Další zajímavé informace o novém „seznamu nepřátel,“ na kterém jsou i dva čeští politici

Jak jsme nedávno mohli zaznamenat i na mainstreamu, tak Ukrajina si velmi ráda dělá různé „seznamy“ nepřátel. To je celkem běžné u všech diktatur, nicméně zde jsou tyto seznamy dokonce napojeny i na oficiální západní místa. Iniciativa tak někdy vychází spíš od „páníčků“ než přímo z této východoevropské země.

Nedávno jste si zde mohli přečíst o novém „seznamu smrti,“ na kterém jsou mimo jiné i dva čeští politici – Jindřich Rajchl a Jaroslav Doubrava.

Někteří lidé ze seznamu již byli skutečně fyzicky napadeni, případně se útok chystal, ale byl zmařen, takže zřejmě nejde jen o bezvýznamný výčet jmen politiků a novinářů, jako je tomu v případě seznamu zveřejněného mainstreamem.

Zajímavé je, že z některých zemí zde prakticky žádná jména nenajdete, z jiných je výčet jmen poměrně značný. Vzhledem k velikosti Rakouska a jeho neutrálnímu statusu je počet Rakušanů na seznamu poměrně značný, dokonce větší než například seznam Němců.

I to je možná důvod proč se právě v Rakousku pustili do velmi zevrubného zkoumání pozadí lidí, kteří za seznamem stojí. A jisté závěry jsou velmi zajímavé i pro nás.

Jaké další zajímavé informace o Molfaru tedy vyšly najevo?

Tato zlověstná agentura byla nápomocná při vytváření příběhů šířených na Západě o incidentech v Buči, výbuchu Kachovské přehrady nebo příběhu údajně mnoha ukrajinských dětí deportovaných do Ruska.

Některé další „výzkumy“ mají přesnost, která je jinak známa pouze tajným službám.

Celosvětová síť více než 1 000 novinářů společnosti Molfar pomáhá šířit informace po celém světě, samozřejmě podle jejich vlastního narativu.

Například „Euronews“ převzaly příběh o únosu ukrajinských dětí do Ruska, který byl týdny přehráván v médiích.

Generální ředitel společnosti Molfar Artem Starosiek v rozhovoru hovořil o přesnosti, která je pro soukromé výzkumníky ve válkou zmítané zemi ve skutečnosti nemyslitelná, s jejíž pomocí byly zkoumány osobní údaje více než 1 600 ruských vojáků, kteří byli v Buči, a jejich příbuzných.

Ještě větší vliv mělo přijetí demolice Kachovské přehrady. Zde Molfar použil desítky statických, leteckých a satelitních snímků, které údajně dokazují, že Rusové byli v rozporu se vší logikou zodpovědní za její zničení.

Jako odpovědní byli identifikováni i důstojníci ruské armády. Evropská pobočka Springerova transatlantického média Politico se odvolala na Molfarův text a použila ho jako podporu pro chabé ukrajinské tvrzení, že zachytila telefonní hovor, v němž Rusko přiznalo svou vinu.

A nyní zajímavost, která Molfar ještě více přibližuje české politice, doslova promořené exponenty Aspen institutu.

Molfar není jen tak ledajaký neznámý výzkumný portál s adresou britské poštovní schránky, ale jeden z ústředních aktérů „Open Source Intelligence“ (OSINT) na Ukrajině. 

Společnost byla založena před 10 lety Artemem Starosiekem. Podle významných ukrajinských novin „Kyiv Post“ prošel programem transatlantického think-tanku Aspen Institute.

Pro Starosieka to byl perfektní odrazový můstek: nejprve zastával vedoucí pozice v několika firmách rizikového kapitálu. Před pěti lety založil OSINT společnost „Molfar.“

Termín „OSINT“ vytvořený americkými zpravodajskými agenturami odkazuje na shromažďování otevřeně dostupných informací, včetně informací o soukromých osobách, za účelem jejich sestavení do spisu.

Nejpozději s probíhajícím konfliktem se tato zpravodajská společnost stala přední ukrajinskou agenturou OSINTu. V této roli měl Molfar významný vliv na zpravodajství o ukrajinském konfliktu, a to i na Západě.

Mimo jiné se zaměřují i na identifikaci ruských vojáků. Například pro zprávu o raketovém útoku v Dněpropetrovsku v lednu loňského roku byly shromážděny osobní údaje 55 osob patřících k pluku, který byl za něj zodpovědný.

Zpráva Molfaru o 167 údajných „ruských špionech“ aktivních na Západě se dokonce dostala do západních médií. Starosiek dokonce odhalil informace o 37 soukromých ruských armádních společnostech v článku pro Kyiv Post.

Agenti Molfaru sbírají informace o soukromých osobách na způsob tajné služby.  Mezi „nepřáteli Ukrajiny“ je seznam duchovních z Moskevského patriarchátu Ukrajinské pravoslavné církve, kromě kategorie „zahraniční propagandisté,“ která zahrnuje také politiky a mediální pracovníky z Evropy či USA.

Další spisy jsou věnovány absolventům ruské rozvědky, ruským plukům, údajným válečným zločincům a „ruským agentům“ v oblasti frontové linie. Na seznamu nepřátel je často uvedena adresa jejich bydliště nebo dokonce číslo pasu (!).

Zdá se, že některé informace Molfaru nejsou otevřeným zdrojem, ale pocházejí ze zpravodajského sektoru. A místy se zdá, že to naznačuje i Molfar.

