„I ekonomická válka potřebuje potravu pro děla“: Co se píše v Rusku o sankcích EU na plyn, ropu a další komodity?

„I ekonomická válka potřebuje potravu pro děla“: Co se píše v Rusku o sankcích EU na plyn, ropu a další komodity?

Nejprve chci upozornit případné cenzory na to, že článek se zabývá především ekonomikou a je v něm uveden pohled na sankce z druhé strany, tedy z Ruska, které sankce poškodí nesrovnatelně méně než EU. Nejde tedy o článek, který by jakkoli schvaloval válku.

A nyní už konkrétně. Sankce proti Rusku nejvíce poškozují EU, ale EU již i přesto pracuje na 6. sankčním balíčku.  Ekonomika většiny zemí EU se má především stát potravou pro děla v ekonomické válce. A  dodávám, že i součástí Velkého resetu, který má vést k razantnímu zchudnutí mas. A jak všichni víme, právě státy EU jsou jednou z laboratoří globalistů.

V hodnocení evropských sankcí se v ruském článku zmiňuje zejména Německo. To, že článku figuruje, ovšem není nic podivného, tak jak bylo hegemonem třetí říše, je jím i v případě té čtvrté. Uvědomte si, že loutky v lokajských evropských vládách jen poslušně plní zadání Berlína, Bruselu a Washingtonu. A dokonce věřím, že v soutěži o nejloutkovější vládu EU by ta naše s přehledem vyhrála.

Navíc připomínám, že zásobníky plynu na našem území patří Německu, takže naše energetická politika do značné míry závisí právě na německé.

V EU roste tlak na sankce na ropu a plyn i z Ruska. Kromě toho stále neexistuje dohoda o tom, zda reagovat na ruské požadavky platit za plyn rubly, protože Evropská komise uvedla, že reakce na ruské podmínky by byla porušením sankcí EU proti Rusku. V týdeníku ruské televize ruský korespondent nemilosrdně nazval tyto problémy jejich pravým jménem, přičemž se věnuje zejména Německu, coby hegemonu EU.

Dále již doslovně článek z ruských médií:


Evropané jsou stále nerozhodnuti, zda platit za ruský plyn v rublech. Jsou příliš zaneprázdněni vymýšlením nového, šestého balíčku sankcí proti Rusku. Ani protesty, zbídačení vlastního obyvatelstva, rychlý růst cen topení, benzínu a potravin je nemohou zastavit.

Moskva bez obalu prohlásila: pokud se neplatí v rublech, není plyn. Zatím jen několik evropských zemí souhlasilo s tím, že budou platit za plyn v rublech a nebudou ničit své ekonomiky. Jedná se o Maďarsko, Bulharsko, Moldavsko, Srbsko a Arménii.

Zpráva našeho korespondenta v Německu:

Proč Steinmeier tak ponížen? Od úterního večera, kdy vyšlo najevo, že německému spolkovému prezidentovi nebylo dovoleno cestovat do Kyjeva, němečtí politici a média analyzují důvody diplomatické demarše. Steinmeier sám to nekomentoval, omezil se na fakta. „Můj kolega a přítel, polský prezident Duda, nedávno navrhl, abychom navštívili Kyjev společně s prezidenty Lotyšska, Litvy a Estonska a vyslali signál evropské solidarity s Ukrajinou. Byl jsem připraven, ale zřejmě musím vzít na vědomí, že to nebylo v zájmu Kyjeva,“ řekl politik.

Jak on, kmotr současného ukrajinského režimu, ponížil své ochránce? Byla připomínána Steinmeierova podpora Nord Streamu 2, jeho kontakty s Moskvou a Steinmeierova formule v jeho jménu pro realizaci minské dohody nenáviděné v Kyjevě.

„Tuto urážku, která má politicko-historické pozadí, interpretuji jako emocionální reakci ukrajinského vedení, která nepomáhá ani jedné straně,“ řekl předseda CDU Friedrich Merz.

Na druhou stranu by se Zelenský stěží odvážil urazit Německo bez konzultace s Washingtonem – přímo či nepřímo – jak ukazuje polská účast na provokaci. A samozřejmě skutečným cílem nebyl Steinmeier, ale jeho stranický kolega Olaf Scholz. Německý kancléř nechce jít do války, a pokud máme věřit hlavnímu diplomatovi EU Borrellovi, pak Evropa definuje proces, do kterého je zapojena na Ukrajině, jako její válku – bez eufemismů.

Prvním obviněním proti Scholzovi je, že nechce poslat těžké zbraně na Ukrajinu. Skupina Reinmetall se rozhodla vydělat nějaké peníze navíc a udělala kancléři medvědí službu tím, že oznámila světu, že má na skladě pět desítek zastaralých tanků Leopard 1 a asi 60 také starověkých bojových vozidel pěchoty Marder, a že tato zařízení mohou být stále používána. Tato zpráva vyvolala velké vzrušení mezi koaličními partnery, kteří požadují od Scholze zelenou pro dodávky.

