Šílenství nezná mezí: Klimaalarmisté by chtěli přehradit Beringův průliv

Klimatičtí šílenci mají stále zvrácenější nápady, když vymýšlí, jak odvrátit ono imaginární „nebezpečí.“ Dosud patřilo k těm nejšílenějším stínění slunce, které by na naší planetě mohlo způsobit dokonce i permanentní „dobu ledovou.“

Tyto experimenty – podobně jako mnoho jiných – se již provádí, i když spíš ve formě dočasné, takže stínění může mít jen krátkodobý efekt na počasí.

Jiné zásahy mají například za cíl odsávání CO2 a jeho převádění do speciálních podzemních zásobníků.

Posledním šíleným nápadem – a vzhledem k možným důsledkům snad i zatím nejšílenějším – je přehrazení Beringova průlivu.

Nedávná studie s názvem „Konstruované uzavření Beringova průlivu může zabránit převrácení AMOC“ si v poslední době získává hodně pozornosti. Na toto téma byla napsána i kniha.

Ve studii se navrhuje fyzické uzavření Beringova průlivu – 80 km široké oceánské brány mezi Aljaškou a Ruskem – pomocí série přehrad, které by manipulovaly s velkoplošnou oceánskou cirkulací a „stabilizovaly“  AMOC.

AMOC je Atlantická meridionální převrácená cirkulace a klimaalarmisté často tvrdí, že je na pokraji kolapsu, což je samozřejmě jen další z jejich mnoha bludů, které se nakonec nikdy nesplní.

Léta nám tvrdili, často apokalyptickým tónem, že AMOC je na pokraji kolapsu. Titulky varují před blížícími se zlomovými body, dobami ledovými v Evropě a nevratným klimatickým narušením.

Přesto v tomto stejném intelektuálním ekosystému nyní nacházíme návrhy na záměrné zasahování do globální oceánské cirkulace blokováním hlavní oceánské brány.

Takže stejná komunita, která považuje oceánskou cirkulaci za jemně vyvážený systém, který by se mohl zhroutit při mírných sladkovodních poruchách, je zřejmě spokojená s fyzickým přerušením významné mezioceánské výměny.

Je těžké tyto postoje smířit. Někdo by řekl, že musí být blázni.

Pokud je AMOC skutečně tak křehký, proč by někdo uvažoval o uzavření klíčové složky globálního oceánského systému?

Dokonce i v rámci jejich vlastní studie výsledky nejsou příliš uklidňující. Článek připouští, že uzavření Beringova průlivu může AMOC buď stabilizovat nebo destabilizovat, v závislosti na podmínkách.

Takže navrhovaná intervence v kostce:

• možná pomůže
• možná nic nezmění
• mohla by situaci zhoršit
• záleží na načasování, počátečních podmínkách a předpokladech modelu

Šílenci, kteří tento nesmysl prosazují, si říkají „vědci.“ Alespoň je lépe patrné, jací „myslitelé“ se mezi klimaalarmisty najdou.

Autoři se snaží normalizovat rozsah projektu porovnáním s existující infrastrukturou:

„Stavební výzvy jsou na úrovni již dokončených megaprojektů,“ uvádí se ve studii.

Toto srovnání však poněkud pokulhává. Mluvíme o:

• 80 km dlouhé bariéře
• v arktických podmínkách
• přes mezinárodní hranici
• rušení globální oceánské cirkulace
• s málo pochopenými ekologickými důsledky

Dokonce i autoři přiznávají: „Očekáváme, že BSD bude mít velký dopad na regionální ekosystém.“

To je podceněné. Beringův průliv není jen kanál: je biologickým a fyzickým úzkým místem spojujícím tichomořský a arktický systém. Blokování by změnilo:

• transport tepla
• distribuci slanosti
• toky živin
• námořní migrační trasy

A tyto dopady by nezůstaly jen regionální.

Co se stane, když cíleně narušíte globální systém? Článek se téměř výhradně zaměřuje na chování AMOC. Ale klimatický systém není stroj založený na jedné proměnné.

Zvažte jen několik možných důsledků:

1. Arktické změny zesílení

Blokování relativně čerstvého přítoku do Pacifiku by mohlo změnit stratifikaci Arktidy a potenciálně ovlivnit tvorbu arktického mořského ledu nepředvídatelnými způsoby. Může to být ale dobré pro podnikání s klimatickou katastrofou.

2. Pacifická zpětná reakce

Voda, která už nevstoupí do Arktidy, nezmizí. Zůstane v tichomořském systému, což může ovlivnit tamní cirkulační vzorce. Bude se zahřívat nebo ochlazovat? Kdo ví?

3. Zpětnovazební kaskády

Oceánská cirkulace je složitý propojený systém. Změníte jen jednu bránu a riskujete:

• posuny bouřkových stop
• změny srážkových vzorců
• úpravy chování ENSO

4. Ekologické narušení

Beringův průliv je významným migračním koridorem mořského života. Blokování přináší okamžité biologické důsledky, které nejsou v modelovacím rámci vůbec řešeny.

Tento článek zapadá do rostoucího trendu: jak se klimatické projekce stávají stále více alarmujícími, navrhované intervence jsou stále extrémnější.

Zachycování uhlíku. Řízení slunečního záření. Teď oceánské přehrady. Každý krok se vzdaluje pozorování a přibližuje se manipulaci na úrovni systému založeného na modelech, které – i podle jejich vlastního přiznání – obsahují významné nejistoty. Je tu jistá ironie.

Bylo nám řečeno, že:

• klimatický systém je velmi citlivý
• malé poruchy mohou vyvolat zlomové body
• nejistota vyžaduje naléhavé kroky

A přesto nám jsou jedním dechem předloženy návrhy na přepracování planetární oceánské cirkulace pomocí hrubých modelů, které ani nedokážou rozlišit upravovaný útvar.

To není opatrnost. To je přehnaná sebedůvěra bez důkazů.

Než někdo začne kreslit plány přehrady v Beringově průlivu, možná stojí za to položit jednodušší otázku:

Pokud plně nechápeme, jak systém nyní funguje, co vlastně zlepšujeme tím, že ho nutíme chovat se jinak?

A mezitím nějaký další blázen řekne, že musíme zablokovat slunce….