Invaze na německých hranicích: Policie funguje jako uvítací výbor

A tak je to vlastně všude v Evropě. Podle pravidel EU stačí vyslovení kouzelného slůvka „azyl“ a ihned jsou dveře ke štědrým sociálním dávkám dokořán.

Nicméně v Německu je přece jen sociální systém zdaleka nejštědřejší, takže kdo může, snaží se tam dostat. Cestou však musí zmizet všechny doklady, které by jen potvrdily, že daní jedinci nepřichází z žádných válečných zón.

V případech, kdy se již daný jedinec zaregistroval v jakékoli jiné zemi EU, mohou Němci takovou osobu do dané země navrátit. I když lze předpokládat, že dřív či později se vrátí jako bumerang.

Již včera jste si zde mohli přečíst o tristní situaci dokonce i na hranicích v Lotyšsku, která jen odpovídá velmi podobné situaci v Polsku.

Denně zaznamenávají rekordní počty pokusů o překročení hranic, ale jisté je, že většina vetřelců nakonec hranice úspěšně překročí.

Poté se již s pomocí pašeráků vydávají přes Polsko do Německa, kde  požádají o azyl…

Východosaská vesnice Deschka má jen několik stovek obyvatel. Jako každé místo v německém pohraničí, také  Deschka obrovsky trpí současnou invazí.

Pašerácká cesta přes Bělorusko a Polsko do Saska je jednou z nejfrekventovanějších tras v celé Evropě.

Max Schreiber (Svobodné Sasko) bojuje proti této situaci. Na dotaz listu Heimatkurier řekl:

„Situace v Saském Švýcarsku a východních Krušných horách je zcela mimo kontrolu. Denně sem v průměru dorazí přes 160 lidí. Kromě toho dochází k rozsáhlým pašeráckým operacím, při kterých se několikrát týdně skládají celá nákladní auta.

Federální policie funguje pouze jako taxi a vozí lidi na úvodní recepci. V lesích najdete odložené oblečení, mobilní telefony, léky a spoustu dokladů a občanských průkazů.“

Jen v Deschce uvízne každý den několik desítek ilegálních osob – několik stovek každý týden. Zlákáni falešnými sliby vládního kartelu závislého na migraci procházejí každou hodinu davy afroarabských mužů malé město, aby požádaly o azyl ve Spolkové republice. 

Obyvatelé tím velmi trpí. Minulou sobotu 7. října byl na místě novinářský tým, aby si promluvil s obyvateli obce a informoval o situaci.

Poté, co byla před několika dny zveřejněna zpráva v Sächsische Zeitung pod názvem „Görlitz: Uprchlická krize – vesnice Deschka mezi hněvem a lítostí,“ obyvatelé zpočátku vítali novináře se zdravou skepsí.

Po krátkém rozhovoru se dohodli, že popíší situaci na místě.

Právě u mostu přes Nisu jsou několikrát denně sbírány skupiny ilegálů:

„Některé dny to začíná už v jednu hodinu ráno. Pak přijdou další a takhle to pokračuje celý den,“ hlásí očitý svědek.

„Většina z nich se pak shromáždí u hasičů, často 30-40 lidí najednou. Přímo naproti školce, kde si hrají naše vnoučata!“ pokračuje.

Zarážející je, že klasický typ pašování je stále častěji nahrazován novou taktikou. Přejezd hranic v potemnělé dodávce se stále praktikuje, ale už dávno se prosadil nový model nelegálního vstupu.

Jak uvádí místní obyvatel, pašeráci migranty na polské straně často vypouštějí z vozidel a otevřeně je posílají přes hranice pěšky.

Skutečnost, že spolková policie je na německé straně hranice téměř všudypřítomná, nevadí ani pašerákům, ani ilegálům.

Naopak, německá policie je pro vetřelce vlastně vítanou podívanou.

„Ani se neschovávají, jen přijdou za bílého dne a žádají o azyl!“ říká šokovaný obyvatel.

„V některých případech ti, kteří nedávno přišli nelegálně, prostě mluví s kolemjdoucími a přímo požadují: „Zavolejte policii, azyl!,“  pak si někde sednou a čekají,“ pokračuje.