„Kancléř je pod rostoucím tlakem kvůli své zdrženlivé ukrajinské politice – v Bruselu a v Berlíně. V koalici vypukla vzpoura. V řadách partnerů tiché a extrémně slabé hlavy vlády roste nedostatek porozumění,“ píše Der Spiegel.

„Poškozujeme naši pověst v očích všech našich sousedů. Musíme konečně začít poskytovat Ukrajině to, co potřebuje, včetně těžkých zbraní. A Německo musí přestat blokovat energetické embargo, zejména na ropu a uhlí,“ řekl Anton Hofreiter, předseda výboru EU v Bundestagu.

Němečtí Zelení byli tak aktivní, že se během týdne objevily zvěsti, že se Německo chystá poslat vybavení na Donbas, zejména proto, že se vojenské transporty ve skutečnosti pohybovaly někam na východ, takže guvernér Mykolajivské oblasti vzrušeně tweetoval, že německé tanky se opět budou pohybovat přes Ukrajinu a střílet na Rusy. Obrazy, které ukrajinského politika tolik inspirovaly, zřejmě daly kancléři tak ponurý pocit, že prozatím dal rozhodné „ne“.

„Dovolte mi, abych se ještě jednou vyjádřil velmi jasně. Jsem ohromen tím, kolik lidí dokáže něco rychle vygooglit a okamžitě se stát odborníky na zbraně. Samozřejmě, že v takové situaci bude vždy někdo, kdo řekne: Chci, aby se události vyvíjely tímto způsobem. Ale rád bych některým z těchto kluků a dívek řekl: Vládnu zemi právě proto, že nedělám věci tak, jak byste chtěli, aby byly,“ zdůraznil Scholz.

Je jasné, že Scholz myslí „chlapcem“ zástupce Hofreitera. Ale myslel tím i „dívčí“ ministryni zahraničí Baerbockovou? Mimochodem: Ne všichni Zelení jsou proti Scholzovi. Jeho nečekaným spojencem v otázce dodávek těžkých zbraní byl jeden z jeho vůdců, ministr hospodářství Habeck. Jak se dalo očekávat, ke Scholzovi se připojil i respektovaný křesťanskodemokratický premiér Saska Michael Kretschmer. „Překročili bychom hranici, kdybychom dodali tanky nebo letadla nebo dokonce zřídili bezletovou zónu. Tato linie musí být zachována,“ řekl.

Ústupkem „válečné straně“ bylo Scholzovo rozhodnutí okamžitě zvýšit výdaje na obranu o dvě miliardy eur – z velké části na nákup zbraní pro ukrajinskou armádu, které nevyžadují zdlouhavý výcvik. Aby však pan Scholz uspokojil druhou poptávku, potřebuje mnohem více peněz a především to, co má nejméně k dispozici – čas. Partneři volají po energetickém embargu. V případě uhlí bylo rozhodnuto – dovoz má být zastaven od poloviny srpna – ale jak žít bez ruské ropy?

„Nyní začínáme pracovat na šestém sankčním balíčku. S embargem na oleje. To znamená, že jsme již začali pracovat na dosažení konsensu a doufám, že to tentokrát vyjde,“ řekl litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.

Určitě to bude fungovat. Ve skutečnosti v zemi, jejíž diplomacii vede pan Landsbergis, vše již fungovalo, ale o litevském průmyslu nebylo dlouho slyšet a občané jezdí do Běloruska natankovat.

Dá se říci, že Německu, jeho ekonomice a jeho soukromým domácnostem se takové vítězství nad Rusy nebude líbit. OPEC navíc tento týden těžce zklamal; Organizace zemí vyvážejících ropu nebude schopna kompenzovat stažení Ruska z trhu a ratingová agentura Moody’s očekává, že cena ropy v tomto případě okamžitě vzroste na 160 dolarů za barel. Berlín chce vypracovat postupnou strategii postupného vyřazování ruské ropy, ale zatím jsou to jen slova.

Situace na trhu s plynem je ještě nejistější a hrozí rozdělením EU – termín přechodu na rubl se blíží. Evropská komise vydala tento týden prohlášení, že to porušuje sankční politiku EU, jejímž cílem je devalvovat ruskou měnu. Lze jen říci: Ano, EU má s touto částí sankcí velký problém.

„Rakousko není jediné, kdo je proti plynovému embargu. Německo, Maďarsko a další členské státy EU mají stejný názor. Na druhé straně Rakousko spolu se státy EU silně podporuje sankce proti Rusku. Ale sankce by měly Rusko zasáhnout tvrději než EU,“ řekl rakouský kancléř Karl Nehammer.

