Kanadský premiér a jeden z čelních představitelů mladých globálních lídrů Schwabova WEF Justin Trudeau není zdaleka jediným, kdo projevuje silně fašizující tendence, které se naplno projevily při demonstracích kamioňáků. Známé jsou i informace o jeho ministryni financí, vnučce vysoce postaveného nacisty z dob druhé světové války, ale i dalších vysoce postavených představitelích Kanady, ať už v minulosti nebo současnosti.
Před časem jste si zde mohli přečíst zajímavé informace, které potvrzují, že nejenže nebyl po druhé světové válce nacismus vymýcen, ale je dokonce po celé dlouhé roky přiživován a zřejmě již nastala dokonce doba, kdy začne být oslavován. Je to zrůdné, ale mnohé tomu nasvědčuje. Nyní se objevily v této souvislosti velmi zajímavé informace také o Kanadě, která má zřejmě v oživování této ideologie svoji roli.
Prvními zahraničními bojovníky, kteří dorazili na Ukrajinu na začátku války v únoru 2022, byli Kanaďané. Prvním zahraničním důstojníkem zatčeným ruskými silami 3. května byl kanadský generál. Ačkoli Kanada je více než 6 000 kilometrů od Ukrajiny, jasně hraje v tomto konfliktu skrytou roli.
Všechny kanadské liberální vlády od začátku druhé světové války podporovaly ukrajinské Banderovce. Během druhé světové války to Kanaďané hráli na obě strany, bojovali proti nacistům, ale podporovali Banderovce. Ještě horší je, že současnou kanadskou vládu tvoří premiér Justin Trudeau, po boku banderovské asistentky Chrystie Freelandové.
Zatímco spojení mezi CIA a nacisty poznamenalo studenou válku a bylo odhaleno až v roce 1975 a skončilo prezidentem Jimmym Carterem, vazby kanadské Liberální strany na Banderovce stále pokračují.
Kanada je jedinou zemí na světě, mimo Ukrajinu, která má ministra – Banderovce.
V roce 1940, kdy bylo ve válce Spojené království, ale ne Spojené státy, kanadská liberální vláda Williama Kinga vytvořila Ukrajinský kanadský kongres (UCC), aby pomohla protibolševickým přistěhovalcům proti prosovětské Asociaci spojených ukrajinských Kanaďanů (AUUC) a Židů (Kanadský židovský kongres – CJC). Prosovětské knihovny a synagogy byly zakázány.
Liberální strana Kanadského království nebyla založena, aby podporovala individualismus proti konzervativním myšlenkám, ale proti republikánské myšlence.
Během druhé světové války byl premiér William King vysoce ceněn svými spoluobčany, ale byl vypískán svými vojáky, když je navštívil v Evropě. Liberální strana vždy obhajovala protiruské postoje, vykreslovala je jako protisovětské až do roku 1991.
Dokonce i na konci druhé světové války byla Kanada hlavním útočištěm pro Banderovce (35 000 přistěhovalců) a pobaltské nacisty. Mezi nimi byli Volodymyr Kubijovyč a Michael Chomiak, jehož skutečné jméno bylo Mykhailo Khomiak, redaktoři nejvýznamnějších nacistických novin ve střední Evropě, Krakivs’ki Visti.
Chomiak, který pracoval pod přímou kontrolou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, nikdy nepopíral svou kolaborantskou minulost. Naopak, vždy se zastával OUN(B). Přesně v tomto duchu vychoval svou vnučku Chrystii Freelandovou, současnou místopředsedkyni vlády Kanady.
Daleko od odsouzení zločinů Banderovců, začala svou kariéru jako novinářka ve věku 18 let a pracovala na Encyklopedii Ukrajiny (nyní k dispozici na internetu). Pak pro The Ukrainian News, noviny kanadských Banderovců, a The Ukrainian Weekly, noviny amerických Banderovců spojených s ABN a CIA.
Cestovala po Sovětském svazu, když se jeho existence chýlila ke konci. Sovětské úřady zpochybnily kanadskou vládu ohledně její podpory Banderovců a zakázaly jí návrat do Sovětského svazu. Po rozpadu SSSR se však stala vedoucí moskevské kanceláře Financial Times. Poté zástupkyní šéfredaktora The Globe and Mail a šéfredaktorkou Thomson Reuters Digital.