„Tady je policie jen velká taxislužba,“ stěžuje si další obyvatel. Po vyzvednutí jdou migranti nejprve do nejbližšího prvotního přijímacího střediska, odtud do dalších distribučních zařízení poblíž Lipska a Drážďan – a poté do celé Spolkové republiky.

Dokonce si všimli, že policisté mají nyní dost práce. V rozhovoru jeden vesničan říká:

„ Minulý týden jsem odešel do práce brzy, v 6:15. Policie už stála na křižovatce se skupinou migrantů. Když jsem se zeptal, kolik jich dnes je, úředník odpověděl: Dvanáct mužů. Již dříve jsme našli 16 lidí a nyní míříme na další místo. Sedí jich tam opět pět. Manželka odchází do práce vždy v 7:15 a ráno mi napsala, že na zastávce v tu dobu už sedělo dalších šest migrantů. Tak to tady funguje každý den!“

Podle zpráv očitých svědků migranti při cestě vesnicí občas přelézají ploty zahrad a zbavují se tam starého oblečení a pasů – nechtějí přece ohrozit svůj status uprchlíka zbytečnými detaily, jako je jejich skutečná země původu.

Jeden důchodce řekl, že jednou v noci zaparkovalo sedm policejních dodávek přímo před jeho domem, aby odbavily a vyzvedly migranty. Obecně je situace ve městě velmi napjatá. 

Děti si často netroufají vyjít ven, protože se bojí budoucích kvalifikovaných pracovníků, kteří se vesnicí pohybují každou hodinu a podle místních občas i bez ptaní nocují v jejich garážích a stájích.

Děti každé ráno vidí migranty odbavované policií hned vedle zastávky, kde čekají na autobus do školy.

Tyto scény obzvlášť ničí pocit bezpečí dětí každým dnem o něco víc. I rodiče mají samozřejmě velký strach o své ratolesti. Mezitím každý obyvatel vidí, kolik peněz, energie a zdrojů se vynakládá na vetřelce.

Počínaje stálými policejními operacemi, ubytováním a administrativou a podporou cizinců, státní vláda utrácí obrovské množství peněz. Rekonstrukce školky ve městě přitom už přes deset let selhává, protože podle oficiálního vyjádření chybí finanční prostředky. 

Pro jejich vlastní lidi nejsou na místní úrovni téměř žádné peníze. V oblasti kolabují sportovní kluby a ztrácí se kultura. Mezitím místní politici píší pobuřující dopisy státním a federálním vládám, ale jako odpověď nedostávají nic jiného než mlčení a ignoraci.

Od politiků kartelových stran nelze v této otázce očekávat žádnou pomoc. I když komplexní remigrační politiku bylo možné technicky realizovat kdykoli.

Výše můžete vidět odhozený dokument, který potvrzuje, že tento mohamedán si již požádal o azyl na Slovensku. Nicméně jakmile bude prověřen na základě kontroly otisku prstů, zřejmě bude poslán zpět na Slovensko.

Všimněte si i obligátního data narození 1.1., které udávají všichni vetřelci, kteří se snaží na základě falešné identity dostat do Evropy.

Jeden obyvatel z Deschky v rozhovoru řekl: „Kdyby migranti dostávali pouze věcné dávky a museli na oplátku vykonávat užitečnou práci, ze 100 mužů by tam ještě druhý den bylo maximálně 20. Za současných podmínek je vlastně ani nemůžete vinit.“

Polsko samo umožňuje migrantům nerušeně překročit hranici do Spolkové republiky, ačkoli svou vlastní východní hranici přísně střeží. Očití svědci v Deschce řekli, že pašeráci mohou bez zábran jet až těsně před hranice, kde migranti vystoupí a dál jdou pěšky.

Pašeráky občas na zpáteční cestě vyřadí z provozu polská policie.

Polsko tímto způsobem bojuje proti pašerákům ve vlastní zemi, aniž by se ale muselo potýkat s migranty. Polské policii lze samozřejmě tuto taktiku jen stěží vyčítat, Němci si mohou za to, že jsou lákadlem pro tyto invazní jedince, sami.

Propaganda Spolkové republiky a jejích lidmi zvolených politiků v konečném důsledku působí jako jeden z nejsilnějších tahounů invaze na celém světě. Polský stát proto bude zatím argumentovat, že Německo to přesně tak chce.

A to je koneckonců pravda. Pokud by to tak Němci nechtěli, nevolili by stále dokola většinově vítače…