Japonsko zpřísňuje už i tak velmi přísný azylový zákon, promigrační neziskovky protestují

Jak známo, tak Japonsko nebylo nikdy velkým příznivcem přijímání cizinců na své území. Muslimové v zemi sice žijí, nicméně v přepočtu na počet obyvatel je jich tam méně, než například u nás. Navíc jde v drtivé většině případů o rodilé Japonce, kteří se z nějakého důvodu shlédli v islámu a konvertovali. Ostatně, o islámské komunitě v Japonsku a tamních mešitách jsem již psala zde.

Tak, jako jsou promigrační neziskovky v Evropě nebo USA, najdou se i v Japonsku, stejně jako sluníčkáři, kteří mají zájem o multikulturní společnost. Právě ti proti zákonu, který ztěžuje možnost získání azylu, nyní protestují.

Promigrační neziskovky v Japonsku reagovaly pobouřeně na návrh zákona vlády v Tokiu. S novelou imigračního zákona chce liberálně demokratická vláda kolem premiéra Jošihida Sugy umožnit deportace a omezit dlouhodobé věznění cizinců v migračních zařízeních.

Japonská televizní stanice NHK oznámila, že od začátku parlamentních debat v polovině dubna došlo k demonstracím a stávkám. Kromě toho neziskovka „Síť solidarity pro migranty“ předložila petici se 106 800 podpisy požadující zrušení návrhu zákona. Parlament ji může schválit dnes.

Jedno z nových opatření stanoví, že orgány mají možnost deportovat žadatele o azyl, pokud jim bude třikrát nebo vícekrát odepřen status uprchlíka. Poté by se vrátili z ostrovního národa do svých domovských zemí. Podle Organizace spojených národů je to však nezákonné, protože mezinárodní právo zakazuje deportaci žadatelů o azyl do země, kde by mohli čelit pronásledování.

Ve srovnání například s Německem přijímá Japonsko jen velmi málo tzv. „uprchlíků“. V posledních několika letech bylo přijato přibližně jedno procento žádostí. V roce 2020 získalo status uprchlíka 47 osob. Na přelomu roku bylo v zemi údajně nelegálně asi 83 000 lidí.

Například v Německu požádalo ve vykazovaném roce 2020 o azyl více než 122 000 přistěhovalců, tj. od ledna do prosince. Z toho 43 procent bylo přijato a získalo statut uprchlíka. Mnoha odmítnutým žadatelům o azyl je však rovněž přiznán status tzv. „strpění“, s nímž může zůstávat v zemi ještě dlouhé roky.

Švédsko je nejvstřícnější evropskou zemí s více než 160 000 tzv. „uprchlíky“. Podle ministra pro migraci Morgana Johanssona se nyní Švédsko musí vrátit ke standardům, které jsou standardy „většiny ostatních zemí EU“, protože současná levicová koalice čelí před volbami v příštím roce tvrdé opozici.

K výše uvedenému jen dodávám, že právě onen zmíněný statut uprchlíka je to, co může postihnout i nás. Vzhledem k tomu, že máme schválený tzv. Globální kompakt o uprchlících, jsme případně povinni ty, kdo získají statut uprchlíka, přijímat. Jak sami vidíte, tak Německo i Švédsko jej vydají kdekomu, pak se může totéž dít i u nás, zejména za případné vlády s účastí Pirátů.