Političtí analytici by se měli vyznat v politice, aby neplácali nesmysly

Nejsem politický analytik, takže možná si pomyslíte, že nemám právo „skutečné“ analytiky kritizovat. Nicméně občas narazím na analýzy, které ukazují, že mnozí údajní „analytici“ nemají o politice ani ponětí – nebo přinejmenším o dané oblasti, v tomto případě konkrétně o politice EU ve vztahu k Ukrajině.

Zatímco českou politiku, která je zcela pod vlivem páníčků z Washingtonu a Bruselu, nesleduji, neboť je to ztráta času, tak velmi pozorně už roky sleduji ty, kteří za špagáty těchto loutek tahají.

Tím mám samozřejmě na mysli politiku Washingtonu a Bruselu, která naše životy ovlivňuje mnohem víc než ta „česká“ – již dlouhé roky plně lokajská.

Dnes jsem narazila na analýzu, která ukazuje právě onu zásadní politickou negramotnost údajných „politických analytiků.“

Možná jste také narazili na článek, podle něhož „prognóza do eurovoleb ukazuje, že Ukrajina zapláče.“ Nic podobného však prognóza neukazuje. Naopak, ukazuje, že Ukrajina bude mít stále „neutuchající podporu.“

Mimo uvedeného se však také potvrdilo, že „politický analytik“ dnes může být kdokoli – a to i ten, kdo politice (alespoň té v Bruselu) příliš nerozumí.

V prvé řadě uvedené závěry o Ukrajině vychází z nesmyslné analýzy přicházející přímo z Bruselu, které se chytil i politický analytik Štěpán Kotrba (který zřejmě příliš bruselskou politiku nezná) podle níž, cituji:

„Strany, které jsou proti válce a proti vojenské pomoci Ukrajině (‚protievropští populisté‘), pravděpodobně ovládnou volby do Evropského parlamentu v devíti členských státech (Rakousko, Belgie, Česká republika, Francie, Maďarsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Slovensko) a budou na druhém nebo třetím místě v dalších devíti zemích (Bulharsko, Estonsko, Finsko, Německo, Lotyšsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko a Švédsko).“

To, co je uvedeno výše, jsou nesmysly, ne-li doslova lži. A ten, kdo je šíří a považuje za platné, pak jen ukazuje svoji absolutní politickou negramotnost.

A to tehdy, kdy tyto hlasy vztahuje k politice směrem k Ukrajině.

Pomineme-li fakt, že Česká republika na seznam vůbec nepatří, protože strany, které se u nás hlásí alespoň trochu k euroskepticismu, ale také hlasují proti Ukrajině, mají v preferencích nějakých 10,5, resp. 6,5% a v žebříčku preferencí je ta silnější z nich až někde na 3. – 4. místě, pak je také třeba se podívat i na další země, které jsou ve výčtu – a i tam zjistíte zásadní pochybení.

Analytik Kotrba píše:

„Super velká koalice‘ EPP a S&D, která v roce 2019 poprvé ztratila většinu v parlamentu, spadne na 42 procent křesel oproti současným 45 procentům,“ ukazuje prognóza propad tradičních stran –lidovců/křesťanských demokratů, (tedy vč. TOP 09 a KDU/ČSL) a sociálních demokratů.“

K výše uvedenému zapomíná p. Kotrba upozornit na fakt, že v posledním volebním období funguje v EU velká „trojkoalice,“ ke které mimo socanů a lidovců patří také liberálové (Macronova frakce Renew Europe). A v té je i naše hnutí ANO. Jde o opomenutí záměrné? Možná ano, protože dále píše:

„Zlepšení se očekává u ANO Andreje Babiše (z 21 na 27 %), 10 % hlasů se očekává u SPD Tomia Okamury, kde se předpokládá zlepšení o jeden procentní bod.“

K supervelké koalici však patří i hnutí ANO, člen Renew Europe, které p. Kotrba zmiňuje níže jakožto „stranu odporu.“ Posílení hnutí ANO je tak i posílením oné „velké superkoalice.“

Dále hnutí ANO vždy hlasovalo v EP pro Ukrajinu – včetně vyzbrojování této země. Proč tedy uvádí jeho zvýšené preference jako „nevýhodu“ pro Ukrajinu? Proč toto hnutí považuje za euroskeptické, když se pevně hlásí k EU?

Proč nepřizná, že patří k oné „velké trojce?“

Ale pojďme dál a podívejme se, jak by eurovolby „poškodily“ Ukrajinu z pohledu celoevropského. I zde se ukazuje, že p. Kotrba nemá žádné znalosti bruselské politiky.

Mimo tří frakcí velké koalice (lidovci, liberálové a socani)  je velmi silně proukrajinská i frakce ECR, která je konzervativní a má ve svých řadách i strany, které se hlásí k euroskepticismu a jsou třeba silně protimigrační.

Nicméně jde o frakci jestřábí, která je velmi silně proukrajinská. Tato frakce dokonce nyní po členech požaduje absolutní oddanost Ukrajině. Když se Orbán ucházel o členství v této frakci, tak jeho Fidesz odmítli právě kvůli postoji k Ukrajině.

Každý nový člen ECR, ve které je i naše ODS, musí prokázat neutuchající oddanost Ukrajině. Většina stran frakce je jinak proti Green Dealu nebo protimigrační, ale na druhou stranu i silně proukrajinská.

Dále je zde frakce Zelených (G/EFA). I zde je drtivá většina europoslanců proukrajinská. Podívejte se tedy na graf výše: velká trojkoalice + ECR + Zelení dodá prakticky pohodlnou většinu hlasů pro Ukrajinu.

Proti Ukrajině tradičně hlasuje pouze celá frakce ID, část frakce Sjednocené levice (Left) a část nezařazených (NI). Pokud se podíváte na graf výše, tak jasně napovídá, že budou mít stále menšinu.

Pokud tedy někdo dělá jakoukoli analýzu, měl by mít v prvé řadě povědomí o tom, jak kdo hlasuje a měly by být známy i konkrétní názory dané frakce.

Ostuda je, že neznalost ukázala už samotná EU, která zahrnula do výčtu těch, kteří vyšlou do EU euroskeptiky ve větším počtu, také Českou republiku, i když průzkumy nic podobného neukazují.

Strany, které jsou na prvních příčkách preferencí, jsou otevřeně eurohujerské, čemuž velmi často odpovídá i hlasování v EU – a to obzvlášť k Ukrajině.

Nakonec ještě malá poznámka. Někde jsem spíše okrajově zaznamenala zvěsti, že by snad mělo ANO jednat s Meloniovou o vstup do její „jestřábí“  frakce (ECR).

Vzhledem k velmi úzkým vztahům mezi Macronem (v jehož frakci je nyní ANO) a Babišem tomu příliš nevěřím.

Ale pokud by to byla pravda a hnutí ANO by se do frakce ECR dostalo (což by ovšem znamenalo odchod ODS třeba k lidovcům), stále by to znamenalo, že musí razit proukrajinskou politiku.

Úbytek hlasů pro Ukrajinu tedy nehrozí – a to nejen díky voličům v jiných zemích, ale i díky našim voličům. Ostatně, myslím, že podporu lze očekávat i od Ficova Smeru, který se podle všeho „normalizuje,“ jak se ostatně dalo očekávat.