Člověk s tím nemá nic společného: Ledovce už dříve rostly a ustupovaly

Nedávno se na mainstreamu (tuším, že na Seznamu) objevil velmi aktivistický alarmistický článek, který měl popisovat tání jakéhosi ledovce a samozřejmě to svedli na údajné člověkem způsobené globální oteplování.

Nebudeme zde tentokrát detailně vyvracet proč k žádnému člověkem způsobenému oteplování nedochází (to bylo vysvětleno již dříve v jiných článcích), ale podíváme se na ono tání ledovců.

Vzhledem k tomu, že si právě ledovce berou klimaalarmisté za rukojmí – aniž by kdy dodali byť jediný vědecký důkaz jejich tvrzení – níže najdete velmi detailní popis toho, jak dochází (a v historii planety vždy docházelo) k tání ledovců.

A na závěr se dozvíte, jaká zajímavá tajemství se pod ledovci často skrývají. Tajemství, která se rozhodně nehodí klimatickým alarmistům do krámu, protože zcela nabourávají jejich vlastní propagandu…

Neustále slyšíme panické příběhy o tání ledovců, doprovázené hysterickými hlasy, které volají, že ustupující ledovce jsou jasným znamením lidmi způsobeného globálního oteplování.

Velkou část této hysterie pohánějí zelení aktivisté a politici, kteří vědí právě tolik, aby byli nebezpeční, ale ne dost na to, aby byli rozumní.

Pojďme se nyní podívat na skutečnou vědu, která nemá nic společného s klimatickým aktivismem…

Pro začátek potřebujeme trochu fyziky. Aby se gram studeného ledovce oteplil o 1 °C, například z -4 °C na -3 °C, je potřeba asi dva jouly tepla. Takové množství tepla je zapotřebí na každý stupeň Celsia, který led zahřeje.

Uvnitř ledovce může být až -50°C, ale vezměme si jen horní část. Dejme tomu, že má teplotu -10°C. Ke zvýšení teploty jednoho gramu ledu z -10 °C na 0 °C budeme potřebovat asi 20 joulů.

Zatím vše v pořádku. Odkud by tedy toto teplo mohlo pocházet? No, nadšenci globálního oteplování říkají, že z atmosféry. Takže vezmeme 20 joulů z atmosféry. To je rozumné.

Ale teď trochu víc fyziky. Když rozpustíte led na vodu, je potřeba obrovské množství tepla, aby se zmrzlé molekuly oddělily. Ve skutečnosti je potřeba něco málo přes 300 joulů na gram.

Pamatujte, že ke zvýšení teploty jednoho gramu ledu o 10 °C je potřeba 20 joulů, ale ne k proměně jednoho gramu ledu ve vodu. Odkud tedy pochází těch 300 joulů tepla?

„No, z atmosféry,“ říkají klimaalarmisté. Pokud je z atmosféry odebíráno tolik tepla, proč nevidíme, že se vzduch nad ledovcem ochlazuje? Koneckonců, alarmisté se obávají, že se atmosféra oteplí jen o 1 nebo 2 °C.

Takže pokud celý ledovec taje rychleji než předtím, odkud sakra pochází veškeré to tání a teplo? Pamatujte, že miliony gramů ledu potřebují 300 joulů jen k roztavení. To je obrovské množství energie.

Co takhle alternativní mechanismus? Existuje ještě jedna možnost: Přímé sluneční světlo dopadající na povrch ledovce.

Je známo, že sluneční světlo zahřívá horních pár milimetrů ledu, které snadno roztají. Takže zřejmá otázka zní: Kam ta voda odchází? Jednoduchá odpověď je, že prosakuje dolů skrz trhliny v ledovci.

Voda se posouvá ke dnu, kde led leží na skalním podloží. Působí tam jako mazivo a snižuje tření mezi ledem a kamenem. Takže led může klouzat rychleji.

Proto se celý ledovec stává pohyblivějším a na konci ledovce se mohou odlomit větší kusy.

Množství slunečního světla dopadajícího na povrch ledovce nemá nic společného s teplotou atmosféry. Naopak souvisí s množstvím oblačnosti, které je zase spojeno s množstvím kosmického záření přicházejícího z vesmíru.

To je zase spojeno s magnetickou aktivitou Slunce, protože Slunce ovlivňuje ochrannou magnetickou bariéru kolem Země.

Místo, kde tato magnetická bariéra „uniká,“ je vidět na severním a jižním pólu, kde vidíme úchvatné polární záře, které tvoří závěsy vlnících se světelných ploch na noční obloze.

Takže existuje zcela rozumný mechanismus pro ústup ledovců, který nemá nic společného s oteplováním atmosféry.

Ale je toho víc! Ústup některých ledovců a tání ledových příkrovů měl obrovský archeologický přínos.

Stalo se to, že tání ledu odhalilo tisíce starověkých artefaktů, které byly pro historiky a archeology velkým úspěchem. Ukázalo se, že v místech, kde je dnes led, bylo kdysi teplo.

Například 10 000 let staré lovecké šípy Atlati z kopí byly nalezeny ve Skalnatých horách a kanadském Yukonu.

Neporušené šípy byly nalezeny v norském horském průsmyku starém 3 000 až 4 000 let. Mají křemenné hroty šípů upevněné živočišnými šlachami a lepidlem z březové kůry.

V Norsku byla také nalezena 1 700 let stará římská bota. V průsmyku Schnidejoch ve švýcarských Alpách byly nalezeny kožené kalhoty, boty a šípy z březové kůry, které pocházejí z období 3 000 až 4 000 př. n. l.

Seznam pokračuje, ale ukazuje, že v minulosti, v dobách jako před 1 700, 3 000 lety a 10 000 lety, tam nebyl silný ledový pokrýv. To naznačuje, že ledová pokrývka a ledovce se v minulosti pravidelně objevovaly a odcházely.

Tyto minulé změny rozhodně neměly nic společného s průmyslově vyráběným oxidem uhličitým.

Ale lze je spojit s magnetickou aktivitou Slunce.