Uhlíková vlákna působí jako azbest: podceňované nebezpečí požáru větrných turbín (video)

Už dlouhodobě zde upozorňuji na nebezpečí větrných elektráren, které jsou neekonomické, neefektivní i neekologické. Přesto jsou u nás vehementně prosazovány a větrná lobby již plánuje i krajinu u nás ve větší míře „oblažit“ těmito ptačími mlýnky.

Větrné elektrárny škodí především přírodě. Kvůli větrníkům se například jen ve Skotsku vykácelo více než 16 milionů stromů. Do milionů ročně jdou i počty ptáků a netopýrů, které tato monstra zabijí.

Havárie těchto monster pak může způsobit nemalou ekologickou katastrofu.

Ovšem tato monstra škodí také lidem, kteří v jejich blízkosti žijí. Při provozu totiž vypouští škodlivé chemikálie a na obyvatelstvo působí velmi nepříznivě také infrazvuk.

Jak se však již před časem ukázalo, tak hrozbou pro zdarví jsou i hořící turbíny.

Před deseti lety vědci z Imperial College varovali, že rizika požáru spojená s větrnými turbínami jsou bagatelizována: na základě tehdy shromážděných dat uvedli, že vzplálo desetkrát více větrných turbín, než bylo hlášeno.

Hořící větrné turbíny jsou zdravotním rizikem: uhlíková vlákna z lopatek se při vysokém žáru rozpadají a při vdechování mohou proniknout do alveol. Důsledky: zánětlivé reakce, fibróza, rakovina.

V červenci 2014 byl publikován článek vědců z Imperial College, který se zabýval podceňovaným rizikem požáru větrných turbín. Tým tehdy dospěl k závěru, že požárů bylo desetkrát více, než bylo hlášeno. 

Museli si vystačit s neúplnými údaji a zjistili, že v průměru bylo hlášeno 11,7 požárů ročně – ve skutečnosti však ve větrných turbínách ročně vypuklo více než 117 požárů. V té době bylo po celém světě kolem 200 000 větrných turbín.

Podle Global Wind Energy Council bylo na konci roku 2020 po celém světě již 700 000 větrných turbín – a expanze neustále postupuje. 

Kdo se podívá do zpráv v Německu, vždy narazí na zprávy o hořících turbínách: na konci února jedna shořela v Clausnitzu v Sasku, na začátku února hořela větrná turbína v Brake v Dolním Sasku a v lednu  shořela další u Seelow (Brandenburg), jedna u Greifswaldu (Meklenbursko-Přední Pomořansko), jedna u Demminu (také Meklenbursko-Přední Pomořansko) a další větrná turbína v Eifelu .

Tyto požáry nejenže způsobují nesmírné náklady, ale také představují zdravotní riziko, které si většina občanů sotva uvědomuje vzhledem k neustálé propagandě „ideální světové větrné energie.“

Většinu větrných turbín však nelze v případě požáru uhasit, a proto musí „kontrolovaně shořet.“ To činí uhlíková vlákna použitá v rotorových listech, krytech a brzdových destičkách skutečným nebezpečím, protože při teplotách nad 600 stupňů Celsia se rozpadají a tvoří se úlomky tak malých rozměrů, že je můžete vdechnout a pak proniknou do alveol.

Tělo je tam ale nedokáže transportovat ani rozkládat. Jako reakce mohou vzniknout záněty a nakonec i speciální nádory – podobně jako při otravě azbestem. Každé vdechované vlákno s sebou nese riziko vyvolání vývoje rakovinné buňky.

Hasiči obecně ohraničují oblasti kolem větrných turbín, které vzplanou, v okruhu 500 metrů. Není ale jasné, zda to stačí a zda se výsledné úlomky vláken vlivem větru a počasí nerozšíří ještě dále.

Hasiči při práci na hořících větrných turbínách nosí speciální ochranné prostředky, ale ostatní záchranné složky a přihlížející často zůstávají nechráněni.

Na tomto pozadí je boj ideologií řízených politiků proti regulaci vzdálenosti mezi větrnými turbínami a obydlími stále výbušnější. Dokonce i tehdy, pokud nehoří, se částice uhlíkových vláken neustále uvolňují v důsledku oděru na listech rotoru.

Nebezpečnost těchto částic je často popírána a tvrdí se, že splňují normy („částice s délkou větší než 5 µm, průměrem menším než 3 µm a poměrem délky k průměru větším než 3 až 1″).

Nebezpečná velikost by měla být dosažena pouze v případě požáru. Celkově ale chybí data, která by bezpečnost prokázala.

Vdechované úlomky vláken mohou vznikat během celé řady procesů zpracování uhlíkových vláken, takže o bezpečnosti tohoto materiálu se stále více diskutuje.

Používání azbestu bylo běžnou praxí po dlouhou dobu – dokud nebyl stavební materiál zakázán kvůli jeho karcinogenním vlastnostem.

Inženýr zkoumající tento problém v roce 2022 řekl Technologickému institutu v Karlsruhe: „Pokud jsou fragmenty inhalovatelné, špatně rozpustné a také tuhé, imunitní systém má potíže se s nimi vypořádat. 

Výsledkem může být zánět, fibróza a další komplikace včetně rakoviny. Faktem je, že tyto fyzikálně-chemické charakteristiky pro hodnocení toxického potenciálu platí také pro fragmenty uhlíkových vláken.“

Kolik tun uhlíkových vláken se přesně používá a může být uvolněno v různých modelech větrných turbín, je do značné míry nejasné.

Pokud se zamyslíte nad tím, jak neochotně politici připouštějí vedlejší účinky některých vakcín, je jasné, že budou úplně stejně popírána i potenciální zdravotní rizika stále více propagovaných větrných elektráren.