„Pro nás existuje červená čára: energetická bezpečnost Maďarska. Proto jsme se rozhodli, že nemůžeme podepsat sankce proti ropě a plynu,“ řekl maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.

Pokud se zastaví dodávky ruského plynu, německá ekonomika ztratí v příštích dvou letech kolem 220 miliard eur. Ztratila by je také, kdyby našla jakousi náhradu za ztracená množství, protože nikdy nebude tak nízká cena, jakou může Gazprom nabídnout. LNG z Austrálie nebo Kolumbie nemůže stát stejně jako plynovod z Ruska. Mimochodem, Čína ve srovnání s předchozím rokem více než pětinásobně zvýšila své nákupy LNG, takže zde bude také bitva o plyn z Kataru. Celkově jsou přísná sebekázeň a šetrnost klíčem k jejich přežití v nadcházejících letech.

„Žádám všechny, aby přispěli k úspoře energie. Jako vodítko bych se pokusil ušetřit 10 procent, to je proveditelné. Pokud vytopíte svůj byt a večer zatáhnete závěsy, můžete ušetřit až 5 procent energie. A pokud snížíte pokojovou teplotu o jeden stupeň, je to asi 6 procent. Samozřejmě, že to není tak pohodlné, ale nikdo nezmrzne. Situace, kdy se vyskytnou problémy s dodávkami nebo společnosti musí zavřít, by byla noční můrou hospodářské politiky,“ řekl Robert Habeck, ministr hospodářství a vicekancléř Spolkové republiky Německo.

Vyzývá své spoluobčany, aby téměř každý týden šetřili, se stejnou frekvencí, s jakou tak činí například Velká Británie. Aby udržela sankční mánii na kontinentu, National Grid slibuje, že zvýší tranzit plynu vyrobeného v Norsku. A Británie už má palivovou krizi. Inflace exploduje a v březnu dosáhla 7 procent. To se nestalo za posledních 30 let. A to platí pro celou Evropu.

„Inflace v březnu vzrostla na 7,5 procenta z únorových 5,9 procenta. Ceny energií od začátku války vzrostly a nyní jsou o 45 procent vyšší než před rokem,“ uvedla Christine Lagardeová, prezidentka Evropské centrální banky.

„Vrchol naší prosperity jsme pravděpodobně opustili už dávno. Situace je stále obtížnější. Nejen já, jako vůdce opozice, ale i spolkový kancléř Olaf Scholz, to musí říci obyvatelstvu,“ je přesvědčen Friedrich Merz.

Konec éry prosperity, je legrační, že tuto diagnózu dělá multimilionář a předseda strany CDU, který zastupuje zájmy středního a velkého byznysu. Ale v podstatě je to tak, veřejný pesimismus. Inflace v Německu je již spotřebiteli vnímána jako 14 procent, což je dvakrát více, než ve skutečnosti je, což znamená, že míra frustrace roste rychleji, než klesá skutečná životní úroveň. A to na mysl přicházejí různé nešťastné myšlenky.

„Co je dnes dvojí metr? Je to otázka odsouzení ruského útoku, ale odmítnutí plynového embarga. Jde o odsouzení války v Evropě, ale přehlížení války ve zbytku světa. Odsuzují ruskou propagandu, ale mlčí o válce v Iráku, která byla založena na lžích. Je to o démonizaci Putinova plynu, ale plazení se před Emiráty. A v každém případě musíte přiznat, jak jste byli oklamáni Putinem, přehnanými požadavky Ruska a ruskou duší samotnou,“ píše Süddeutsche Zeitung. Citát z německých novin zní jako výzva k zamyšlení nad vlastními chybami.

A samozřejmě můžete přemýšlet, ale nemůžete nic změnit. Pád je pocit, který se pomalu šíří v německé společnosti. Situace se Steinmeierem, neustálé obviňování kancléře Scholze ze slabosti, rozkol v koalici, tlak na ty, kteří vidí Němce jako spojence – postupně člověk chápe vlastní roli v konfliktu mezi Západem a Ruskem. Řečeno bez obalu, i ekonomická válka potřebuje potravu pro děla.


Tolik článek, který se sice věnuje především Německu, ale totéž platí i pro další lokajíčky Berlína, Bruselu a Washingtonu, kteří odmítli ruský plyn v situaci, kdy jej nelze ničím nahradit. Idioti se možná střelili do vlastní nohy, aniž by tím skutečně trefili nepřítele, na něhož údajně mířili.

Na druhé straně to však spíš vypadá tak, že šlo o záměr, jak realizovat hlavní cíle Velkého resetu globalisty plánovanou likvidací střední třídy…

 

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 12 Průměrně: 4.9]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tyto stránky využívají soubory cookies, další informace naleznete zde.

View more
Přijmout