Kolik promigračních dokumentů dosud naše vlády podepsaly?

Kolik promigračních dokumentů dosud naše vlády podepsaly?

Ve světle současných snah EU nastolit jednotný azylový a migrační systém a současně také zavést povinné přerozdělování, kdy jsou kvóty pouze nazývány „sdílenou solidaritou“, je třeba si připomenout, že tentokrát se nejspíš už ani my nevyhneme tomu, abychom byli „obohacováni“ podobně, jako západní země.

Drtivá většina lidí disponuje v ohledu k politice selektivní pamětí, tedy nejsou schopni si pamatovat, jak konali politici v minulosti a jen málokdo si pamatuje, co vše se u nás za poslední roky udělalo pro to, aby zde mělo ono „multikulturní obohacení“ zelenou. Většina lidí si všímá jen falešných proklamací politiků  a ne jejich činů. A to je obrovská chyba, která právě západní Evropu dostala tam, kde dnes je. A tamtéž dostane jednou i nás. Upozorňuji, že článek bude dlouhý, neboť kroků vstřícných k tomu, aby se u nás muslimským obohacovačům líbilo, udělaly vlády od roku 2015 opravdu dost.

O tom, že jsme i díky našim vládám, které vládly v posledních desetiletích, země abnormálně vstřícná k islámu, jsem již psala mnohokrát, nechci se opakovat, jen mohu potvrdit, že v tomto směru se u nás mohou muslimové cítit už téměř jako doma.  Mají u nás nejen dostatek mešit a modliteben (o většině z nich široká veřejnost ani neví), ale také jako jedna z mála zemí zákonem umožňujeme muslimské zahalování nejen na veřejnosti, ale i ve školách. Naše justice je k muslimům navíc velmi vstřícná, zatímco islamofobii trestá stále tvrději – jistě i vy víte o nedávném rozsudku, kdy byl určen trest jednomu takovému islamofobovi na 6 let nepodmíněně – muslimové dostávají naopak velmi mírné tresty.

Ještě letos by navíc muslimové u nás měli získat i další nadstandartní práva, jako možnost legálních sňatků podle práva šaría, imáma ve věznicích či zakládání vlastních islámských škol, tzv. madras, které například Indie či dnes již i Francie začíná pro jejich radikální postoje a štvaní proti bezvěrcům zavírat.

A jak jsme na tom s již uvedenými promigrančími smlouvami? Kolik toho naše údajně protimigrační vlády v minulosti schválily? Málo toho nebylo…

Vzhledem k tomu, že plány na výměnu obyvatel Evropy za muslimské invazisty začaly získávat jasnější obrysy teprve asi 10 let nazpět, většina promigrančích dokumentů byla schválena současnou nebo minulou vládou. Nejlepší tak bude jít chronologicky a začít v roce 2015, kdy přišla na světlo světa Agenda 2030. Tu za nás podepsala tehdejší Sobotkova vláda ČSSD, ANO a KDU. Tím ovšem kroky, kterými naše vlády začaly připravovat půdu pro invazi teprve začínají.

Ještě v roce 2015 se ta stejná vláda zavázala, že do roku 2017 (tedy během 2 let) přijme nejméně 1500 tzv. „uprchlíků“. Pojem uprchlík si, prosím, zapamatujte, velmi se liší od pojmu „migrant“, na konci článku rozdíly vysvětlím. Plán tehdy byl takový, že jich přijmeme 400 v roce 2015, 700 v roce 2016 a 400 v roce 2017. 1100 lidí mělo být přijato z táborů v prostoru EU (tedy zřejmě z Řecka a Itálie) a zbytek z táborů mimo EU. O plnění či neplnění těchto plánů se později příliš nehovořilo, nicméně v případě, že bychom brali tzv. „uprchlíky“, kteří prošli azylovým řízením jinde v Evropě, nefigurovali by v žádných seznamech žadatelů o azyl.

Ještě téhož roku – v září 2015 – horoval tehdejší ministr financí Andrej Babiš pro přijímání syrských uprchlíků. Tehdy prohlásil, že máme 18 tisíc pracovních míst, o něž není mezi našinci zájem, obsadil by je tedy údajně „syrskými uprchlíky“.

V ohledu migračních paktů se pak až do jara 2018 nedělo nic moc. Na stole byly mezitím kvóty EU, které jsme odmítali, ale de facto je mimo Švédska a Německa nesplnil v EU vůbec nikdo.

Pak přišlo jaro 2018 a nechvalně známá Marakéšská deklarace, o níž bychom se nejspíš vůbec nedozvěděli, kdyby se tehdy nevzepřelo Maďarsko a jejich ministr vnitra neprozradil, že jako jediný od této deklarace, de facto v budoucnosti legalizující migraci mezi Afrikou a zeměmi EU, odmítl. V Marakéši byl za ČR tehdejší ministr vnitra Metnar, jednalo se o ministra menšinové vlády ANO. Schválením deklarace jsme se tak do budoucna zavázali k přijímání především mladých Afričanů.

Rok 2018 byl na různé promigrační dokumenty velmi bohatý.  Globální kompakt OSN o uprchlících, jehož návrh byl dojednán v Ženevě dne 6. 7. 2018, byl naší vládou schválen v prosinci téhož roku. Jedná se o skandální dokument, jehož schválení se záměrně zasadilo do téže doby, v níž byl schvalován prakticky totožný dokument, Globální kompakt o migraci. Jen bylo slovo „uprchlík“ nahrazeno slovem migrant. Ten jsme my a spousta dalších evropských vlád neschválili. Ovšem dnes už je jasné, že Globální kompakt o migraci měl pro vlády zemí, kde s invazí většina obyvatel nesouhlasí, sloužit jen jako jakýsi „fíkový list“.

