Pro úplnost jen dodám, že k činu došlo v Austrálii a muslim má francouzské občanství, nicméně jeho původ je podobně, jako v případě jemu podobných „Francouzů“, severoafrický. Francie má celkově s muslimy velké problémy, denně tam dochází k lokálním drobným útokům – pobodání, častým pokusům o teroristický útok a pouličním rebeliím. Před pár dny se chystaly útočit muslimky marockého původu, nicméně také prezentované jako Francouzky. Jednalo se o pět žen, hlásících se k ISIS. Jim podobných radikálních skupin je ovšem plná Francie.
Ale vraťme se zpět do Austrálie. Tam čistě náhodou narazila mladá Britka a její krajan na „Francouze“, jehož původ je samozřejmě v jedné z bývalých francouzských kolonií. Na celém případu pak shledávám jako nejšílenější reakci matky oběti…
Vrah během útoku a zatčení křičel „Alláhu akbar“, ale teroristická stopa byla vyloučena. Ostatně, tak je tomu v poslední době velmi často, pak lze totiž docela jednoduše odvést pozornost od faktu, že se jedná jako vždy o islámský terorismus. Povšimněte si, že také mainstream záměrně – informuje-li o podobných útocích – se slovu „islám“ nebo „muslim“ záměrně vyhýbá.
Rosie Ayliffe, matka oběti, si myslela, že její 20letá dcera Mia Ayliffe-Chung bude během dovolené bezpečně cestovat po Austrálii. Ale v roce 2016, když se Mia pokusila prodloužit vízum a musela pracovat 88 dní na farmě, následovala katastrofa.
Čtyři dny poté, co se Mia přestěhovala do hostelu v Home Hillu v Queenslandu, kde si našla práci na farmě cukrové třtiny, byla smrtelně pobodána francouzským občanem Smailem Ayadem, 29 let.
Další mladý britský batůžkář Tom Jackson později svým zraněním podlehl. Vrah ho pobodal, když se snažil Miu chránit.
Nyní probíhá soud s vrahem, přičemž matka oběti je – zdá se – s vraždou vlastního dítěte smířena a ke zločinci necítí zášť. Miina matka uvedla: „Než jsem se dostala k soudu, napsala jsem tento dopis Ayadově matce:
Rodinní příslušníci přítomní u soudního dvora by nám rádi vyjádřili nejhlubší soustrast. Chápeme, že vaše utrpení se neliší od našeho a neobviňujeme vás. Pokud byste se chtěli setkat a promluvit si s rodiči zavražděné dívky, byla bych ráda, kdyby se to stalo.“
Ayadova matka ovšem nebyla přítomna u soudu…
Matka oběti dále uvedla:
„Nic nemůže zvrátit to, co se tu noc stalo. Přeji však této osobě (čímž má na mysli vraha své vlastní dcery) a jeho rodině jen klid, protože jakmile si tato osoba uvědomí, co udělal, jeho vnitřní utrpení bude horší než cokoli, co mu bude vnuceno.“
Upozorňuji, že nejde o první případ, kdy rodiče oběti islámského vraha nelitují jen své mrtvé dítě, ale také rodiče vraha a dokonce vraha samotného. Právě fakt, že je někdo schopen se takto shovívavě dívat na vraha vlastního dítěte nám názorně ukazuje, jak silně už dlouhodobá propaganda multikulturalismu a falešné pseudohumanity zasáhla západní společnost.
Není přece možné odpustit podobný čin, vykonaný ve jménu Alláha, v rozmyslu a bez afektu. Vždyť právě těchto činů jejich pachatelé nikterak nelitují, naopak, předpokládají, že se za vraždu káfirů dostanou do nebe. A stejně zřejmě smýšlí i rodiče těchto vrahů, pro něž je často jejich syn, který zavraždil káfira, hrdinou…
