Itálie: Hlídač zastřelil v sebeobraně cikánského lupiče, nyní skončí na 9 let ve vězení

Zatímco násilní zločinci a teroristé dnes v pokrokářské Evropě velmi často končí namísto ve vězení na psychiatrii, jejich oběti nebo ti, kdo chtějí chránit majetek a životy, jsou odsouzeni – a mnohdy i na dlouhé roky – do vězení.

Pak se nelze divit, že mnohdy není ze strany represivních orgánů zájem stíhat zločince z řad různých obohacujících etnik. Kdo by chtěl riskovat, že zločince zabije a pak skončí na dlouhé roky ve vězení?

K podobným případům však nedochází pouze v Německu nebo Francii, ale jsou známy například i z Itálie. A nic na tom nemění ani nová vláda.

Již před časem jste si zde mohli přečíst o případu mladé ženy, která zabila severoafrického násilníka poté, co ji napadl a znásilnil. Za jeho smrt skončila na dlouhých 14 let ve vězení – a nepomohlo ani odvolání.

V dalším případě, který se dostal před soud nyní, byl hlídač, jehož úkolem bylo střežit majetek jeho zákazníků, odsouzen na 9 let do vězení za to, že zastřelil lupiče, který do něj na útěku najížděl autem…

Za úsvitu 22. dubna 2017 strážce z Citadelly zaparkoval auto a poté vystřelil na auto tří banditů, kteří předtím vyloupili bankomaty a poté do něj autem najížděli. Byl usvědčen ze smrti kočovníka Manuela Majora a musí jít do vězení. Za likvidaci cikánského zloděje při loupeži. To je italský stát.

„Pořád nevím, kdy mě přijdou odvézt do vězení. Myslím, že dnes nebo zítra, nejpozději v pondělí. V každém případě jsou to moje poslední hodiny svobody.“

„Všechno pečlivě připravuji. Objal jsem syna, koupil granule pro psy, rozloučil se s rodiči, kteří jsou oba nemocní. Nyní chci zůstat doma, vedle své partnerky: čekám s ní na příjezd karabiniérů.“

Massimo Zen, 52 let – z Cittadelly (Padova), je bývalý hlídač, který za úsvitu 22. dubna 2017 zabil cikána Manuela Majora, který prchal autem se dvěma komplici, pronásledovaný karabiniéry poté, co provedl sérii útoků na bankomaty v okolí.

Hlídač odstavil auto na silnici, a když se  bandité vydali přímo proti němu, aby ho přejeli, vypálil tři rány, z nichž jedna prošla předním sklem a zasáhla lupiče.

Kasační soud, zastupovaný právníkem Albertem Berardim, před několika dny potvrdil trest devět let a šest měsíců vězení za vraždu, přestože generální prokuratura požádala o zrušení trestu a vrácení případu k odvolacímu soudu.

Ve zdůvodnění se uvádělo: „Událost se odehrála v kontextu zákonné, i když riskantní činnosti, která vytvořila situaci, která vyžadovala reakci“. Podle soudce se však Zen mýlil a nyní musí jít do vězení.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Do toho dne jsem přes dvacet let nosil uniformu a chytal jsem zločince. Místo toho jsem teď na řadě já, abych šel do vězení a nevím, co mám čekat. Takže právě teď, spíše než strach z toho, co mě čeká, jsem zklamaný.

Zklamán spravedlností, která nebrala v úvahu situaci, ve které jsem se ocitl. Zklamaný z firmy, pro kterou jsem pracoval a která se ode mne  po přislíbení podpory odvrátila, jakmile jsem byl zbaven možnosti pracovat.

Výsledkem bylo, že jsem poslední rok a půl pobíral podporu v nezaměstnanosti. A také jsem zklamán politikou,“ řekl hlídač.

„Ve dnech po střelbě mi v novinách několik politiků deklarovalo svou solidaritu. Byli jsme ve volebním období, ale v krátké době už jejich podpora nebyla cítit.“

Dále detailně popisuje, jak incident proběhl:

„Měl jsem tu noc službu, musel jsem zkontrolovat několik společností. Zastavil jsem se, abych si promluvil s hlídkou karabiniérů, když dostali poplach, že byl napaden bankomat, a hned poté mi operační středisko hlásilo, že cílem byla i naše zákaznická pobočka.

Karabiniéři spěchali na místo a já jsem pokračoval ve svých obvyklých obchůzkách a udržoval s nimi kontakt. U čtvrtého vyloupeného bankomatu se karabiniérům konečně podaří zahlédnout bandity a pustit se do pronásledování.

Byl jsem ve Vedelagu, když jsem najednou viděl, jak se přede mnou objevili, a postavil jsem auto přes silnici, abych jim zablokoval útěk.“

„Vystoupil jsem z auta a postavil se bokem. Otázka sekund. Viděl jsem auto lupičů, jak se blíží přímo ke mně, a byl jsem přesvědčen, že mě chtějí přejet: o chvíli později jeden ze dvou přeživších nomádů přiznal, že kdyby chtěli, srazili by mě jako kuželku.

Také jsem měl dojem, že vyšel výstřel, ale ta zbraň se nikdy nenašla, a tak je to moje slovo proti jejich. V každém případě, jsem  zmáčknul spoušť dvakrát: první kulka dopadla na kapotu, druhá prošla předním sklem a zabila řidiče.“

V minulosti tvrdil, že by to všechno udělal znovu, že to byl jediný způsob, jak zastavit ty zločince, než přejedou kolemjdoucí nebo nabourají do jiného auta. Teď už si to nemyslí:

„Vzhledem k zákonům, které dnes v Itálii existují, bych se díval jiným směrem. Je to smutné, protože hlídač má povinnost pomáhat orgánům činným v trestním řízení. 

Ale protože očekávám, že mě každou chvíli vezmou do vězení, myslím, že mi rozumíte, když řeknu, že to za to nestojí.“