Možná většina z vás netuší, že k zemím, které jakkoli omezily islám, právě Japonsko, o němž se to často tvrdí, nepatří. Skutečně protiislámské zákony platí zejména v Angole, kde jsou nejradikálnější, mešitu si tam muslimové postavit nesmí a legálně praktikovat islám také ne. Stop islámu vyslovila i Barma nebo Indie. Z těchto zemí násilné muslimy vyhání, zatímco celý západ je zve s otevřenou náručí. A jako malou „perličku“ nakonec bych jen dodala, že mnozí muslimové, vyhnaní z Indie, se vydali do Evropy, proto jsou například v počtu přijatých azylantů v loňském roce ve Švédsku na prvním místě Indové, ovšem nejde o hinduisty….
Ale nyní se vrátíme do Japonska, o němž vznikl jakýsi mýtus, že je tam islám zakázaný. To pramení zřejmě z faktu, že v Japonsku prostě musíte pracovat. A muslim v zemi káfirů pracuje legálně jen tehdy, když má větší požadavky na životní standart, než jaký mu zajistí dávky, jež sám muslim považuje za džizju (daň bezvěrců nadřazeným muslimům).
V Japonsku dlouho pracovní síly nechyběly, migrace do země tak prakticky téměř neexistovala. Nyní se však vše otočilo a Japonci hledají pracovní síly. Jakékoli, tedy i z islámských zemí. Pro muslimy pak musí být Japonsko velkou výzvou, islamizovat tak populačně početnou zemi nebude přece jen tak jednoduché, jako islamizovat relativně malé Švédsko nebo Rakousko…
Každý pátek proudí desítky muslimských mužů a žen do mešity v nenápadné čtyřpatrové budově v Beppu, městě s horkými prameny na Kjúšú, nejjižnějším ze čtyř největších japonských ostrovů.
Mnozí z nich jsou studenti, kteří studují v blízkosti Ritsumeikan Asia-Pacific University (APU) a pracují na částečný úvazek v hotelech po celém městě. Jiní přišli jako pracovní síly na rybolov a do loděnic, neboť stárnutí a zmenšující se místní populace již vede k nedostatku pracovních sil v některých oborech činnosti.
Řady muslimů se v posledních letech rozrostly, protože vláda se snaží přilákat více zahraničních pracovníků a studentů.
Počet muslimů žijících v Japonsku – i když je stále na celkový počet obyvatel relativně malý (v Japonsku žije více než 126 600 000 obyvatel) – se v posledním desetiletí více než zdvojnásobil, ze 110 000 muslimů v roce 2010 na 230 000 muslimů na konci roku 2019 (včetně asi 50,000 japonských konvertitů).
V zemi už je dokonce více než 110 mešit. „To je vítaná změna,“ poznamenává Muhammad Tahir Abbas Khan, šéf Muslimské asociace Beppu (BMA). V roce 2001, kdy poprvé přijel z Pákistánu jako postgraduální student, bylo v zemi pouze 24 mešit a ani jedna mešita na Kjúšú.
Tokyo Camii, Mešita Okachimachi, mešita Otsuka, mešita Nagoya a Dar al Arqam Masjid jsou jedny z nejoblíbenějších a nejdůležitějších mešit.
Tolik tedy k islamizaci další země, která je součástí západního světa. K tomu jen dodám, že je přesto v Japonsku v přepočtu na počet obyvatel mnohem méně muslimů, než u nás. A zajímavé je, že také u nás za posledních asi 10 let vzrostl počet muslimů o cca 100%.
Trend islamizace celého západního světa je tak více než alarmující, přičemž ani jedna země, hlásící se k „pokrokovému západu“ nehodlá islám nijak výrazně omezit. Výjimkou je Slovensko, které má zákony nastavené tak, že se tam islám zatím nedá legálně praktikovat. To se však může – třeba na nátlak EU – kdykoli změnit.
