Dr. Vernon Coleman: Úmyslně ničí ekonomiku

V dalším článku upozorňuje dr. Vernon Coleman na politiku, jejímž cílem je záměrná destrukce ekonomiky. I když se zaměřuje na „domácí“ – tedy britskou – politiku, lze to převést i na politiku EU, která je takřka totožná.

To, co se nyní děje, je záměrné a řízené a plně to zapadá do ničivé klimatické a migrační politiky, která je cílena na destrukci rozvinutých zemí.

Jak správně upozorňuje dr. Coleman, tak politici, kteří k této destrukci aktivně přispívají, jsou jen loutkami. A je úplně jedno, zda hovoříme o Starmerovi nebo von der Leyenové.

„Spojené království směřuje k zorganizované ekonomické katastrofě s recesí, depresí a všeobecným zoufalstvím,“ říká Dr. Vernon Coleman. Následný chaos, chudoba a bezdomovectví prospívají spiklencům.

Ekonomika je ničena vysokou inflací, nízkými úrokovými sazbami a rostoucími daněmi, což prospívá těm s dluhy – jako je vláda – a zároveň poškozuje ty s úsporami.

Dále již dr. Vernon Coleman:

Svět směřuje ke katastrofě: recesi, poté depresi a pocitu zoufalství, jaký dosud nebyl zaznamenán. Všechno je to samozřejmě úmyslné. Zničení ekonomiky je řízeno s velkou přesností.

Ve Spojeném království se ministryně financí, soudružka Reevesová, ze svých chyb poučila a proto je bude opakovat, dokud britská ekonomika nebude v troskách.

Inflace je příliš vysoká (a pravděpodobně ve střednědobém a dlouhodobém horizontu poroste) a úrokové sazby se musí zvyšovat, takže místo toho klesají, aby z toho měli prospěch ti s dluhy (např. vláda) a aby byli poškozeni ti s úsporami.

Ve Spojeném království žije z univerzálního úvěru více než 1,2 milionu žadatelů o dávky v zahraničí a toto číslo roste. Nemoci (z velké části samodiagnostikovaná „úzkost“ nebo „porucha autistického spektra“, obavy, které podporují politici, novináři a členové velmi oprávněné královské rodiny) stojí 212 miliard liber ročně a stále rostou.

Daně prudce rostou a byrokracie se zvyšuje, takže nezaměstnanost v roce 2026 nevyhnutelně dosáhne rekordních maxim. Miliony lidí s diagnózou „autistického spektra“ nebo „trpících“ úzkostí se spokojí s tím, že žijí z dávek, místo aby si vydělávali na živobytí prací.

Nyní je oficiálně možné trpět onemocněním v rámci autistického spektra zvaným „dysforie citlivosti na odmítnutí,“ což je samodiagnostikovaná porucha, která se objevuje, když je člověk odmítnut nebo kritizován.

Myslím, že by bylo těžké najít na světě někoho, kdo netrpí poruchou v rámci autistického spektra.

Parazitický stát se neustále rozrůstá a finanční zabezpečení mají pouze ti, kteří od státu dostávají peníze. Emigrace prudce roste, ačkoli emigranti, kteří opouští zemi, nejsou ani ti, kteří pracují pro stát, ani ti, kteří pobírají dávky.

(Ti, kdo mluví o klesajících číslech čisté migrace, si pravděpodobně neuvědomují, že je to jen proto, že počet lidí opouštějících zemi se nyní blíží počtu přicházejících.)

Jediní lidé, kteří si mohou dovolit mít více než jedno dítě, jsou miliardáři a samoživitelky. Lidé pobírající dávky tvoří novou „střední třídu.“ Dřívější střední třída byla degradována. Šest milionů Britů s prací by se mělo lépe, kdyby se vzdali práce a místo mezd či platů přijali státní dávky.