V roce 1991 polsko-ukrajinský liberální poslanec Borys Wrzesnewskyj intervenoval, aby se Kanada stala první zemí na světě, která uznala nezávislost Ukrajiny. Se svým rodinným jměním (Future Bakery) vytvořil službu, která posílala zprávy z Ukrajiny zástupcům médií. Financoval archivaci dokumentů o ukrajinských nacionalistech během druhé světové války Volodymyrem Kubijovyčem a Michaelem Chomiakem.
Je třeba připustit, že Encyklopedie Ukrajiny není vědeckým dílem, ale rehabilitací Banderovců a falzifikací historie. Kvůli svým rodinným vazbám představil Borys Wrzesnewskyi v Kanadě budoucího ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka.
V roce 1994 liberální premiér Jean Chrétien vyjednal smlouvu o přátelství a spolupráci s Ukrajinou, pro kterou od roku 1996 žádal o vstup do NATO.
V lednu 2004 se Kanada pod vedením liberálního premiéra Paula Martina podílela na přípravě „oranžové revoluce“ Washingtonem. Kanadský velvyslanec v Kyjevě Andrew Robinson zorganizoval setkání svých kolegů z 28 zemí, aby přivedl Viktora Juščenka k moci. Šlo o rozbití politiky prezidenta Kučmy, který akceptoval ruský plyn místo toho, aby upřednostňoval americký průzkum ropy v Kaspickém moři.
Kanadský velvyslanec financoval průzkum Ukrajinského centra pro ekonomická a politická studia Oleksandra Razumkova, podle kterého byly prezidentské volby zmanipulovány, dotoval také 30 000 dolary sdružení Pora! (Nadešel čas!) stratéga NATO Gena Sharpa.
Na základě Razumkova průzkumu byly zorganizovány demonstrace, volby byly zrušeny a další byly svolány. Kanada vynaložila 3 miliony dolarů na vyslání 500 volebních pozorovatelů. Druhé volby vynesly k moci Viktora Juščenka. Ten pak vytvořil svůj tým a zvolil Vladislava Kaskova (zaměstnance George Sorose a šéfa Pory!) jako svého zvláštního poradce a Anatolije Gritsenka (Američany vycvičeného vojáka a šéfa Razumkovova centra) ministrem obrany.
Liberální poslanec Borys Vrzesnewskyj byl obzvláště aktivní během oranžové revoluce; jeho sestra Ruslana měla velmi blízko k Juščenkově manželce Katarině Čumačenkové. Investoval 250 000 kanadských dolarů na podporu hnutí a využil její byt v centru Kyjeva ke koordinaci protestů mezi oběma volbami. Demonstranti z Pory! skandovali „Ka-na-da!“ a vztyčili vlajku z javorového listu.
Chrystia Freeland začala svou politickou kariéru v Liberální straně v roce 2013. Byla zvolena do parlamentu jako poslankyně parlamentu za Toronto. V roce 2014 podporovala revoluci v Kyjevě (tj. „banderovský“ převrat), s jehož hlavními aktéry se setkala. Odsoudila nezávislost Krymu a setkala se s Mustafou Džemilevem, slavným americkým špionem během studené války a vůdcem Tatarů. Prezident Vladimir Putin jí nakonec zakázal vstup do Ruska.
V roce 2015 byla liberálním premiérem Justinem Trudeauem jmenována ministryní mezinárodního obchodu, v roce 2017 státní tajemnicí a v roce 2019 ministryní pro mezivládní záležitosti s postem místopředsedkyně vlády. Od roku 2020 je ministryní financí.
V roce 2014 se konzervativní ministr zahraničí John Baird vydal na náměstí Majdan a setkal se s klíčovými vůdci protestů. Kanadská televize věřila, že poskytuje argument pro verzi prezidenta Putina, že tato revoluce byla jen západní manipulací.
Mluvčí velvyslanectví Inna Carková byla jednou z vůdčích osobností hnutí Majdan. Velvyslanectví, které se nachází vedle náměstí Majdan, bylo útočištěm pro protestující, kteří se na týden utábořili v jeho hale. Neonacistická skupina C14 se tam ukryla 18. února během masakru.
