Tucker Carlson se tentokrát sešel se senátorem Ronem Johnsonem, který je iniciátorem „vzpoury“ části republikánů proti Trumpovu „velkému krásnému zákonu.“ Hlavním důvodem je, že neřeší to, co je již nyní jasné: země směřuje k neodvratnému krachu.
To, že USA už nějakou dobu spějí ke krachu je všeobecně známo, nicméně asi jen málokdo tuší, jak moc je situace tohoto západního hegemona tristní.
Americká ekonomika je tikající časovaná bomba – a senátor Ron Johnson si není jistý, kolik času ještě zbývá.
Všechno to vede k jedné věci: bezohledným vládním výdajům.
Amerika se topí v dluzích ve výši 37 bilionů dolarů a senátor Johnson říká, že se „blížíme k bodu, odkud není návratu.“
To je varování, které by se podle insiderů DC nikdy nemělo dostat na veřejnost.
Senátor Ron Johnson se posadil s Tuckerem Carlsonem a rozhovor začal okamžikem, který odhalil, jak bezradný Kongres ve skutečnosti je, pokud jde o americké finance.
„Jen jsem se zeptal svých kolegů: ‚Hele, ví někdo, kolik jsme loni celkem utratili?‘ Mrtvé ticho,“ řekl Johnson.
Pokračoval: „Pochopte, že federální vláda je největší finanční entitou na světě. Teoreticky jsme 535 členů představenstva. A nikdo ve skutečnosti neví, kolik federální vláda utratila, protože o tom nikdy nemluvíme.“
„Tento nedostatek odpovědnosti,“ vysvětlil Johnson, „umožnil Kongresu v tichosti přesunout téměř bilion dolarů výdajů (na věci, které by měly být volitelné) do kategorie povinné, takže už nejsou přezkoumávány nebo diskutovány.“
Pak vyložil matematiku. A tato čísla, která by měla vyděsit každého Američana:
- Výdaje v roce 2019: 4,4 bilionu dolarů
- Výdaje na rok 2024: Více než 7 bilionů dolarů
- Předpokládané výdaje v roce 2025: 7,3 bilionu dolarů
- Aktuální výnosy: Přibližně 5,1 bilionu dolarů
- Strukturální deficit: Přibližně 6 %
- Roční schodek: Zhruba 2,2 bilionu dolarů
To je tedy 66% nárůst výdajů za pouhých šest let.
„Jsme zadluženi téměř 37 biliony dolarů,“ varoval Johnson. „Utrácíme 7 bilionů dolarů a CBO (Kongresový rozpočtový úřad) předpokládá, že v příštích 10 letech přidáme k dluhu dalších 22 bilionů dolarů.“
A to v případě, že se nic nepokazí. „Pokud se úrokové sazby začnou plížit nahoru… jen jeden procentní bod, přidejte další 4 biliony dolarů,“ řekl.
Carlson se zeptal, co to všechno znamená v reálném světě. Johnsonova odpověď byla jednoduchá: méně peněz v kapse. Řekl, že inflace je PŘÍMO spojena s nadměrnými vládními výdaji.
„Dolar, který jste drželi v roce 1998, má dnes hodnotu pouze 51 centů,“ řekl – číslo, které Carlsona viditelně ohromilo.
Johnson se tím nezastavil. „Dolar, který jsme drželi v roce 2019, má dnes hodnotu pouze 80 centů.“
Jinými slovy, „tichá daň.“
Takže za pouhých šest let se vaše kupní síla propadla až o 20 %. Pokud nejste jedním z mála, jejichž příjem držel krok s inflací, pociťujete její dopady dost tvrdě.
Co se tedy stane, když dluhová bomba konečně vybuchne?
Johnson to nepřikrášlil: „Nebude to příjemné… Bude to bolestivé,“ varoval.
„Pokud žijete z různých transferových plateb nebo různých typů sociálních dávek, nemusíte je dostat,“ vysvětlil Johnson.
„Nebudete si moci si půjčit více peněz, takže budete muset vzít peníze, které utratíme za jiné vládní programy, a použít je na obsluhu dluhu. Musíme to splatit – pokud nechceme jít do úplného bankrotu,“ pokračoval.
Carlson mu skočil do řeči: „A to je místo, kde prostě říkáte Japonsku, Číně, Německu a všem ostatním, kteří si koupili tyto dluhopisy, jako bychom neplatili.“
„Ano,“ odpověděl Johnson. „A to by byl konec řady,“ řekl.
„Což znamená, že nikdy nebudete mít větší dluh, kromě toho, že vytisknete více peněz, což pak vytvoří ještě větší hyperinflaci. Takže teď si lidé nebudou moci dovolit nic.“
To je okamžik, kdy se systém rozbije.
Johnson poukázal na to, že zatímco menší země vyhlásily bankrot a byly nouzově vyplaceny nebo byl jejich dluh restrukturalizován, „nikdo nás nemůže nouzově vyplatit. Jsme… světovou rezervní měnou.“
„A pokud o tento status přijdeme? Ztrácíme magickou schopnost tisknout dolary, kterých si svět stále cení.“
Při pohledu do budoucna Johnson řekl, že cesta ven není složitá, ale bude vyžadovat skutečnou politickou vůli. Poukázal na poválečný útlum federálních výdajů jako na cestovní mapu.
„Vstoupili jsme do druhé světové války a utráceli jsme 11,7 % HDP naší ekonomiky na federální vládu. 11.7%. Během války se tento podíl zvýšil na 41 %. Ale v roce 1948, protože jsme měli zodpovědné vůdce, se to ve skutečnosti snížilo na 11,4 % HDP.
A vrátili jsme se na předválečnou úroveň.“
Johnson říká, že stále platí stejný princip. „Během COVIDu jsme zvýšili výdaje, abychom se vypořádali s krizí, ale nyní, když je po jejím skončení, bychom se měli vrátit na úroveň před pandemií.“
Johnson říká, že „Big Beautiful Bill“ (velký krásný zákon) nejde dostatečně daleko – sotva se dotkne povrchu. Slibuje úspory ve výši 1,6 bilionu dolarů během 10 let.
„Ale jsme na dobré cestě k tomu, abychom ve stejném časovém rámci přidali dluh ve výši 22 bilionů dolarů.
Nemusí to tak být. Američané si zaslouží zodpovědné utrácení. Je to příležitost, která se naskytne jednou za život,“ řekl Johnson.
„Vrátit se na rozumnou úroveň je prostě cestou zdravého rozumu a není to tak těžké.“
A ve Washingtonu je to možná ta nejradikálnější myšlenka ze všech.
Zadíváme-li se do minulosti, vidíme tu nádhernou časovou osu…. Zrušení zlatého standardu, stěhování výroby na východ, nárůst chudoby a nezaměstnanosti, vznik ghet a pokles vzdělanosti mládeže, prudký nárůst výdajů na zbrojení…..a jsme v současnosti a u tohto rozhovoru.
AIPAC prispel 30% dlžôb na parazitický Iskrahell…O tom sa tam nesmie písat a ani hovoriť…