K vyšším teplotám vedou změny v síle odrazu slunečního záření a ne CO2

Kdykoli se lokálně zvýší teploty (jako v minulých týdnech v Evropě, zatímco například Čína zažívala rekordní mrazy), je to voda na mlýn klimatických propagandistů.

Podstatné však není to, zda dochází k oteplování nebo ne, ale spor je veden zejména o tom, co případné oteplování skutečně způsobuje. Rozhodně to není CO2, čemuž nasvědčují jak důkazy z historie, tak mnohá další fakta.

V historii docházelo na naší planetě k mnohem větší produkci CO2 díky vysoké tektonické činnosti. Tehdy se vše zelenalo a rozhodně to neznamenalo katastrofu.

A právě ohledně účinků CO2 na klima se názory placených propagandistů a neúplatných klimatologů značně liší.

Ve snaze o zavedení drakonické „zelené“ politiky, která má za cíl zlikvidovat průmysl i zemědělství a vést k depopulaci, se jako problém propaguje CO2 a metan.

Politika se tak plně podřizuje tomuto narativu, přičemž jakákoli diskuze na toto téma je zcela zapovězená. Přitom postupně se objevuje mnoho důkazů o tom, že na oteplování planety mají vliv zcela jiné faktory.

Nedávná zpráva ukazuje, že změny v síle odrazu slunečního záření (tzv. „albedo“) vedou k vyšším teplotám. CO2 tedy hraje jen velmi podřadnou roli.

Mnohem důležitější je především tvorba sněhu a oblačnosti, což jsou proměnné, které jsou v klimatických modelech záměrně často ignorovány.

Zatímco klimatická sekta se zaměřuje na oxid uhličitý a chce prosadit „dekarbonizaci“ ekonomiky, realita, pokud jde o změnu klimatu, je zcela jiná.

Například nedávná zpráva Gabriela Oxenstierny ukazuje, že albedo (latinsky „bělost“), jednotka měření odrazivosti Země, hraje obzvláště důležitou roli. Pokud je albedo 100 procent, veškerá sluneční energie se odráží zpět do vesmíru, při nula procentech se neodráží zpět vůbec nic.

Například čistý sníh může odrážet více než 90 procent, zatímco špinavý sníh může odrážet pouze 20 procent. V případě mraků je to mezi 30 a 80 procenty, v závislosti na druhu. Celosvětový průměr je 28 procent.

Oxenstierna vysvětluje, že míra odrazu závisí na mnoha faktorech, jako je poloha, půdní podmínky, roční období, teplota, nadmořská výška a počasí.

To se však v celosvětovém měřítku vyrovnává, což vede ke stabilnímu měsíčnímu ozáření. To je přibližně 242 W/m² netto. V posledních letech ale došlo ke změnám, jak vysvětluje. Píše:

V období od roku 2000 do roku 2023 je patrný výrazný pozitivní trend. Zvyšující se množství slunečního záření dopadajícího na Zemi je způsobeno trendovým poklesem odraženého krátkovlnného záření o 1,5 W/m².

Na druhou stranu se sluneční svit ve stejném období snížil asi o 0,2 W/m² v důsledku méně aktivního slunečního cyklu.

V tomto období jsme tedy zaznamenali nárůst čistého slunečního záření asi o 1,3 W/m² podle údajů z Ceres. Dlouhodobý pozitivní trend krátkovlnného záření je potvrzen od roku 1983 (dalšími družicovými daty).

Skutečnost, že se zde již 40 let etabluje trend, jej činí klimatologicky významným.

Oxenstierna pomocí dat a grafů ilustruje, že zvyšující se čisté ozáření vede také k oteplovacímu efektu.

Pokud bychom chtěli tento trend snížit, museli bychom začít mimo jiné tím, že zalesníme deštné pralesy. Ty jsou zodpovědné za tvorbu mraků – a tím i za přirozené ochlazování.