Paradoxem pak je, že jsou to právě Němci, kdo se snaží vehementně tento fakt zakrýt třeba tím, že jistí „aktivisté“ požadují, aby se v případě informování o zločinech těchto muslimských rodinných klanů mlčelo o tom, že se jedná právě o muslimské klany. Informace tak prý mají být podávány tak, aby bylo nejasné, kdo za zločinností zejména ve větších německých městech stojí, kdo ji organizuje a vydělává na ní.
Zprávy německé televize Spiegel TV o klanové kriminalitě v zemi byly mediální skupinou považovány za „rasistické“, protože se zaměřovaly na arabské a blízkovýchodní zločinecké skupiny. New German Media Professionals udělil Spiegel TV cenu „Zlaté brambory“ za zobrazování muslimských vetřelců v negativním světle, prohlásili, že tam byl příliš velký důraz na tuto skupinu.
„Pointa je, že zprávy o organizovaném zločinu v německých médiích a zejména na Spiegel TV jsou zkreslené, stigmatizující a rasistické,“ uvedla německá promigrační mediální skupina.
Jednou z jejich stížností je, že Spiegel TV údajně omezuje své zprávy o organizovaném zločinu téměř výhradně na klany. To by vyvolalo dojem, že „mafiánské sdružení v Německu jsou především arabské rodiny nebo Romové“. Statistiky Federálního kriminálního policejního úřadu ukazují, že pouze 8 procent organizovaného zločinu lze připsat klanové kriminalitě.
Pokud jsou však klany aktivní, například v Berlíně a Severním Porýní-Vestfálsku, představují neúměrné množství trestné činnosti. Hlavní berlínský prokurátor Ralph Knispe letos prohlásil, že klany jsou velkou součástí berlínského kriminálního problému, proto policie zabavila 77 jejich nemovitostí ve snaze je finančně udusit.
Mezi další významné zločinecké skupiny v Německu patří Vietnamci, Čečenci, Albánci, Rusové a existuje široká síť italských mafiánských spolupracovníků. Německé motorkářské gangy také přispívají k některým organizovaným zločinům v zemi, ale Němci představují velmi malý podíl organizovaného zločinu v poměru k jejich velkému podílu na obyvatelstvu.
Existuje až 200.000 lidí působících v arabských klanových strukturách v Německu, i když mnozí z nich nejsou aktivní v trestné činnosti. Klanové skupiny jsou také zodpovědné za krádeže, vydírání a vraždy v rámci gangů. Kriminalita klanů také roste, v Severním Porýní-Vestfálsku, které je vnímáno jako hot-spot pro Středovýchodní klany, evidují 30 procentní nárůst trestných činů spáchaných klany v roce 2019.
New German Media Professionals také kritizoval Der Spiegel za to, že termín „klan“ je vyhrazen pro Araby a Romy a žádné jiné skupiny. Organizace také poukazuje na významné německé rodiny, vlastnící soukromé podniky, jako je klan Aldi, klan Bertelsmann nebo klan Hohenzollern, které nejsou nikdy v této souvislosti zmíněny.“
Tento argument nebere v úvahu několik rozdílů. Za prvé, jsou to soukromé a legální podniky nebo šlechtické rodiny. Aristokratické rodiny mohou být předmětem vlastní formy kritiky, ale nejsou známé vydíráním, vraždami nebo obchodováním s drogami. V zemích, jako je Itálie, není také nikdo, kdo by o soukromých rodinných podnicích hovořil jako o mafiích, protože mafie je zločinecká organizace a rodinné podniky jsou zcela zjevně zcela jiným subjektem. Stejně tak v Německu je nereálné označovat bratry Aldi, kteří jsou malou, ale bohatou rodinnou jednotkou, jako zločinecký klan.
Kromě toho jsou blízkovýchodní, romské a arabské klany ve své struktuře jedinečné. Tyto klany jsou často rozlehlé a mohou zahrnovat až 1000 rodinných příslušníků, přičemž všichni pracují společně, zatímco například němečtí členové motorkářského gangu většinou nemají žádné příbuzenské vazby. Ve skutečnosti neexistuje žádný „klan“, o kterém by se dalo mluvit, pokud jde o německé motorkářské gangy, ačkoli mezi některými členy mohou existovat nějaké volné rodinné vazby, ale určitě neexistují desítky nebo stovky rodinných příslušníků, kteří by v těchto ganzích spolupracovali.
V Berlíně žije asi 20 rodin, jejichž příchod lze vysledovat zpět k útěku z libanonské války v sedmdesátých letech. Mnozí přijeli do Německa přes východní Berlín a požádali o azyl v západním Berlíně nebo se zaregistrovali jako studenti a nikdy neodešli.
V době pádu Berlínské zdi v roce 1989 přicházelo do sjednoceného hlavního města ročně asi 20 000 občanů, pocházejících z uvedené oblasti. Mnozí, bez státní příslušnosti a neschopní legálně pracovat, se obrátili ke zločinu.
Mnozí z těchto zločinců se se neobjevili v žádné statistice. Policie se jednoduše „dívala jinam“ a záměrně tak zločinnost přehlížela, protože se jednalo o etnické menšiny. V mnoha případech policie prokázala neochotu zatýkat členy klanů z obavy z nařčení z rasismu.
Invaze z Blízkého východu zcela proměnila německou metropoli na berlínské zločinecké území. Většinu berlínského organizovaného zločinu ovládají klany mocných rodin, které přišly koncem sedmdesátých let z Libanonu. Tyto klany „arabské mafie“ se specializují na majetkovou trestnou činnost a obchod s drogami.
V Berlíně je zhruba 30 zločineckých muslimských rodinných klanů, z nichž každý má až 500-1000 členů, přičemž 10% všech členů je v daném okamžiku zapojeno do závažné trestné činnosti. Provozování drogových obchodů a kuplířství prostitutek, stejně jako vlastnictví legitimních pouličních podniků, jim vydělá desítky milionů eur ročně nejen v Berlíně, ale i v dalších velkých evropských městech.
Německo není jedinou zemí, která čelí problému blízkovýchodních klanů. Nedávno zástupce švédského náčelníka národní policie Mats Löfving řekl, že v zemi působí 40 zločineckých klanů. Řekl, že se zločinci přestěhovali do Švédska za účelem získání moci, vydělávání peněz a dalšího rozšiřování jejich zločineckých syndikátů.
„Tyto klany přijely do Švédska výhradně organizovat zločin. Pracují na vytvoření moci, páchají značné násilí a chtějí vydělat peníze. A dělají to prostřednictvím drogových trestných činů, násilných trestných činů a vydírání,“ řekl Löfving.
