Jak jistě víte, tak právě rozvrácení Libye a s tím související vražda Kaddáfího otevřely cestu invazi z Afriky do Evropy. Za dob vlády Kaddáfího neprošla přes Libyi ani noha, ovšem po jeho odstranění se z Libye stal doslova průchoďák pro celou Afriku. To se odrazilo i na tom, že za těch 10 let se jen do Itálie dostal touto cestou více než milion Afričanů. Ti se samozřejmě rozptýlili po celé Evropě a invazní tok dosud neskončil, naopak, poslední rok výrazně zesiluje.
Asi každý, kdo pečlivě sleduje politiku a ví, jaké mají globalisté záměry s Evropou, měl od začátku jasno, že odstranění Kaddáfího se týkalo mnohem víc Evropy než Libye. Ostatně, podíl Sarkozyho na jeho vraždě je dnes již zcela nezpochybnitelný. Co ví ovšem jen málokdo, je také podpora Kataru, který samozřejmě musí podobné kroky, podporující islamizaci Evropy, podpořit. Vždyť Katar patří spolu se Saúdskou Arábií a Tureckem k hlavním sponzorům islamizace Evropy. To vše samozřejmě probíhá i s aktivní podporou EU.
Postupně nyní vyplouvají na povrch informace, které ukazují, jak to ve skutečnosti s odstraněním Kaddáfího před 10 lety bylo. Pravdu nám osvětlí dokument, který dokazuje, že za vraždou stál nejen Sarkozy, ale také Katar.
Co asi stojí v dokumentu, který nese podpisy prezidenta republiky a emíra, dokumentu, který je natolik citlivý, že jeho čtení (jeho francouzskou kopii) nelze povolit, když novinář, který touží dělat svou práci, požádá o jeho přečtení? Podle překladu provedeného na žádost Blastu se oběd, jehož se 20. října 2011 účastnil Sarkozy a katarský emír, zaměřil také na svržení plukovníka Kaddáfího!
Diskuse tak nezůstala pouhými úvahami o jídle: Nicolas Sarkozy tehdy skutečně souhlasil s uspořádáním operace, jejímž cílem bylo zavraždit libyjského diktátora. A dokumenty zveřejněné Blastem jdou ještě dále: na oplátku – jak zápis naznačuje – emír slíbil financovat celou válku! Ve zprávě, která byla novinářům poskytnuta, je také uvedena částka – 300 milionů eur. Shodou okolností tato částka odpovídá výdajům, které Francii vznikly v Libyi během operace Harmattan, podle odhadu, který na konci října 2011 uvedl Gérard Longuet, tehdejší ministr obrany.
„Cílem nebylo dostat se k libyjskému plynu, ale destabilizovat potenciálního konkurenta, přičemž Katar se současně snažil o spolupráci s Alžírskem,“ řekl serveru Blast další zdroj blízký Kaddáfího rodině.
A konečně, vypuknutí demonstrací v Benghází dne 17. února 2011, po zatčení právníka v oblasti lidských práv, usnadnilo realizaci plánu, který byl podle tohoto dokumentu dříve vypracován v Elysejském paláci.
Od té doby osnovatelům vraždy Kaddáfího vše hrálo do karet: katarská televizní stanice Al-Džazíra poskytla zpravodajství a organizovala rozsáhlou mediální manipulaci oznámením masakrů, při nichž se údajně armáda provinila útoky na civilní obyvatelstvo; tuto neověřenou informaci, která měla připravit půdu pro vytvoření veřejného mínění, dál věrně předával Bernard-Henri Lévy, samozvaný mluvčí povstalců. Země byla záhy napadena, daleko nad rámec mandátu uděleného OSN. Francie pak vstoupila do hry výcvikem a vyzbrojováním islamistických milicí, aby jim umožnila převzít moc…
