To je samozřejmě otázka. Netroufám si hovořit do geopolitických hrátek, ale dlouhodobě mi vadí postoje politiků k různým konfliktům po celém světě. Pokud by se ke všem konfliktům stavěli stejně, vlastně by ani nebylo o čem psát. Než půjdeme na Ukrajinu, podívejme se nejprve jinam.
Po celém světě se totiž válčí. A není žádným tajemstvím, že tyto války, při nichž jsou okupovány či jinak vojensky napadány suverénní země, západním politikům nijak nevadí. Aktuálně je například na západě okupována Sýrie Tureckem, tedy členem NATO. I když tam občas turečtí vojáci pozabíjí nějaké ty civilisty a navíc v místech soustřeďují hrdlořezy z ISIS, vše se děje s tichým souhlasem západních zemí či dokonce jejich podporou.
Saúdská Arábie už nějakou dobu páchá genocidu v Jemenu. To jen proto, že daná komunita vyznává jinou větev islámu než ten jejich sunnitský. Na toto páchání genocidy ještě západní země – včetně ČR – dodávají Saúdské Arábii zbraně. Minulá vláda dokonce uzavřela s SA nadstandartní smlouvy. Tato země má k demokracii velmi daleko, páchá genocidu na cizím území – přesto je údajně náš spojenec.
Jako další pokrytectví západu můžeme uvést nedávné boje v náhorním Karabachu, tedy mezi Arménií a Ázerbájdžánem. O tom, jaká zvěrstva páchali muslimští vojáci – tedy Turci s Ázerbájdžánci – jste si mohli přečíst zde, zde nebo zde. A pozor, některá videa nejsou pro slabé povahy. Západ se postavil právě na stranu hrdlořezů. Ázerbájdžánu dodala i naše vláda zbraně na vraždění arménských civilistů. Ostatně, Al Hamajda měl s ázerbájdžánským vůdcem nadstandartní vztahy. Muslimští hrdlořezové pozabíjeli v poměrně krátké válce tisíce Arménců a zničili i několik tisíciletých křesťanských kulturních památek.
A tak bychom mohli pokračovat i v případě některých afrických zemí, kde se aktuálně válčí i za hranicemi sousedů, aniž by se o to jakákoli západní země zajímala.
Mohli bychom se ovšem také ptát proč Kosovo, kde neproběhlo žádné referendum, se mohlo odtrhnout a proč Krym s referendem se odtrhnout nemohl. Otázek by byla spousta a celý článek by na to nestačil.
Špatné je JAKÉKOLI vraždění civilistů. A je úplně jedno, jestli jsou vražděni pod záminkou „dovozu demokracie“, kdy jde zpravidla o získání nerostného bohatství země a ustavení loutkové vlády, či zda jde předně o vyvražďování jinověrců nebo zda jde třeba o čistě imperiální choutky.
Ovšem pokud by se svět stavěl ke všem stejně, pak by možná bylo i toho vraždění méně. A jsme zpět u Ukrajiny. Jak známo, tak východní oblasti byly podobně jako Krym přičleněny k Ukrajině až za SSSR. Je zajímavé, že se náhle upřednostňuje rozhodnutí tehdejšího politbyra před zájmy občanů. To si asi jen málokdo uvědomuje.
A nyní jen zdánlivě odbočím. Vzpomeňme na doby Československa. Je jedno, ve kterou dobu a za jaké vlády. Československo až do roku 1993, kdy se rozpadlo, bylo dvojjazyčné. Na území dnešní ČR se ve školách učila čeština, na území Slovenska slovenština. Na úřadech v ČR byla úřední čeština, na Slovensku slovenština. Když se kdokoli přestěhoval z jedné části do druhé, musel se přizpůsobit druhému jazyku, což nebyl problém, neboť jsme vyrůstali ve dvojjazyčném prostředí.
A nyní si představte, že by tehdy Slovákům zakázali hovořit slovensky jinde než doma. Tedy slovenštinu by za Československa mohli používat jen v soukromí, ale ne ve škole, na úřadě a neslyšeli by ji ani v televizi. Představte si, že by náhle museli přejít na češtinu. Všude. Šílené, že? Samozřejmě, nikdo normálně myslící by s něčím podobným nemohl souhlasit. A jistě by byly očekávané i mohutné protesty a nepokoje.
Jenže přesně to se stalo na Ukrajině. Na východě vzali lidem jejich rodný jazyk.
Podívejte se na mapku a sami uvidíte, že zejména Krym a Doněck jsou de facto územím s téměř výhradně ruskojazyčným obyvatelstvem. V minulosti proto bylo povoleno v části Ukrajiny, která ovšem nikdy v reálu ukrajinská nebyla, hovořit rusky, což byl jejich rodný jazyk.
Dne 25. dubna 2019 Ukrajina schválila zákon o diskriminaci východní Ukrajiny, ve které se mluví převážně rusky. Podle jazykového zákona je používání ukrajinského jazyka na celém území Ukrajiny povinné při výkonu pravomocí veřejných orgánů a místních samosprávných orgánů, jakož i v jiných oblastech veřejného života, jak jsou definovány v tomto zákoně.
To vyvolalo separatistické hnutí, které Putin uznal a Západ se záměrně snaží utlačovat lidi v těchto oblastech, aniž by jim uznal právo na zachování jazyka.
Dvoj či vícejazyčných států je spousta. Dříve jsme i my v jednom takovém státě žili a většině z nás to připadalo normální. Pokud zůstaneme v Evropě, pak bych ještě upozornila třeba na dvojjazyčnou Belgii nebo vícejazyčné Švýcarsko. Tam také lidem nikdo nebrání používat na veřejnosti jejich rodný jazyk. Samozřejmě nehovořím o přistěhovalcích, ti se vždy musí přizpůsobit. Jenže ruskojazyčné obyvatelstvo žije na východě Ukrajiny po staletí. Žili tam jejich předci za dob, kdy tam ještě žádná Ukrajina nebyla.
Pokud budete brát lidem jejich jazyk, tedy to základní co je identifikuje s jejich předky, tak se budou bránit. A přesně to se stalo záhy po majdanském puči. Jen těžko lze odhadnout, co by se stalo, kdyby měly uvedené oblasti svoji vlastní suverenitu. Možná by dnes byl na Ukrajině klid a mír…
Děkuji za krásně napsaný článek.
Je to škoda, že Kyjevští upřeli svou pozornost na občany, jejichž mateřštinou je ruština.
“ Vřeť každému srdce po jazyku jeho. “
Nevím kdo to napsal, ale jak se někomu sáhne na mateřštinu , začnou se dít věci.
Ten jazykový zákon byl zbytečný. Už proto, že na Ukrajině žije několik národů a Tatar se s Litevcem domluví právě rusky.
Kdyby raději věnovali pozornost svým oligarchům a korupci, udělali by líp.
Nakonec každého nejvíc zajímá, jestli si může koupit něco na zub. A je mu úplně fuk, jestli mu babka prodá pirožek rusky, anebo ukrajinsky. ( Aspoň já si to myslím. )