Šílené: Chile zahrnuje klimatickou agendu do Ústavy

Mnoho lidí si u nás zcela mylně myslí, že se klimatická agenda týká pouze zemí EU. Pokud se však této tematice věnujete opravdu pozorně, pak víte, že tomu tak zdaleka není.

Mimo USA, Kanady, Austrálie či Nového Zélandu, se pouští cestou deindustrializace a likvidace prosperity i mnoho dalších zemí.

První udržitelnou zemí světa se měla stát Srí Lanka – jak to nakonec po dvou letech „udržitelnosti“ dopadlo, jsme mohli vidět vloni, kdy naštvaný lid vyhnal prezidenta ze zbídačelé země.

Nicméně ani tento odstrašující příklad nezastavil mnohé země od pokračující ničivé politiky Green dealu.

To se týká také některých jihoamerických zemí, jejichž klimatická politika se mnohdy té bruselské nejen vyrovná, ale dokonce ji svojí „ambiciózností“ i předčí.

Klimatickou agendu ve stejném stylu jako EU tedy zavádí například i Brazílie či Argentina. A Chile zachází ještě mnohem dál. Vláda, která si zemi převzala po převratu, nyní zahrnula klimatickou agendu do Ústavy…

Krátce po dobře naplánovaném převratu 18. října 2019 a vypalování, ničení, drancování a zločinech spáchaných v hlavních chilských městech, se prezident Piñera bezpodmínečně vzdal a předal extrémní levici ústavu výměnou za mír, který přišel až o několik měsíců později s falešnou pandemií.

Tak začal dlouhý proces změny základního politického dokumentu Chile, proces, který občané kategoricky odmítli (62 %) v „referendu o odchodu“ v září 2022.

Jen o několik dní později a bez ohledu na mandát lidu v protiústavní a nezákonné tajné dohodě mezi současným extrémně levicovým prezidentem Boricem a Piñerou, byl však zahájen druhý proces s cílem navrhnout nový ústavní text, který skončí v prosinci 2023 dalším plebiscitem.

Návrh nové ústavy, který vypracovala komise složená z 24 „expertů“ a schválilo 50 ústavních poradců zvolených hlasováním loni v květnu, povede k destrukci chilské ekonomiky.

Překvapivě byla začleněna kapitola nazvaná „Ochrana životního prostředí, udržitelnost a rozvoj“ (kapitola XVI). Obsahuje osm článků, které povyšují změnu klimatu na ústavní mandát, což je něco, co žádný národ nikdy neudělal.

Řečeno obvyklým zeleným jazykem, mandáty jako „stát bude prosazovat spravedlnost v záležitostech životního prostředí“ učiní průmyslový rozvoj země nemožným, zejména výrobu elektřiny.

„Podpora energetické matice slučitelné s ochranou životního prostředí a udržitelností“ ukončí výrobu elektřiny z vodních elektráren, které jsou v Chile nejhojnější, nejčistší, nejstabilnější a v nich vyrobená elektřina je cenově nejdostupnější.

Tak se již stalo v případě elektrárny HidroAysén, která je druhá nejúčinnější na světě – nejméně zaplavená plocha na instalovaný MW (průtok řeky) a nejvyšší kapacitní faktor (85 %).

Ta byla nahrazena termosolární elektrárnou, kde je výroba 30krát dražší. Chile pak zavede především obnovitelné zdroje, které nahradí všechny ostatní výrobní zdroje, zejména ty založené na uhlí, plynu a ropě.

To povede ke zvýšení cen elektřiny, ztrátě konkurenceschopnosti, útěku průmyslu (do Číny), nezaměstnanosti a chudobě, jak Západ již dobře ví.

„Stát bude včas, racionálně a spravedlivě zavádět zmírňující a adaptační opatření dříve, než se projeví dopady změny klimatu“ není nic jiného než posedlost snižovat emise CO₂ a posvěcení války proti fosilním palivům; mimo jiné, jako je školní indoktrinace změnou klimatu.

Všechno výše uvedené bude znamenat více státu, více daní, více regulací, více ztrát svobody a více bídy pro zemi, která je již tak zbídačená.

V tomto posledním pokusu zničit národ s požehnáním politické pravice, která trpí stockholmským syndromem, bude Chile opět nenapravitelně vrženo do ekonomického kolapsu a ke konci své suverenity.

Mezitím za posledních šest let Čína, Indie a Rusko zvýšily s každým 1 MW-h uhelných elektráren vyřazených z provozu v Chile tutéž kapacitu o 102 MW-h.

Po třiceti letech, kdy bylo Chile světovou jedničkou ve snižování chudoby, dnes zůstala jen vzdálená vzpomínka na tyto dávné časy prosperity…