Na otázku, jak mohli přijít k osobním údajům „ruských špionů“ (v západní džungli ochrany dat!), Starosiek odpověděl záhadně: „Někdo“ ten seznam předal. Zdroj však nezmínil.

Následně byly podezřelé případy potvrzeny tím, že Molfar dokázal najít telefonní čísla podezřelých špionů a zkontrolovat je na Telegramu pomocí botů.

Ruský diplomat byl špehován během svých aktivit v Radě Evropy ve Štrasburku a v mezinárodních organizacích ve Vídni. Další diplomat byl sledován a prověřován během své práce pro ruskou ambasádu v Kanadě.

Jako zdroj zde opět mohla posloužit britská tajná služba MI6. Po odhalení „The Intel Drop“ si Molfar z takového odkazu na Twitteru/X dělal legraci, ale to neznamená, že neexistuje.

Informace od ruské „Nadace pro boj proti bezpráví“ (FBR), která tvrdí, že získala odpadlíky z ukrajinských zpravodajských kruhů jako informátory, zde mají zásadní význam.

Molfar dostal rozkaz k vytvoření „seznamu nepřátel“ přímo od šéfa MI6 Richarda Moora. Loni veřejně vyzval Rusy, aby jednali jako špioni a informátoři proti své vlasti.

Ďábel se skrývá v detailech: Moore řekl, že „britští špioni používají umělou inteligenci, aby omezili dodávky zbraní Rusům.“ O několik měsíců dříve Molfar publikoval článek, který se týkal analýzy všech známých faktů o ničení a únosech systémů elektronického boje a radarových technologií v hodnotě přes 1 miliardu dolarů.

Výbušné informace, které jsou obvykle předmětem utajení, byly údajně shromážděny z veřejně přístupných zdrojů – s malým týmem, který provedl i další propracovaný výzkum.

Spolupráce, nebo alespoň synergie mezi MI6 a agenturou, která tvrdí, že je financována z EED, je proto důvěryhodná. Ještě zřejmější je úzký vztah s ukrajinskými zpravodajskými službami.

Dmytro Zolotuchin, bývalý náměstek ministra informací a zakladatel ukrajinské „OSINT akademie,“ která je rovněž financována EED, ocenil práci, kterou Molfar poskytuje. 

Ilustroval to na příkladu jednoho z diplomatů, kterého Molfar nazval „špionem.“ Vliv OSINT skupin je tak velký, že jejich informace vedly k vyhoštění ruských diplomatů ze zemí celého světa.

Na největším ukrajinském IT summitu „iForum“ moderoval panel s Iljou Viťukem, šéfem kybernetické bezpečnosti ukrajinské tajné služby SBU. To samozřejmě nedokazuje přímou spolupráci.

Ještě zajímavější je však to, co tehdy řekl Vitjuk: S pomocí našich „partnerů“ bylo zablokováno doručování íránských dronů do Ruska. I když se do značné míry spoléhají na hackery, spoléhají se také na „ukrajinské specialisty, kteří pro OSINT sbírají informace.“

Prozkoumávali infrastrukturu, IP adresy a operační systémy svých cílů, aby připravili přístup k jejich zařízením. Zmínil se o takto získaných informacích na adresách ruských politiků, vojenských a zpravodajských důstojníků. Chatboty Telegramu navíc využívají partnerské skupiny, které nechce veřejně jmenovat jako aktéry.

Takže šéf kybernetické bezpečnosti SBU tam sedí a říká generálnímu řediteli jedné z nejvýznamnějších ukrajinských OSINT společností, že přísně tajní aktéři získávají přesně ty informace, které získává jeho společnost.

Pravděpodobnost, že „Molfar“ hraje roli v aktivitách SBU při špehování údajných „nepřátel Ukrajiny,“ tedy není jen „ruskou propagandou,“ ale je velmi pravděpodobná.

Proč se ovšem dostala na seznam právě ta jména, která tam jsou, je poněkud záhadou. Každopádně by to neměli lidé, kteří jsou na „seznamu nepřátel“ uvedeni, brát na lehkou váhu.

Známým je například případ dvou útoků na nizozemského politika Thierryho Baudeta, který je na seznamu také uveden. Za útok na politika byla vypsána odměna. V prvním případě se mu po napadení nic zásadního nestalo, ale podruhé již musel být hospitalizován.

Ale jsou zde i další důvody, proč by měl být seznam smrti brán zcela vážně. Například kvůli nepřímému financování z vlastních daní dotčených – EED jako partner Molfaru je totiž financován z prostředků Evropské komise a států EU.

Funguje podle modelu americké „National Endowment for Democracy,“ která, jak dokazují „Canada Files,“ se ve spolupráci s NATO a nadační sítí amerického miliardáře a „měniče režimů“ George Sorose snaží ovlivňovat veřejné mínění po celém světě ve smyslu hodnot Západu a jeho elit.

Jak již bylo prokázáno, v EED & NED existovaly také úzké personální vztahy.

Mnohá obvinění FBR a „Intel Drop“ se mohou zdát poněkud přitažená za vlasy, ale zdají se být důvěryhodná. I kdyby se ukázalo, že jsou pravdivá jen částečně, představují obrovské nebezpečí.

Podstatné je, že existuje „seznam nepřátel“ a jsou na něm i domácí disidenti. Lze jej nalézt na důležitém OSINT portálu, který má nejlepší napojení na ukrajinské a západní elity, ale i na mainstreamový tisk.

Jejich terčem se může stát kdokoli, kdo plně nesouzní se současným směřováním západní politiky…