vlastních zemích. Pokud byla vstřícnost k vítání, pak vítali, pokud ne, pak otočili a nevítali. Tedy alespoň ne navenek.

Rok 2015 se ovšem nevyznačoval jen tím, že jím započala velká výměna obyvatel, ale zároveň byl rokem, kdy vlády většiny zemí světa podepsaly již zmíněnou Agendu 2030. Poté se doslova roztrhl pytel s různými promigračními smlouvami a deklaracemi, detailněji jsem o jednotlivých dokumentech psala zde.

Ovšem my se nyní podíváme na to, jak pokračuje letošní invaze, která se zcela jistě přelije i do roku dalšího a bude kontinuálně pokračovat až do roku 2030. O tom, že k hlavním organizátorům výměny obyvatel patří EU, dnes již nelze pochybovat. To potvrzuje i Marakéšská deklarace, kterou EU de facto zlegalizovala migraci mezi částí afrických zemí a zeměmi EU. Na ni navázaly dvě Africké deklarace. A právě z Afriky proudí v posledním roce nejvíc “Novoevropanů”.

Níže si tedy rozebereme hlavní invazní toky:

  • Přes Itálii proudí po moři do Evropy už druhým rokem stále více Afričanů a to jak z černé Afriky, tak Arabové z Magrebu. Aktuálně převažují Tunisané, Senegalci, Maročané, Nigerijci a Somálci. V posledních týdnech se doslova zvedl příliv Egypťanů.  Trasu přes Itálii si ovšem nyní oblíbili i Bengálci, kteří se do Evropy dostávají zajížďkou přes Afriku od doby, kdy je komplikovanější cesta přes Řecko. Itálie je nyní invazi nejvstřícnější, denně přistávají u břehů italských ostrovů stovky, v některé dny i více než tisíc džihádistů. V 99% případů jde o muslimy.
  • Přes Španělsko proudí opět Afričané. Přetížené jsou již druhým rokem Kanárské ostrovy, kam proudí zejména obyvatelé subsaharské Afriky, ale i Maročané. Zatímco černoši jsou záhy přepravováni na evropskou pevninu, Maročané jsou často nuceni se vrátit domů, proto už tuto trasu tak často nevolí. Ti se spíše spoléhají na cestu přes exklávy Ceuta a Melilla (tuto cestu vyžívají i černoši), případně přes Baleárské ostrovy. Na španělskou pevninu se ovšem dostanou zpravidla jen ti Marokánci, kteří se vydávají za nezletilce. Podobná je situace s Alžířany. I ti proudí zejména na Baleárské ostrovy, případně na italskou Sardinii.
  • Balkánská trasa je stále přeplněná, tudy proudí zejména džihádisté ze Středního a Blízkého východu, kteří už dříve přešli přes Řecko. U některých se cesta poněkud zabrzdila díky různým lockdownům v zemích, kudy procházeli. Ovšem říká se také, že nyní proudí do Evropy džihádisté, kteří poslední roky trénovali ve výcvikových táborech ISIS v Bosně a Kosovu. Zde jde o různé národnosti, od Syřanů přes Iráčany, Afghánce, Pákistánce, Somálce až po evropské muslimy
  • Bělorusko – Polsko, Litva, Lotyšsko – tudy aktuálně proudí denně stovky džihádistů. Všechny tři země, sousedící s Běloruskem, už staví ploty, ovšem zároveň je třeba upozornit na to,  že ve všech uvedených zemích existuje pátá kolona, která na přijímání džihádistů naléhá (většinou jde o neziskovky a církev). Tedy i touto cestou se nějaká ta tisícovka džihádistů do Evropy dostane.
  • Afghánistán a časem i Mali – místa okupačních misí NATO – z Afghánistánu se vozí džihádisté do Evropy letecky, do některých zemí už přiletěly tisíce Afghánců (do Německa ke dnešnímu dni 8 000, asi 4000 do Itálie a  více než 2000 přicestovalo do Francie, do ostatních zemí EU stovky až tisíce). Vzhledem k tomu, že podobný dovoz džihádistů, kterým se nyní říká “tlumočníci” akceptovali i občané, kterým jinak invaze vadí, lze předpokládat, že stejný scénář se uplatní v případě odchodu okupantů z Mali. Tedy počítejme s “dodávkou” pár set Malijců, výhledově možná během 2-3 let, kdy tipuji, že dobrodružství, které už leze Malijcům krkem, skončí.

Výše jsou tedy uvedeny hlavní invazní cesty do Evropy, přičemž důležité je podotknout i to, že na celém kontinentě se nachází miliony ilegálů, kteří nejsou vůbec nikde evidovaní a žijí jen z trestné činnosti, v drtivé většině z prodeje drog, vybírání výpalného či kuplířství.  Zářným příkladem jsou Nigerijci, kdy možná až 90% příslušníků tohoto národa žije v Evropě ilegálně, v drtivé většině patří k některé z nigerijských mafií. Ta je nejpočetněji zastoupena v Itálii a Německu.

Jen ve Švédsku, které je co do počtu obyvatel asi jako ČR, žije údajně až čtvrt milionu lidí, kteří nejsou nikde evidováni. V mnohem větších zemích jako je Německo, Francie nebo Itálie jich tak musí žít mnohem víc, v součtu jistě miliony.

Výměna obyvatel je tak v plném proudu a politici nyní přišli na další způsob, jak infiltrovat Evropu dalšími džihádisty, aniž by to jakkoli vadilo občanům. “Tlumočníci” tak nyní zabrali lépe, než “doktoři a inženýři” před 6 lety.

Podaří se nakonec globalistům přemístit miliardu lidí do roku 2030 tak, jak plánují? Kolik evropských zemí se do té doby změní v chalífáty?

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 3 Průměrně: 5]

One thought on “Rok 2015 byl v porovnáním s invazí, která čeká Evropu 2021-22 jen malou “rozcvičkou”

  1. Voliči měli 5 let na změnu vlád, a jen v Řecku změnili politiku z vítačské na proti imigrační. Částečně v Rakousku, ale spíše jen na oko, tak aspoň že již Rakouská vláda nenadává na Maďarský plot.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.