Když byl 17. července 2014 nad Ukrajinou sestřelen let Malaysia Airlines 17, Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) se sídlem v Montrealu vyslala na místo havárie čtyři inspektory. Ještě před zahájením vyšetřování zahájila Chrystia Freelandová mezinárodní kampaň na odsouzení Ruska. Později využila svého ministerského postavení k tomu, aby do ohně přilila co nejvíce oleje.
Po svržení prezidenta Viktora Janukovyče a proniknutí Banderovců k moci vytvořila Kanada operaci UNIFIER (Canadian Armed Forces Joint Task Force-Ukraine). Cílem bylo vycvičit ukrajinskou armádu a rozvíjet její vojenskou policii. Operace byla provedena pod velením Londýna a Washingtonu. To zahrnovalo nasazení 200 cvičných letounů a nesmrtícího vybavení. Skončila 13. února 2022, krátce před ruskou operací, aby se Kanada nedostala do válečné situace.
Za 8 let poskytla Kanada Ukrajině pomoc ve výši téměř 900 milionů dolarů.
V roce 2016 přijal premiér Justin Trudeau se všemi poctami Mustafu Džemileva, se kterým se již setkala jeho asistentka Chrystia Freelandová. V srpnu 2015 se stal emírem mezinárodní muslimské brigády spolufinancované Ukrajinou a Tureckem za účelem znovudobytí Krymu.
Současně Chrystia Freelandová vyjednala dohodu o volném obchodu mezi Kanadou a Ukrajinou. Když webová stránka Russia Insider v roce 2017 odhalila kriminální minulost jejího dědečka a její stále úzké vazby na Banderovce, popřela fakta a odsoudila ruskou „propagandu“.
27. února však vystoupila se skupinou Banderovců OUN(B) během demonstrace proti ruské agresi. Fotografie, kterou sama zveřejnila, byla rychle odstraněna z jejího účtu na Twitteru (viz foto na konci článku).
V reakci na ruskou vojenskou operaci Kanada a její partneři v NATO změnili svůj rozpočet tak, aby poskytli 500 milionů dolarů ukrajinské armádě, včetně Banderovců. Již dodala kulomety, pistole, pušky, 1,5 milionu nábojů, ostřelovací pušky a různé související vybavení (14. února), brýle pro noční vidění, přilby a neprůstřelné vesty (27. února), 100 bezzákluzových děl Carl Gustav M2 a 2000 nábojů 84 mm munice (28. února) a asi 1600 plášťů na ochranu proti šrapnelům (1. března). Bylo také odesláno 4500 raketometů M72 a 7500 ručních granátů, stejně jako předplatné komerčních satelitních snímků v hodnotě 1 milion dolarů (3. března), kamery pro sledovací drony (9. března), houfnice M777 a související munice, stejně jako další munice pro protitankovou zbraň Carl Gustav M2 (22. dubna), 8 obrněných vozidel v komerčním modelu a servisní smlouvu na údržbu a opravy přepravovaných speciálních kamer dronem (26. dubna) a začalo to s výcvikem ukrajinských vojáků v zacházení s houfnicemi M777.
2. března nechal Justin Trudeau podepsat dvacet zemí (včetně ČR) deklaraci odsuzující ruské dezinformace. Jde především o to, zabránit šíření pravdivých informací o ukrajinských a kanadských Banderovcích.
10. března se Kanadě podařilo přimět třicet zemí, aby podepsaly druhou, velmi orwellovskou deklaraci, která vítá západní cenzuru Russia Today a agentury Sputnik, dvou ruských veřejnoprávních médií, ve jménu svobody tisku.
Od té doby, co se Banderovci dostali k moci v Kyjevě, Kanada uvalila sankce na více než 900 lidí a ruských společností nebo členů ukrajinské opozice. Na tento seznam přidala osoby blízké ruskému prezidentovi a jeho rodinným příslušníkům.
Navzdory svým principiálním prohlášením ve prospěch rovnosti všech lidí Kanada bezvýhradně podporovala Banderovce, hlasatele rasové nadřazenosti Ukrajinců nad Rusy, ale i nad dalšími národnostními menšinami, které žijí na území Ukrajiny…