Ve Spojeném království příští volby vyhrají ti (státní úředníci a lidé pobírající dávky), kteří jsou na vládě závislí. (Soudruh Starmer to ví a pravděpodobně nakonec vytvoří vládu se Zelenými a liberály. Každý daňový poplatník by si pak měl sbalit kufry a odejít. Zelení mi připadají jako nejděsivější, nejarogantnější, nejrepresivnější a nejzmatenější skupina lidí na světě.)

Globální ceny ropy a plynu jsou nízké, ale díky vládní politice jsou náklady na energie v Británii vyšší než kdekoli jinde na světě. (Doslova) Miliony lidí si nyní musí vybrat mezi nákupem jídla a zahřátím.

Loutkáři jsou nepochybně velmi spokojeni se soudruhem „Free Suits“ Starmerem, který s nadšením pokračoval a urychloval destrukci započatou jeho předchůdci.

Starmerův zjevný naprostý nedostatek smyslu pro morálku a nedostatek inteligence byly pravděpodobně zodpovědné za to, že si vybral otřesného a nedůvěryhodného Mandelsona (byl v úzkém vztahu s Epsteinem) za britského velvyslance ve Spojených státech.

Výběr jeho nevoleného kamaráda a finančního podporovatele za generálního prokurátora byl promyšlenou urážkou britského lidu.

Soudruh Starmer a jeho tým museli být jediní lidé v Británii, kteří považovali Mandelsona za důvěryhodnou osobu vhodnou pro pozici velvyslance.

Kolegové soudruha Starmera, neschopní, egocentričtí a zaměření na peníze (a s Mandelsonem mají až příliš mnoho společného), se potáceli od jednoho skandálu ke druhému a výsledkem je, že chudoba a bezdomovectví jsou dnes běžnější než předtím, než se odporný soudruh Starmer vtěsnal do domu číslo 10 na Downing Street.

Spiklencům, kteří tahají za nitky soudruha Starmera, je to jedno, protože chaos, nepředvídatelnost, válečné štvání, nestabilita, zjevná neschopnost a všeobecný strach jsou vodou do jejich mlýna.

V praxi samozřejmě moc nezáleží na tom, za čí nitky spiklenci tahají. V USA se zdá, že Trump vládne s pomocí různorodé skupinky rodinných příslušníků a obchodních partnerů. Je pochybné, že by se věci lišily, kdyby se do toho zapojili profesionální politici.

Myslím, že by bylo pošetilé si na minutu představit, že Trump a jeho okolí mají nějaké skutečné slovo v důležitějších oblastech americké politiky. Trumpovi je dovoleno hrát si s cly, předvádět se a vydělávat peníze na prezidentském úřadu. Skutečná politická rozhodnutí se dělají daleko od Oválné pracovny.

V Británii nyní neexistuje slušná zdravotní péče a starší lidé v nemocnicích jsou jednoduše a běžně vražděni, aby se jich zbavili. Bezdomovectví a chudoba prudce rostou. Pronajímatelé, zahlceni regulacemi a daněmi, to vzdávají, a tak se dostupnost nemovitostí k pronájmu rychle zmenšuje.

Členové královské rodiny (kteří mají dostatek domovů na to, aby vyřešili nedostatek bytů v zemi a zvládli bezdomovectví) se stěhují z Londýna do silně chráněných enkláv. Vilém Chamtivý a jeho rodina se stěhují do dobře chráněného opevnění.

Získali obrovské množství pozemků, které dříve využívala veřejnost, postavili oplocení, cedule a nevyhnutelné bezpečnostní kamery. Vykopali zákopy, umístili policejní hlídky a vyhlásili kolem svého pozemku rozsáhlou uzavřenou zónu, v níž varují ty, kteří se odváží vstoupit na oplocený pozemek, že budou zatčeni podle zákona o závažné organizované trestné činnosti a policii.

Zabraná plocha se rovná trojnásobku velikosti parku St. James‘ v Londýně. Vilém, pokrytec světového formátu, který, jak se zdá, tráví většinu času vyděláváním dalších peněz, zavřel dětské centrum environmentální výchovy a vystěhoval dvě rodiny z chat, které považoval za příliš blízko svého opevněného sídla.

