Velký podvod s nulovými uhlíkovými emisemi

Klimaalarmisté nám neustále tvrdí, že jimi prosazovaná solární a větrná energie je „uhlíkově neutrální,“ což je stejný podvod jako jejich tvrzení, že jde o energii zelenou, tedy ekologickou.

O tom, jak moc jsou solární a zejména větrné elektrárny neekologické, jste si zde mohli přečíst již opakovaně. Stejně tak se již opakovaně potvrdilo, že jde o zdroje neefektivní.

A další lží, která se využívá pro prosazení klimatické agendy a podporu větrné a solární lobby, je tvrzení, že tyto „obnovitelné“ zdroje energie jsou uhlíkově neutrální, protože nevytváří žádné emise CO2.

Na zásobách kovů, minerálů a paliv nezbytných pro výrobu zařízení a infrastruktury „zelené“ energie není nic obnovitelného.

Větrné a solární systémy, miláčci bruselské energetické politiky, jsou prezentovány jako zdroje energie, které nevypouští oxid uhličitý.

Jejich výroba, přeprava, instalace, údržba a likvidace jsou však energeticky náročné a vypouštějí velké množství oxidu uhličitého, stejně jako prakticky každý jiný průmyslový podnik.

Měď pro rozvody a elektrická přenosová vedení se těží a taví pomocí fosilních paliv. Přeprava a instalace těchto systémů vyžaduje nákladní automobily s dieselovým pohonem a další těžké stroje.

Baterie používané k zálohování nespolehlivých větrných a solárních systémů vyžadují lithium, kobalt a nikl, to vše se těží za podpory spalovacích motorů a často eticky pochybnými metodami.

Ocel moderních větrných turbín a masivních pilířů, které je podpírají, jsou kovány ve vysokých pecích na bázi uhlí. Gigantické čepele jsou vyrobeny ze skelných vláken a pryskyřic se surovinou získanou z ropy.

Základy pro tyto kolosy vyžadují obrovské množství cementu, při jehož výrobě se uvolňuje značné množství CO₂.

Čína produkuje více než 80 % světového polykrystalického křemíku, který tvoří solární panely. Polysilikon se často vyrábí v blízkosti uhelných elektráren, protože výrobní proces vyžaduje příliš mnoho energie.

Takže když je v kalifornské poušti nebo na německém poli instalován čínský solární panel, dorazí s obrovskou uhlíkovou stopou. Uživatelé solárních panelů ve skutečnosti vyvážejí své uhlíkové emise do Číny, zatímco se poplácávají po zádech za svou ekologickou ctnost.

Producenty těchto komponentů jsou i další země z Asie, jako je Malajsie, Vietnam, Thajsko a Kambodža. Většina solárních panelů rozmisťovaných v USA a Evropě je z Číny nebo z uvedených zemí.

Žádný poctivý inženýr by neoznačil větrnou a solární energii za „bezuhlíkové.“

Cena za tuto zelenou fasádu je břemenem, které klimaalarmisté odmítají uznat. Tyto zdroje energie se neobejdou bez dotací a ve většině zemí, kde jsou ve velkém zaváděny, jsou zároveň vysoké ceny energií.

Tvrzení, že tyto „zelené“ technologie jsou levné, jsou podpořena cenovou kalkulací, která nebere v úvahu náklady na drahé záložní napájení a technické složitosti, které přinášejí do energetických systémů.

Spotřebitelé platí za obrovské náklady na dotace, modernizaci infrastruktury, skladovací systémy a alternativní výrobu energie pro období bezvětří a bez slunce.

Zářným příkladem státu, kde dominuje solární a větrná energie, je Kalifornie.

Kalifornii také sužují výpadky proudu a nouzové situace v síti, zejména v obdobích vysoké poptávky. Provozovatelé sítí museli vydávat opakovaná varování a prosit obyvatele, aby snížili spotřebu elektřiny a vyhnuli se postupným výpadkům proudu.

Každý ocelový nosník, měděná cívka a solární panel vyprávějí skutečný příběh: fosilní paliva jsou stále páteří moderní elektřiny – dokonce i v takzvaných obnovitelných systémech, které nemohou fungovat nezávisle na nich.

Pokud tedy někdo hovoří o větrných a solárních elektrárnách jako o zdrojích „čisté energie,“ pak jednoduše lže….