Všechna média se tehdy soustředila na odmítnutí kompaktu o migraci, ale schválení kompaktu o uprchlících věnovala jen velmi málo pozornosti, pokud vůbec (to ovšem považuji ze strany mainstreamu za záměr). Osobně jsem se s odstupem měsíců ptala porůznu lidí, zda o kompaktech ví. Většina věděla jen o tom odmítnutém, nikdo netušil, že jsme něco za ČR schválili. To vše díky skvělé mediální manipulaci.

Přitom ve světle toho, co nyní víme, je mnohem důležitější fakt, že byl přijat kompakt o uprchlících, neboť dnes se již z 90% tzv. „migrantů“ dělají v EU „uprchlíci“. A to zejména v případě Afričanů, neboť ti už začínají i na základě pokynů OSN a nového migračního paktu EU být považováni za klimatické uprchlíky.

Ovšem Globálním kompaktem o uprchlících invazi vstřícné počiny našich politiků nekončí. mohli bychom se podívat třeba do EU, kde drtivá většina našich europoslanců už v minulosti hlasovala promigračně. Ať už šlo o hlasování k tzv. Strategii EU pro syrské uprchlíky, pro niž hlasovali i naši europoslanci z ANO, KDU, ČSSD a TOP09 nebo o tzv. „africké deklarace“, které povyšují práva Afričanů v Evropě a v jednom z usnesení se dokonce výslovně píše: „Evropský parlament žádá žádá Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU.“  První deklaraci odsouhlasil ještě starý EP – ANO, ČSSD, TOP, KDU a KSČM, druhou už nový, kde se jednalo o ANO, TOP, Piráty, KSČM a KDU.

V EP se ovšem hlasovalo také pro tzv. migrační dálnici. Tento návrh sice europarlamentem jen velmi těsně neprošel, za nás pro něj hlasovali pouze europoslanci od tradičně vítačských Pirátů.

Ovšem mimo různých hlasování se naše vláda stará i o to, aby bylo časem ty tzv. „uprchlíky“, které si již víceméně „objednali“, kde integrovat. Proto se u nás v posledních letech staví integrační centra pro mimoevropské cizince. Už v roce 2018 jich bylo otevřeno rovnou 5 jen ve Středočeském kraji, další 4 jsou pak v plánu v nejbližší době. Má jít o centra v Jihomoravském, Královéhradeckém a Ústeckém kraji a v Praze. Tedy pěkně na trase od jižních hranic, kudy k nám invazisté přicházejí, až po sever, tedy hranice s Německem. Vidíte, jak pěkně tuto nejčastější  tranzitní trasu kopírují?

Posledním počinem, na nějž chci upozornit, je schválení tzv. Evropského pilíře sociálních práv Sobotkou ještě těsně před koncem tehdejší vlády v roce 2017. Právě tento pilíř, sjednocující sociální politiku EU, má být uveden v platnost už příští měsíc na sociálním summitu EU v Portugalsku.

Výše nezmiňuji všechny promigrační dokumenty, které se schvalovaly výhradně v EU, neboť jich samozřejmě bylo podstatně víc. Tímto článkem chci jen poukázat na to, že v kontextu výše uvedeného mnohem lépe chápu to, proč se islamizovaly i ty země, které nikdy neměly kolonie. Pak se vůbec nedivím tomu, že mnozí občané těchto zemí se nyní v diskuzích ptají: „Jak je možné, že jsme se islamizovali, když ani jedna politická strana, které nám vládly, nám islám neslibovala?“

Na závěr – jak jsem slíbila na začátku článku – vám ještě vysvětlím rozdíly mezi „migrantem“ a „uprchlíkem“. Migrant byl podle dosavadních pravidel každý, kdo nešel do Evropy s jakýmkoli pádným důvodem (válka, pronásledování). Nicméně nyní se k tomu přidávají i důvody jako špatné klima nebo zdraví či příslušnost k LGBTQ komunitě.

Status uprchlíka by tedy měl nyní dostat nejen ten, kdo přichází z války nebo je ve své zemi politicky pronásledován, ale i ten, kdo má chatrné zdraví a v jeho zemi se nemůže patřičně léčit, či ten, kdo přichází ze špatných klimatických podmínek a v neposlední řadě i příslušník LGBTQ komunity. Samozřejmě – a to platilo vždy – je za uprchlíka považován i nezletilec, tedy jedinec mladší 18 let. Jak sami víte, tak za nezletilce se dnes vydává každý třicátník bez dokladů.

Až vám tedy budou politici tvrdit, že migranty nebereme a brát nebudeme, pak vězte, že je to pravda. Nicméně uprchlíky bereme a jak známo, tak z 90% tzv. „migrantů“ jsou díky nastaveným pravidlům „uprchlíci“…

 

 

 

 

 

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 8 Průměrně: 5]

3 thoughts on “Kolik promigračních dokumentů dosud naše vlády podepsaly?

  1. Slovanko díky za toto shrnutí. Minulé vlády i současná a budoucí opravdu říkají něco jiného než dělají, a dělají vskutku pro imigraci a is lamizaci ČR hodně, bohužel, díky voličské neznalosti těchto činů našich vlád a poslanců.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.