Proč Vilém cítí potřebu všech těchto opevnění kolem dalšího domu? Očekává snad válku nebo nějaké povstání? Pokud vím, ani on, ani jeho rodina nebyli napadeni ani ohroženi.

Karel Pokrytec, kterého odmítám nazývat králem, opustil Buckinghamský palác (na jehož vylepšování britská veřejnost utrácí přes 300 milionů liber), aby žil v jednom nebo více ze své rozsáhlé sbírky paláců, sídel a domů za Londýnem, z nichž mnohé vlastníme a platíme my (ačkoli to, co patří královské rodině a co patří britskému lidu, se zdá být záhadou).

Mnoha lidem se zdá, že Karel opustil svou skutečnou roli Obránce víry a stal se imámem na částečný úvazek, amatérským rabínem a bezvousým prorokem. Je příliš arogantní, příliš hloupý a příliš odtažitý na to, aby si uvědomil, že ho nikdo nebere vážně.

Jak ho může někdo brát vážně, když létá po celém světě v soukromých tryskáčích, žvaní o globálním oteplování a všem ostatním říká, co musí a nesmí dělat?

Možná by našel vnímavější publikum, kdyby létal komerčními letadly (a létal méně) a kdyby přestal mít četu služebnictva, která mu žehlí tkaničky a mačká zubní pastu na kartáček. Jeho komentáře o rakovině byly blahosklonné a žalostně odtrhnuté od reality.

Stojí za to si připomenout, že král Edward VIII. byl velkým přítelem Adolfa Hitlera. K jeho abdikaci vedlo jeho otevřené přátelství s nacisty a skutečnost, že byl sympatizantem a kolaborantem, nikoli jeho sňatek s rozvedenou Američankou. Klíčové slovo bylo a je „otevřené.“

Když si uvědomíme, že německý původ britské královské rodiny byl ke konci první světové války skryt (aby se zmírnily rozpaky), je přirozené se zamýšlet nad minulými i současnými vazbami královské rodiny. Karel se jistě spojil se spiklenci, kteří nás vedou k Velkému resetu.

Královská rodina se má zmenšovat, ale to jednoduše znamená, že na balkóně Buckinghamského paláce stojí méně loutek. Británie má stále příliš mnoho lidí, kteří tak či onak žijí z daní daní. A proč země potřebuje tolik princů a princezen?

Cena těchto pokryteckých parazitů stále prudce roste, protože nacházejí nové způsoby, jak převést zbývající bohatství národa do svých přeplněných kapes.

Nyní se mluví o branné povinnosti a dobře propagované války, které se mění ve třetí světovou válku, ještě více zvýší ceny potravin a ropy. Nyní je nezákonné podporovat lidi a politiku, s níž stát nesouhlasí.

Naši vlastní politici (ne Rusko ani Čína) jsou naším největším nepřítelem a největší hrozbou pro naši svobodu a lidstvo.

Jsme povzbuzováni k nenávisti k našim vládám, abychom přijali světovou vládu, kterou spiklenci plánují. V Británii se mi těžko vyhýbá závěru, že celkovým cílem vlády je vyvolat občanské povstání, aby mohla zavést stanné právo a odstranit poslední zbytky naší svobody.

Všechno se to děje velmi rychle. A většina lidí to buď neví, nebo se zdá, že jim to nevadí. Plýtvání státními úředníky, válka, neudržitelné důchody pro státní úředníky, absurdně nafouknuté platy pro státní úředníky a systém dávek, který má lidi odradit od práce, to vše ničí ekonomiku.

A konečně, vzpomeňte si na Josepha de Maistre, který po revoluci v roce 1789 hovořil s markýzou de Costou. Řekl toto: „Madam, musíme mít odvahu si to přiznat: dlouho jsme nechápali revoluci, jejíž jsme byli svědky; dlouho jsme ji považovali za událost. Mýlili jsme se: je to epocha.“