Před pár dny přišlo to, co se už nějakou dobu dalo očekávat. Všechny tyto země si už dlouhodobě nejsou schopny ohlídat vlastní hranice, což vede k tomu, že jsou nebývale přetíženy stávající invazí. O situaci v jednotlivých zemích jsem zde psala mnohokrát, nicméně Itálie za ministra vnitra Salviniho zcela jasně ukázala, že hlídat hranice možné je. Ovšem vlády, které jsou u vesel v těchto zemích v současné době, případně vlády předchozí, nijak výrazně invazi nebránily.
Ministři vnitra pěti středomořských zemí, které se nachází v přední linii masové invaze do Evropy, chtějí, aby jejich partneři z EU sdíleli břemeno spravedlivěji.
„Už nemůžeme být trestáni za naši zeměpisnou polohu,“ řekl v sobotu Maltský ministr Camilleri a shrnul svůj postoj a postoj svých kolegů z Kypru, Řecka, Itálie a Španělska poté, co se setkali v Aténách.
Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas se připojili k části schůzky, Schinas koordinuje práci komise na revizi paktu Evropské unie o migraci a azylu.
Ministři Kypru, Řecka, Itálie, Malty a Španělska vytvořili v loňském roce skupinu „MED 5“ ve snaze prezentovat jednotnou frontu a ovlivnit nový pakt EU.
Jejich požadavky jsou trojí: lepší spolupráce se zeměmi Afriky, Středního východu a jižní Asie, odkud pochází většina žadatelů o azyl směřujících do Evropy; větší ochota ostatních členských států EU přijímat nově příchozí; a centralizovaný evropský repatriační mechanismus, na který bude dohlížet výkonná komise EU.
Jihoevropské země s rozsáhlým pobřežím nesly hlavní tíhu přicházejících žadatelů o azyl, kteří doufají, že vstoupí do EU. Většina vetřelců směřujících do Evropy cestuje lodí po námořních pašeráckých trasách, a to buď z tureckého pobřeží na nedaleké řecké ostrovy, nebo přes Středozemní moře ze severní Afriky.
Ministři jednali o tom, zda Turecko sehrálo aktivní úlohu při nasunování vetřelců do Evropy v rozporu s migrační dohodou mezi EU a Tureckem v roce 2016.
Kyperský ministr vnitra Nikos Nouris uvedl, že většina vetřelců přicházejících do jeho země přichází ze severní části ostrovního státu, kontrolované Turky. Vyzval Turecko, aby přijalo inspekce na svém jižním pobřeží ze strany agentury Frontex.
V loňském roce turecký prezident řekl, že jeho vláda už nebude odrazovat vetřelce od pokusu překročit hranici do Řecka.
Je logické, že tento požadavek přerozdělování je namířen právě na země, které zatím nejsou zaplaveny masovou invazí (tedy i na nás). K uvedeným pěti středomořským zemím se rády přidají země jako Německo, Francie, Švédsko nebo Rakousko, což jsou zároveň země, které se o svoji „zátěž“ už mnohokrát chtěly dělit (otázka je, zda se třeba už dávno nedělí).
Předpokládám, že v době konání květnového sociálního summitu, který by měl po 4 letech od schválení uvést v platnost Evropský pilíř sociálních práv, dojde také k jednání kolem migračního paktu EU a jeho závěrečnému schvalování. Sjednocení sociální politiky, potažmo i dávek, zajistí efektivnější přerozdělování, takže vetřelcům už bude celkem jedno, kam budou přiděleni.
Očekávám, že ke schválení paktu dojde v nejbližší době, kdy je drtivá většina lidí zaměřena na úplně jiné informace a je tedy šance, že schvalování podobných dokumentů bude projednáno za nezájmu veřejnosti.
